,,Jako by to mělo smysl! Jako by cokoli mělo smysl," odsekl tmavovlásek a s těmi slovy se oddělil od své partičky kamarádů, a zamířil jen Merlin ví kam. Možná ani ten to nevěděl. Mladý Zmijozel měl všeho po krk, doslova a do písmene. Od rána neslyšel nic jiného, než jak si všichni přejí Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok. Jenže jeho žádný šťastný nový rok nečeká, ne když mu včera otec dopisem oznámil, co ho zanedlouho čeká. A ještě k tomu ta záležitost s Pansy. Tak trapné. Nemohl přece vědět, že ji více přitahuje Blaise. Pche.

Dovnitř do hradu se mu však ještě nechtělo, rozhodl se zůstat venku. A bylo mu úplně fuk, že už je pořádně zima. Namířil si to přímo k jezeru, kde už vzhledem k pokročilé odpolední době nikdo nebyl. Opřel se o jednu z olší a sesul se po zádech na zem. Hlavou mu běhaly čím dál trudomyslnější myšlenky. Nedokázal se jich nijak zbavit.

***

Seděl s hlavou mezi koleny a měl zavřené oči, když tu se vedle ozvalo zašustění a lehké kroky. Opatrně vzhlédl. Kousek od něj stála dívka, nemohl ji v tom šeru dost dobře rozeznat, ale byla spíš menší postavy. Ozval se tichý vzlyk a pak další.

,,Přijde ti, že v jezeru je málo vody?" řekl zničehonic a dívka sebou cukla.

,,Kdo je tu?" hlesla a snažila se neznít moc vystrašeně.

,,Já, teda vlastně nikdo důležitý," odvětil kluk a zvedl se. Teď oba stáli naproti sobě.

,,Proč mi zníš jako jeden z těch, co se motá kolem Malfoye....hmmm jak se jen jmenoval? Už to mám, Nott. Theodore Nott," prohlásila dívka najednou sebevědoměji. To se vždycky pozná z tónu v hlase, když lvíče mluví o hadovi či naopak.

,,Jsi bystrá, ale jelikož způsob, jakým mluvíš o mé koleji, prozrazuje, že jsi z Nebelvíru tak budeš asi jedna z těch, co se točí kolem Pottera," odpálkoval ji s podobným náznakem sarkasmu v hlase Theo.

,,A jelikož ta šprtka nejsi, tak budeš Weasleyová, Ginny pokud se nepletu," dodal ještě a vedle něj se ozval povzdech

,,Ne nepleteš. Merlinžel ne." Oba tam stáli jako by přirostli do země, a to se klidně mohlo stát, protože mrzlo až praštělo.

,,Proč jsi brečela, Weasleyová?"

,,A proč ty jsi tu seděl jak pařez?" odsekla mu na otázku otázkou.

,,No já se ptal první, ale dobře, zodpovím ti tu tvou otázku. Seděl jsem tady, protože jsem přemýšlel." V tom se Ginny dala do smíchu a Theo nechápavě zdvihl obočí

,,Čemu se u Salazara směješ? Člověk aby se v těch ženských vyznal."

,,No, když jsi říkal přemýšlel, nějak jsem si to nedokázala představit. Ty a přemýšlet," vysvětlovala Ginny zatímco se snažila přestat smát.

,,Co si o mně u Salazarova baziliška myslíš?" vykřikl Theo, ale už se mu také koutky kroutily do šklebící se grimasy.

,,Jen to nejhorší, věř mi," snažila se znít vážně Ginny, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu jí bylo do smíchu.

,,No každopádně jsem rád, že nejsem ten, co tě rozbrečel ale ten, co tě rozesmál," utrousil Theo, přešlápl z nohy na nohu a opět se opřel o strom.

,,To teda buď rád, protože Harry..." v tom se rudovláska zasekla, a najednou jako by ji hlasivky zradily, nedokázala ze sebe dostat ani jedno další slovo.

,,Áhaa takže náš slavný Potter může za to, že kvůli němu jedna z nejhezčích lvic brečela. A co ti provedl? Snad se s tebou taky nerozešel pod jmelím..." naznačil Theo a doufal, že to Nebelvírka ještě trochu rozvine.

,,Nooo jááá...totiž," koktala Ginny a nakonec ze sebe něco dostala

,,Já je totiž viděla spolu. Harryho s Hermionou a ...oni se líbali." Theo vytřeštil oči, ta šprtka, že by byla něčeho takového schopná? I když asi zřejmě byla.

V tom Thea napadlo něco totálně bláznivého. Přisunul se blíž k Ginny a objal ji.

,,Bylo to hrozné je vidět spolu. Dokonce ani Ron z toho nebyl nijak nadšený. Bodejť by byl. Co jsem si myslela? Že mě Harry bude mít rád?" Ginny se rozeštkala nanovo, tentokrát Theovi na rameni.

,,No taaak Ginny, on si nezaslouží, abys kvůli němu brečela. Dělá chybu, když nevidí, o jakou krásnou holku přichází." Snažil se ji ukonejšit.

,,Myslíš?" zdvihla k němu uslzené oči.

,,Vím to, je to idiot." Pousmál se Theo.

Nejlepší na zahnání chmurných myšlenek vskutku bylo, když jste mohli pomoct někomu jinému, kdo na tom byl ještě hůř jak vy. A přesně o to se teď Theodore Nott snažil.

Kouzlo Vánoc totiž spočívá v tom, že jsme tu jeden pro druhého. Že si umíme pomoct, bez ohledu na to, z jaké jsme koleje.