,,Vypadáš jako by tě něco trápilo," prohlížel si baron Arald svého dlouholetého přítele. Hraničář si povzdechl a zamíchal lžičkou v misce kávy.

,,Taky, že ano. Dělám si starosti o Paulinu," prozradil mu. Arald mimoděk zvedl obočí. Postarší hraničář a pohledná kurýrka byli svoji už nějakou tu chvíli.

,,Snad se jí něco nestalo?" zeptal se Arald opatrně.

,,No to právě ano, asi onemocněla a už se mnou tři dny nemluví," odvětil Halt zachmuřeně. Arald jej pobídl ať povídá dál.

***

Už se chystali ke spánku, když se Paulina tak prazvláštně usmála a položila svému choti nečekanou otázku.

,,Halte? Přemýšlel jsi někdy o dětech? Jaké by to bylo, vychovávat dítě?"

Hraničář zamrznul uprostřed pohybu a nebylo pochyb, že ho dokonale vyvedla z míry.

,,U Gorloga! Paulino! Tohle mi nedělej," vypadlo z něj, když s ním jeho mluvidla opět začaly spolupracovat. Přisedl si k ní na postel a zadíval se na ni. Něco s ní muselo být, jindy nepokládala takové otázky.

,,To ti nestačí Will? I tak jej rozmazluješ od té doby co..."

,,Halte! Ty víš, jak to myslím," přerušila ho Paulina.

,,Upřímně? Ne, nevím," odsekl Halt. Sfoukl svíčku a lehnul si do postele. Paulina si povzdechla ale nechtěla to jen tak vzdát.

,,Přece by to bylo hezké ne?"

,,Ne, jeden otrava mi na vychování stačil, děkuji. Dobrou noc," ozval se Halt naposledy a pak začal ukázkově předstírat, že už spí.

***

Baron Redmontského léna se rozesmál. Halt se tvářil jak hromádka neštěstí, když dovyprávěl, jaké bylo další ráno a jak vypadaly další dny.

,,Myslím, že vím, co jí je," začal Arald a když viděl, že Halt visí na každém jeho slově, pokračoval: ,,Myslím, že ji postihla choroba zvaná miminkitída. Žena cítí, že jí tikají biologické hodiny a má zvýšenou potřebu se o někoho starat a pečovat o něj."

,,To zní vážně? A jak se z toho může vyléčit?" zeptal se Halt ustaraně.

,,No, asi jen jediným způsobem. Víš, my ...my se Sandrou mít vlastní děti nemůžeme a tak."

,,Ale ne!" vyjekl Halt když mu došlo co tím Arald myslí. Tomu se objevil na tváři potměšilý úšklebek.

,,Ty taky na všechno skočíš. S tou miminkitídou jsem si dělal legraci," nedokázal se už udržet a rozesmál se. Hraničář vypadal chvíli zmateně ale pak se zamračil, když mu došlo, jak jej Arald napálil.

,,Ne, vážně, na každou to někdy přijde. A já si s tím poradil i tak docela dobře. Pamatuješ na opatrovnu?"

,,Pomáhali jste sirotkům, jistě. Hmm já to jen prostě nechápu. Paulina není taková, teda jasně, že k Willovi se chová, jak kdyby byl její, ale to jí už asi nestačí."

,,Vyrostl z něj bystrý mladý muž, že ano," podotkl Arald a na Haltově zachmuřené tváři se objevil náznak úsměvu.

,,To ano, až příliš rychle."

,,Možná by Paulinu potěšilo něco jiného než dítě, o co se taky může starat," navrhl Arald.

,,Myslíš?"

,,Myšlení je vždycky nebezpečná činnost," ozvalo se od dveří tiše. Oba muži sebou trhli.

,,Gilane! Jak dlouho už tady stojíš?" zeptal se baron Arald když se vzpamatoval z leknutí.

,,Moc dlouho ne," zalhal, třebaže už to bylo nějakou dobu. Divil se, že Halt neřekl nic.

,,Co tady vůbec děláš?" pokračoval Arald.

,,Nesu důležitou zprávu od Crowleyho, pro vás Aralde," odvětil Gilan avšak nepřestával sledovat svého bývalého učitele, který se zničehonic zvedl ze židle.

,,Už jsi na odchodu Halte?" zeptal se Arald a Halt jen cosi zamumlal a vykradl se z místnosti.

Gilan byl tímhle chováním docela zmaten, a tak mu nedalo, aby se barona nezeptal.

,,Je s Haltem všechno v pořádku?" Arald se při pohledu na Gilanův nechápavý výraz znovu potměšile ušklíbl.

,,To záleží, jestli to kotě sežene."

,,Proč kotě?"

,,Aby se o něj lady Paulina mohla starat. Tak co mi posílá ta moudrá hlava hraničářského sboru?" zeptal se baron Arald zatímco se bavil pohledem na vyjeveného Gilana. Vidět hraničáře vyvedeného z míry se je tak často nevidí

______________________________________
Krásný páteční večer.

Tak jsme Advenťák zahájili po hraničářsku a já doufám, že se líbilo.

Andy❤