,,Ale otče! Přestaň už s těmi řečmi, já nechci ..."

,,Je mi jedno co nechceš! Jednou po mě převezmeš trůn a staneš se králem Clonmelu. Musíš se podle toho chovat!" jeho otec už se zas začínal dopalovat. Jaké bohy rozhněval, že jej takto trestají. Po zpackané vládě svého bázlivého strýce Ferrise se mu podařil udělat v Clonmelu pořádek a ted se mu bude vzpouzet jeho vlastní syn ? Ano cesta do Celtiky byla zdlouhavá a oba zúčastnění chytli, jak se říká ponorkovou nemoc.

***

Na Araluenském hradě panoval od časného rána shon a spěch, již dlouho tu neměli příležitost pro takové pozdvižení, jakým královská návštěva bezpochyby byla. Maddie, která na dnešní den dostala speciálně volno z hraničářského výcviku, však v komnatách nemohlo spatřit ani jedno zkušené oko. Rozhodla se zkrátka a dobře před svými povinnosti trochu pláchnout, no aspoň do té doby, než si některá všímavá služka všimne, že tam není.

***

Brianovi se podařilo otci a jeho průvodu utéct kousek před tím, než dorazili na hrad Araluen. Nicméně leš to byla provedená vskutku důmyslně, nebo už jeho otec ztratil svatou trpělivost. Brianův kůň však v tom byl namočen zcela nevinně. Vezmeme-li v potaz, že spolu přebrodili nějakou řeku. Zkrátka pak z něj seskočil a pleskl ho po zadku, aby se vrátil k průvodu. On měl v plánu dojít tam po svých. A to za hezky dlouho.

***

,,To je pořád samé, to můžeš, to nesmíš, člověk nemá chvíli klidu," mumlala si pro sebe hraničářská učeňka, zatímco se potichu kradla podél hradní zdi. Blízko, úplně blizoučko z zaslechla pískání a naprosto se vyděsila. Kdo to mohl být? Srdce jí pojednou začalo bušit čtyřikrát rychleji než normálně. Zničehonic se zpoza jednoho stromu vynořil kluk. Maddie se zarazila a zůstala na něj zírat v němém úžasu. I ten podivný příchozí se zarazil, když ji spatřil. Evidentně ani jeden nečekal, že tady na někoho narazí. A zřejmě ani jeden nebyl rád, že mu ten druhý zkřížil cestu.

,,Kdo jsi?" přerušil ticho první, Brian.

,,Mohla bych se tě zeptat na to samé!" opáčila výhružně Maddie. Oba tam stáli a ani jeden se neměl k odpovědi.

,,Kam máš namířeno chlapečku?" zeptala se ho Maddie se zvednutým obočím.

,,Tam kam ty ne," odseknul Brian. Chtěl odsud zmizet, než ho zmerčí někdo důležitější než nějaká cácorka.

,,Víš, co si myslím? Myslím si, že jsi jen malá holka, třebaže s ostříhanými vlasy, co se tady jen tak potuluje po královských zahradách," přiměl se nakonec k delší odpovědi a bezostyšně si dívku prohlížel.

,,Myšlení je nebezpečná činnost. To ví přece každý," vyhrkla Maddie

,,Nebo aspoň u hraničářů to ví každý," dodala ještě a měla dobrý pocit, že to může říct. Začala si toho kluka prohlížet detailněji, taky jejím uším znělo trochu cizeji to, jak mluvil. Nejdřív jí na tom nic divného nepřipadalo, ale když promluvil víc najednou byl ten přízvuk patrný.

Zněl jako ...no tak Madelyn ! Víš, že jsi ho už slyšela. Ale co to je... Vtom se jí v hlavě rozsvítilo. Hiberňan ! Znělo to Hibernsky! Co tady u všech všudy dělá Hiberňan, asi musí být od té královské výpravy, nějaký nedbalý slouha nebo něco.

,,Když už jsme u toho potulování, ty asi taky nebudeš zahradník, že? Nevím tedy, že by na hradě zaměstnávali hibernské zahradníky," rozesmála se Maddie, když se jí povedlo jej odhalit. Jako by mimochodem sáhla do kapsy pro jednu z olověných střel. Luk u sebe neměla a jelikož panovalo velké horko, pláštěnka by jí spíš překážela a nechala ji teda v brašně na Trkačově sedle.

,,Zavolám stráže, jestli se mnou takhle bude mluvit nějaká cácorka. Můj přízvuk není k smíchu," rozzohnil se Brian, už toho měl dost. Vtom odněkud shůry spadla šiška a udeřila Briana do hlavy. Maddie se rozesmála ještě víc. Vzápětí však spadla šiška i na ni.

,,Autsch!" mnula si bolavé místečko. To začaly cukat koutky i Brianovi.

,,Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. To neznáš hraničářko?" začal si ji dobírat a získával opět pevnou půdu pod nohama.

,,Hmm možná kdyby to používal Halt, tak bych to znala," zabručela Maddie zkroušeně. 

,,Velice mě potěšilo, že jsem tě poznal hraničářko, ale už budu muset zmizet. To víš hibernští zahradníci mají pořád spoustu práce," zazubil se Brian a odešel Berecynthiaví kam.

,,Ty jeden odporný Hiberňane! Nemysli si, že máš vyhráno," zasyčela ještě Maddie a dala se na ústup. 

______________________________________
Krásný 21.prosinec
Tak jsme dovršili Hraničářská okénka s Maddie a Brianem. Omlouvám se, že vydávám opět pozdě ale jak ba potvoru se potýkám s technickými problémy.
A @Nath_Lupin všechno nejlepší k svátku, třebaže Advenťák korektovat nestíháš, doufám že ostatní tvorba ti nějak pod rukama projde ❤
Andy