Anno Domini MCMXXXV

Londýn

Tom nikdy neměl rád Vánoce. Aspoň do té doby, než začal chodit do Bradavic. To pak totiž zůstával vždy přes svátky ve škole. Rozhodně to bylo lepší než zůstávat s dalšími opuštěnými dětmi a věčně opilou paní Coleovou.

Štědrý den odpoledne byl nejhorší. Celý den nic nejedli, nebo jen velmi málo. Prý aby se postili. Poté se vydali do blízkého kostela na mši. Jak Tom nesnášel toho pedofilního duchovnícho. Kněž, který kázal lásku k bližnímu, a přitom to byla jen bezcitná svině, jako mnoho dalších. Anglikánská církev byla prolezlá takovými jako byl on.

Když se sirotci, celí promrzlí vraceli zpátky z kostela, čekala na ně skromná večeře. Tom se však jen těšil až si zaleze pod pokrývku a trochu se zahřeje. Obvykle si pomáhal i malými modrými plamínky, které se vždycky vzaly odnikud.

Na Boží hod Vánoční měly některé děti štěstí, když pod stromečkem našli dárek. Buď jim to poslal nějaký dobrodinec a nebo měli štěstí, že se nad nimi slitoval ten hrozný doktor, co pravidelně sirotčinec navštěvoval. Nebo pokud to byli oblíbenci paní Coleové, mohlo se stát, že také něco dostali.

Toho rána, měly však radost i dvě děti co zrovna nebyly na výsluní. Malá Katelyn Andersonová třímala v ruce malý balíček a oči jí zářily vděčností. Opatrně jej rozbalila a zpoza hnědého papíru vykoukla hadrová panenka. Vtom na ni někdo zavolal.

,,Katelyn!" Otočila se a uviděla stát na prahu pokoje svého jediného kamaráda Toma. Také on držel v ruce balíček. Ještě však nerozbalený. Přišla k němu blíž. Tyhle dvě děti se znaly už docela dlouho. Katelyn byla o rok mladší než Tom. Vzhlížela k němu, jelikož i jí se děly ty divné věci. Vždy ji ochraňoval a konejšil. Byla pro něj jako mladší sestra.

,,Líbí se ti?" zeptal se a pohlédl na dárek v její ruce.

,,Děkuju, Tome, je moc hezká," vyřkla a přitiskla si panenku k sobě. Přelétl mu po tváři náznak úsměvu. Tohle byl asi dosud nejšťastnější okamžik jeho života. A věděl, že i její. Rychle vybalil svůj úplně první dárek k Vánocům. Byl tam malý ručně šitý polštářek. Přičichl si k němu a ucítil něco velmi povědomého. Nemohl však přijít na to co.

,,To je od tebe?" zeptal se jí a ona přikývla.

,,Děkuju moc," poděkoval jí. Oba věděli, jak pro sebe navzájem znamenají.

,,Veselé Vánoce, Tome," popřála mu.

,,Veselé Vánoce i tobě, Katelyn," zopakoval tmavovlasý chlapec, aniž by to dřív někdy řekl. Tahle kapička štěstí byla však jako opravdový Vánoční zázrak. 

______________________________________
Doufám, že jsem některé nepohoršila, tím o kom jsem psala. Nicméně myslím, že je to hezké i když trochu smutné. Postava Katelyn, však není mým výmyslem nýbrž Miaramell
Inspirovala jsem se z její knížky Aquae vitae, kde se zmiňuje o Tomově dětství v sirotčinci a přátelství s Katelyn.

Snad i tak se kapitola líbila.
Andy❤