Prosinec 1984

,,Siriusi! Harry! Už jsem doma! Kde jste kluci moji?" rozléhal se předsíní mužský hlas. Nikdo mu však neodpověděl. Remus si sundal bundu a vydal se do kuchyně. Tam začal vytahovat z tašek nákup. Všude bylo až nepřirozeně ticho.

,,Po těch dvou jako by se slehla zem," zamručel si pod vousy.

,,Kráturo!" zavolal a v tu chvíli se před ním objevil postarší domácí skřítek s velmi znuděným výrazem v obličeji.

,,Co pán chce?" zeptal se a prohlížel si ho krhavýma očima.

,,Kde je Sirius, Kráturo?"

,,Krátura neví, pane. Asi se zase někde schovává před tím uřvaným dítětem a ono ho hledá."

,,Děkuji, Kráturo," odvětil Remus a pousmál se. Ano, schovávaná patřila k Siriovým oblíbeným hrám s malým Harrym. Zvlášť když měl hůlku a mohl použít zastírací kouzlo. Remus mu ji většinou zabavil, aby hrál pěkně po mudlovsku.

,,Má Krátura začít vařit večeři, pane?" zeptal se skřítek, který tam ještě pořád stál. ¨

,,Ne, nemusíš Kráturo, já ji pak udělám," odvětil Remus, když všechno uklidil, kam patří. Poté zamířil do patra hledat ty dva nezbedníky. V prvním patře, kde byl jak Harryho pokoj, tak jejich ložnice to však vypadalo stejně. Nikde nikdo.

Pomalu vešel do ložnice a na první pohled též nic neviděl. Zaslechl však jemné oddechování. Vytáhl hůlku a potichu zašeptal: ,,Homenum revelio."

Kouzlo mu odhalilo, kupodivu Siriuse, který spal v posteli.

,,Ty jsi mi, ale Šípková Růženka," zamumlal si pro sebe a sehnul se k posteli. Pak ho však napadlo cosi dokonale Pobertovského a poslal mu do zad bodavý hex.

,,Auuuuuuuuuuu!" vyletěl Sirius z postele a nechápavě se rozhlížel co se to děje.

,,Neustálá bdělost Blacku!" ozval se Remův hlas zpoza dveří. Sotva si Sirius všimnul svého přítele, rozzohnil se ještě víc.

,,Ty jeden mizero náměsíčnická! Víš, jak jsem se vyděsil!" vykřikl hlasitě.

,,Zasloužil sis to, vypadal jsi jako Šípková Růženka," odvětil mu Remus a vesele se culil.

,,Ty se budí jinak," zamrvil Sirius a prohrábl si černé havraní vlasy.

,,To asi ano, ale za ten pohled to stálo. Čuměl jsi jak péro z gauče," nedokázal se už udržet mladý vlkodlak a rozchechtal se. Sirius zrudl jako pivoňkový keř.

,,Schovával jsem se, před Harrym. Hráli jsme na schovku," dostal ze sebe Sirius.

,,Jasně, chápu. Ale víš, že čtyřleté dítě, tě pod zastíracím kouzlem nemá šanci najít? To už jsme řešili několikrát."

,,Kde ho vůbec máš?" zeptal se ještě. Sirius se nervózně usmál. Popravdě neměl ponětí, kde se jejich mládě, jak mu často s oblibou říkali, nachází.

,,Asi v pokojíčku?" odvětil váhavě. Dali se tedy do hledání. Jenže v pokojíčku nebyl. Ani dole v obýváku. Nakonec si Remus všimnul, že jsou otevřené dveře na půdu. Vydali se potichu po strmých schůdcích nahoru.

,,Já tě přetrhnu Tichošlápku, víš přece, že na půdu nesmí. Může se mu něco stát. Už ty schody jsou na něj nebezpečné," syčel na nezbedného opatrovníka Remus. Málo platné však.

,,Jak jsem to měl asi vědět, že sem vleze," zabručel Sirius.

,,Harry!" zavolal jen tak do prostoru.

,,Tady!" ozvalo se dětské chichotání zpoza jedné velké krabice. Když Sirius i Remus přišli blíž, zjistili, že Harry sedí na zemi a hraje si s malým zlatým míčkem, který kolem něj poletuje. Zároveň, se kolem něj válelo spousta jiných věcí jako starý nebelvírský dres a staré koště.

,,Jamesova krabice," vyřkl Sirius a zjihl. Na tváři se jim oběma objevil nostalgický úsměv.

,,To je můj lítací míček, stlejdo," prohlásil Harry a vzápětí hmátl do vzduchu. Polapená Zlatonka se zmítala v jeho dětské ručce až to nakonec úplně vzdala.

,,A já myslel, že poté co málem převálcoval kočku, jsi to dal pryč," řekl Remus pobaveně, načež ho Sirius sežehl pohledem.

,,Tohle dát pryč? Nikdy!" 

______________________________________
Krásný 10.prosinec
Zde máme názornou ukázku toho, jak by to vypadalo, kdyby Harryho vychovával Sirius a Remus. Určitě by to mládě mělo krásné dětství.

Andy❤