,,Nějak se mi nelíbíš," díval se zpod přivřených víček Arald na svého dlouholetého známého hraničáře Halta.

,,Hmm, ty taky nevypadáš nejlíp," zabručel cosi vousáč a vzápětí si kýchl a silně popotáhl nosem. Pak se opět mírně zachvěl, ale snažil se to potlačit přešlápnutím z nohy na nohu.

,,Děkuju za ty hlášení z Mericu, muselo to být obtížné se tam dostat v tom nečase," podotkl Arald a vstal. Něco mu tu nesedělo. A on si nebyl jistý, co to bylo. Halt byl nemluvnější než obvykle.

,,Takhle bývá vždycky v tomhle období," pokračoval Halt tímtéž tónem, který svědčil o tom, že opravdu nemá náladu na plané řeči o počasí.

,,No jistě, letos se nám oslavy zimního slunovratu pořádně zkomplikovaly tou nečekanou nadílkou sněhu."

Haltova obočí vyletěla kamsi vzhůru.

,,Tím chci říct, že bys měl jít domů a odpočinout si, odvedl jsi pořádný kus práce," pousmál se Arald, a napřáhl k němu ruku. Halt ji stiskl a odešel.

***

,,Doufám, žes toho chudáka nemocného zas někde neposlal," ozvalo se za ním, když stál u okna a koukal, jak Halt nasedá na koně a odjíždí. Arald sebou cukl a odvrátil se celý zrudlý od okna, jako dítě přistižené při nějaké lumpárně.

,,Nemocného?" vydralo se mu z pusy.

,,Ano, to jeho kýchání šlo slyšet po celém hradě. Sice se umí pohybovat neslyšně, ale kašlat a kýchat nehlučně tedy neumí. Měl jsi mu říct, ať zůstane přes noc tady. V chatě bude mít po celém týdnu, kdy tam nebyl, zimu," řekla opět Sandra a Arald na ni stále zíral naprosto nechápavě.

Halt přece nikdy není nemocný, určitě ho neskolí obyčejné nachlazení, prolétlo mu hlavou a už to chtěl vyslovit nahlas, když ho napadlo něco jiného.

,,Máš asi pravdu, vypravím se za ním." To nebylo to, co měla Sandra na mysli, jenže Arald se jednoduše sbalil a odešel z místnosti, aniž by řekl půl slova o tom, co zamýšlí.

***

,,Krucinál fagot!" zaklel opět hraničář, když už mu poněkolikáté zhasl plamínek, který se snažil v kamnech rozfoukat. V chatě byla zima jako v psinci a on se třásl, zatímco se snažil rozdělat oheň. Jako by nestačilo, že se nachladil po cestě z Mericu, ještě ani doma nebude mít klid. Byl do své práce tak zabraný, že ani nepostřehl koňské zařehtání zvenku, ani kroky na zápraží. Jediné, co už prostě postřehnout musel, bylo bouchání na dveře. Zvedl se tedy a došel otevřít.

,,Barone? Tebe bych tu nečekal," rýpl si do příchozího, z něhož viděl ve svitu lampy jen tmavou siluetu.

,,Můžu dál?" zeptal se jej Arald. Halt přikývl a pustil ho dál. Pak zabouchl dveře, aby dovnitř nešel ještě větší chlad a znovu se obrátil k příchozímu.

,,Něco jsi mi zapomněl říct?" zabručel, jelikož Arald působil rozechvěle. Zrudlý obličej, ale jistě mohl mít jen od větru. Navíc stejně neviděl důvod, proč se vypravil za ním, akorát ho teď zdržoval od práce.

,,Ano, já ...víš...víš, že si moc nevšímám maličkostí a mělo mi dojít, že...," nemohl se vymáčknout a z toho důvodu zbrunátněl ještě víc.

,,U Gorloga, někdo by ty barony měl naučit mluvit," odvětil opět Halt sarkasticky.

,,Nedošlo mi, že tě ta cesta musela vyčerpat a já ti mohl nabídnout, abys přenocoval na Redmontu, nebo alespoň zůstal na večeři," dostal ze sebe Arald konečně. Halt jen zdvihl obočí a pak naznal, že je téměř zbytečné na tohle odpovídat a radši se opět sehnul ke kamnům, ve snaze vykřesat aspoň malou jiskřičku, jež by zapálila troud a konečně i ty třísky.

,,Ukaž, já to udělám, běž si odpočinout," shýbl se k němu Arald až se jejich ruce dotkly a on by přísahal, že jimi proběhlo jemné zajiskření.

,,Nejsem vyčerpaný," zahučel Halt. I když opak byl pravdou. Třásla jím zimnice a nejraději by prostě odpadl do postele. Jenže tu byl Arald a vypadalo to, že hned tak neodejde.

***

Když už v kamnech praskal oheň a v místnosti začínalo být tepleji, Halt pomalu, ale jistě, klimbal za stolem s hrnkem horké kávy v rukou, vytasil se Arald s dalším překvapením.

Z torny vytáhl láhev svařeného vína, kupodivu i po cestě ještě trochu teplého a balíček, který obsahoval něco velmi lákavě vonícího, a když Halta pobídnul, aby jej rozbalil, objevila se vepřová pečeně s chlebovou plackou.

,,Mám narozeniny nebo co, že takovéhle zázraky?" podivil se Halt a maličko, téměř neznatelně, se pousmál.

,,Chtěl jsem ti udělat radost a taky jsem si říkal, že tady po týdnu, když jsi tu nebyl, nebudeš mít co k jídlu," podotkl Arald, jako by se nechumelilo (a ono se chumelilo).

,,Děkuju ti, Aralde, bylo milé, že sis vzpomněl," řekl Halt o poznání příjemnějším hlasem, než kdy od něj někdo v poslední době slyšel. Zněl najednou měkce s maličkým nádechem hibernského přízvuku. Pak se pustili do jídla.

***

,,Víš, vždycky jsem si říkal, že jsi tu tak sám," podotkl Arald, zatímco Halt usrkl se své číše se svařeným vínem a zdálo se, že jej téměř nevnímá, jen hledí na plamen svíčky na stole.

,,Mám samotu rád, i když někdy je pravda, že člověk potřebuje fyzickou blízkost druhé osoby," zamumlal hraničář, aniž by mu došlo, co právě řekl.

,,Jsem téhož názoru a jsem rád, že to chápeš," usmál se Arald. Halt se zhoupl na židli a odložil číši. Zablýskla se mu v očích touha. Někdy i ten nejzatvrzelejší člověk a bručoun potřebuje projevit něhu. A jak se zdálo, rozhodl se pro to právě dnes, v předvečer té nejdelší noci v roce. Zimní slunovrat nebyl dobou oslav jen tak pro nic za nic, ale zazníval v tom příslib nového života a naděje. A díky této naději oba muži usínali v pevném objetí, více než jen přátelském. 

____________________________________________________________________________
Upřímně k tomuhle jsem potřebovala velkou dávku fantazie 🤣🤣🤣 a navazuju tím vlastně na Hraničářský advenťák @Toka_Weasley kde byl tento ship poprvé k spatření.
Tak krásný 5.prosinec přeji
Andy❤