,,Víš, co si myslím? Že ty vůbec nedovedeš rozumně uvažovat Tris!" nadnesl jsem opatrně, zatímco ona nakrčila nos a urazila se. Přesně tak, jak měla ve zvyku, když jsem jí něco takového říkal. Jenže já s touhle diskuzí skončil.

,,To není pravda," vypravila ze sebe po chvilce ticha.

,,Ale je, sama dobře víš, že je," vedl jsem si svou, jelikož jsem byl přesvědčený o své pravdě.

,,Trhni si nohou, vůbec mě neznáš!" odsekla a chtěla odejít. Já ji však zadržel. Lehce jsem s ní cukl, a ona sykla bolestí. Jedno rameno ji ještě stále bolelo.

,,Znám tě nejlíp ze všech," zašeptal jsem jí do ucha. Pak jsem ji pustil a čekal, jestli odejde. Na chvíli strnula ale pak se ke mně přece otočila čelem.

,,Tak dobře, na co právě teď myslím?" zeptala se a já se laškovně ušklíbnul.

,,Mmmmhm, řek bych že čokoládový dort to nebude," prohodil jsem.

,,Na to myslíš možná tak ty," podotkla stále s kamennou tváří. Což nebylo fér. Obvykle jsem kamennou tvář nasazoval já a ona byla průhledná jako sklo. Teď však ne. Opice jedna drzá.

,,Fajn, tak se přemýšlíš, jestli mi jednu vrazíš, než odejdeš. Do toho vraž mi jednu," pobídl jsem ji stále s úšklebkem ve tváři.

,,To nedokážu," řekla tiše.

,,Představ si, že jsem boxovací pytel." Natáhla ruku, ale místo toho, abych dostal do nosu, mě pohladila po tváři.

,,Nikdy bych tě nedokázala uhodit. Omlouvám se," řekla a konečně se po její tváři rozlil úsměv.

,,Ty teda dovedeš člověka napínat," odvětím.

Přiblížím se k ní až se skoro dotýkáme nosy, maličko nakloním hlavu a políbím ji. Přitisknu se k ní ještě blíž a ona začne couvat. Nakonec je úplně opřená o stěnu a jinam nemůže, jelikož ji pevně uvězním, když jí položím ruce na ramena a vtáhnu ji do objetí. Začnou se nám do toho motat její dlouhé světlé vlasy.

,,Dost!" Odtáhnu se, když mi začíná docházet dech.

,,Takhle vyhrávat debaty se nedá," vyhrkne a po tváři se jí rozlije růženec. Působí to roztomile.

,,Ale no tak Škrobe, radši naber dech, aby ses nezalkla," rýpnu si do ní z legrace.

,,Od tebe to sedí Tobiasi," vrátí mi to a já se zašklebím. Nerad slyším své jméno.

,,Neříkej mi tak! Jsem Čtyřka!" ohradím se vzdorovitě.

,,Za to, tě musíme potrestat," řeknu rozhodně, vezmu ji do náruče a pár kroky jsem u postele, kam ji hodím.

,,Ne,ne, ne! Milost už budu hodná," začne se chichotat a já z ní začnu strhávat jednotlivé kusy oblečení.