7.století obecné éry

Araluen

Redmontské léno

Přemýšleli jste někdy, co činí hraničáře téměř neporazitelnými? Že je to jejich umění neslyšného pohybu? Či jejich šedozelené pláštěnky? Nebo snad umění lukostřelecké a práce se saxonským nožem? Tak to jste na velkém omylu, drahouškové.

Zapomínáte totiž na nápoj nesmrtelnosti. Že jste o něm neslyšeli a ani jste to v žádné z knížek nevyčetli? Inu možná neumíte správně číst, anebo je to možná jen tím, že se o tomto nápoji zkrátka mluví jen jako o kávě. Ano, tento prostý nápoj zvaný káva je tím, co činí hraničáře takřka nesmrtelnými a také způsobuje, že nám stále připadají tak svěží, hbití a prakticky jako by neznali pojem únava. To vše má na svědomí káva. Někteří, především Halt a jeho učni, si kávu ještě vylepšují sladkou tekutinou jantarové barvy. Řeč je samozřejmě o medu.

A právě v Haltově chatě, v malé zakryté dřevěné mističce nedaleko starého mlýnku, se odehrává náš příběh. Žilo zde spousta upražených kávových zrnek. Totiž, abyste tomu rozuměli, kávová zrna spolu doopravdy žijí uvnitř plodu, položená přes sebe. Při trhání a následném upravování se většinou od sebe odloučí, ale tahle dvě, říkejme jim třebas Koko a Kiki, se od sebe neodloučily až do téhle chvíle.

,,Koko, já se hrozně bojím, až se zase objeví světlo, co když odejdu bez tebe?" tiskla se ke své milované polovičce Kiki a málem by se dala do pláče.

,,Neboj Kiki, navždycky budu s tebou, nic mě od tebe neodloučí," přísahala jí její družka.

,,Víš, sice ti to může připadat kruté, ale ber to vlastně jako čest. Lidé, ba co víc, hraničáři bez kávy a kávových zrnek nemůžou žít. Bez nás by lidé byli chodící mrtvoly. Děláme jejich život lepším," ozvalo se další z kávových zrnek. Rádo moralizovalo a Kiki z něj vždy měla akorát hořkost.

,,Mohl bys toho nechat, pane chytrý!" usápla se Koko na přemoudřelé zrnko a div, že se na něj nevrhla.

,,Přestaňte se tady hádat, už tak se tady dost mačkáme," vložila se do toho ostatní kávová zrna a problém byl na světě.

***

Odpoledne už se dávno překlenulo a přicházel večer pokojný a vlahý. Venku panoval nečas, dalo se to poznat podle pouhého prásknutí vstupních dveří. Obyvatel této chaty, tedy hraničář Halt, dveřmi nikdy nepráskal a chodil tak tiše, že kávová zrnka téměř nikdy nepoznala, že se blíží k nim. Jenže vítr zmařil Haltovo nenápadné chování a kávová zrnka už věděla, že jestliže hraničář přišel domů, rozdělá si oheň v kamnech, na které postaví konvici s vodou. A pak opět vytáhne mlýnek a ...v mističce se objeví světlo. To, čeho se Kiki nejvíc bála.

Zrovna se probrala ze své odpolední dřímoty, když ji v plné síle oslepilo, až vyjekla. Její jekot však zanikl v praskání dřeva. Hraničářova ruka hrábla do misky a sebrala hrst kávových zrn, aby je rozemlela v mlýnku.

,,Drž se mě," syknula Koko, když cítila, že též uvázla ve špetkovitém úchopu hraničáře. Kiki zatnula zuby a držela, seč mohla, přilepená na své přítelkyni. Ještě však stačila ceknout po tom přechytralém zrnku.

,,A k čemu je ti ta čest teď? Tak jako tak skončíš umletý na prášek." Moralista mlčel, když se přiblížila jejich poslední vteřinka, najednou se mu nedostávalo slov.

,,Sbohem Kiki," natiskla se Koko ještě víc na svou celoživotní družku.

,,Sbohem Koko," zopakovala Kiki. Ale to už se obě ztratily ve víru dalších zrnek a postupně mizely po velkém trychtýři v útrobách mlýnku. Když už nic, dostalo se jim alespoň věčného splynutí.

***

Halt spokojeně nasypal čerstvě namletou kávu do konvice s vodou na kamnech, potom si sedl a začal se přehrabovat v nějakých listinách. Neměl ani zdání co se dělo uvnitř misky s kávovými zrny, či teď v konvici s kávou.

____________________________________________________________________________
Krásný 6. prosinec
Tuhle kapitolu jsem napsala speciálně pro Laady_Owlistie jelikož má dnes narozeniny s krásným a sweet číslem. Takže má milá sešňupaná sovičko Owlie, přeju ti všechno nejlepší k sešňupaninám ❤

Andy

P.S. Nath,myslím, že jsem tě trumfla v tom z čího pohledu se dá psát. No uznejte kam se hrabe čokoláda na kávová zrna :-D