Toho rána, když se Lynn vzbudila a zjistila, že ostatní ještě spí, zatetelila se radostí. Dnešek se řadil mezi ty významné dny, které všechny frakce uznávaly, i když zítřek byl pochopitelně důležitější, jelikož zítřek je den Volby a dnes jen den testování, což bude brnkačka. Vlastně i ten zítřek bude v pohodě. Věděla, že chce zůstat ve své frakci ani nikdy nezatoužila po ničem jiném. Přímo se nemohla dočkat až bude plnohodnotným členem frakce. Vyplížila se potichu z jejich rodinného hnízdečka a namířila si to přímo za svou nejlepší kamarádkou.

Našla ji přesně tam, kde se většinou scházely. U vodopádu. U propasti. Marlene tam stála i dnes, i když bylo velice brzy. Inu stála bylo slabé slovo. Seděla na jednom ,,zábradlí" nad vodopádem, klátila nohama a pojídala čokoládový muffin co bezpochyby čmajzla v kuchyni.

,,Kdo je to?" hlesla když, jí někdo zakryl oči rukama. Lynn vyprskla smíchy.

,,Hádej."

Marlene též vyprskla smíchy, až jí kousky muffinu přistály na oblečení.

,,Lynn, to asi nebude. Ta ráda vyspává," zachichotala se blondýnka, pak sundala její ruce ze svých očí a seskočila ze zábradlí na pevnou zem.

Odstoupily kousek od vodopádu a burácení šlo slyšet o trochu méně.

,,Tak jak se těšíš na dnešek a zítřek?" vyhrkla Marlene, která vždycky dřív jednala a až pak myslela.

,,Nemůžu se dočkat a ty?"

,,Též," odpověděla Mar a znělo to možná jen trošičku zasněněji, než měla v úmyslu.

,,Něco se děje?" do Lynniných slov se vkradl stín pochybností. Když poodešly ještě o kousek, blondýnka se najednou zatvářila skoro smutně.

,,Přemýšlela jsem, že bych odešla." po těch slovech jako by Lynn někdo nůž do srdce vrazil. Smrtelně zbledla a zničehonic Marlene popadla za ramena a začala s ní třást.

,,TO NESMÍŠ! NESMÍŠ ODEJÍT! MARLENE JÁ TI TO ZAKAZUJU!" ječela Lynn, když jen pomyslela na to, že by tady zůstala bez ní.

Marlene si odhrnula vlasy dozadu až odhalila tenkou a pomalu už neviditelnou jizvu na krku.

,,Co když..." načala ale její kamarádka ji okamžitě přerušila.

,,Marlene! Poslouchej mě! Tohle je minulost a už se to nikdy nebude opakovat chápeš! Já vím, že ten život tady je riskantní, ale narodily jsme se tu. Zvládneme to." pokračovala s hlasem už na nižší frekvenci. Pak ji znovu objala. Jen tam tak stály a objímaly se. Lynn cítila, že by se možná mohla taky s něčím svěřit. Ale sama z toho byla zmatená, a tak to nechala náhodě.

,,Jsem ráda, že jsem se ti mohla svěřit," pronesla nakonec Marlene a přerušila tak posvátnou chvíli ticha. Na obličeji se jí rozlil zářivý úsměv, který Lynn tak moc milovala. Zmocnilo se jich až nakažlivé vzrušení z těchto dvou dnů.

,,Měli bychom jít...," řekne Lynn a Marlene do toho vpadne.

,,Vzbudit Uriaha, ten ochrapa by určitě zase přišel pozdě do školy," a obě se rozřehtají nad představou jakou metodu si na něj dneska nachystají. Obě se svým zvráceným smyslem pro humor, dokázaly vymyslet věcí, až se tomu jeden divil.

______________________________________
Krásný 7.prosinec přeji
Dnes tu máme opět něco pro fanoušky Divergence❤ a tohle konkrétně je přímo pro jednu skvělou osůbku 1queenofstory takže naše milá Queenie všechno nejlepší a snad se ti tohle líbilo i když to bylo tak krátké.
Andy