,, Deck the halls with boughs of holly
Fa-la-la-la-la, la-la-la-la
'Tis the season to be jolly
Fa-la-la-la-la, la-la-la-la
Don we now our gay apparel
Fa-la-la, la-la-la, la-la-la.
Troll the ancient Yule-tide carol
Fa-la-la-la-la, la-la-la-la."

Vyhrávalo ze starého rádia položeného na okenním parapetu. Za oknem se z oblohy sypaly sněhové vločky, a lehce dosedaly na zem, kde se rozpouštěly. Velice elegantní, ale přesto pomíjivé.

Byly první Vánoce po válce, a nejen v Londýně, ale i po celé Velké Británii a prakticky celém světě, se je lidé rozhodli oslavit se vší grácií. Samozřejmě, že ne každý měl chuť se radovat.

Tou byla i hnědovlasá dívka, sedíc poblíž rádia, které ovšem naprosto ignorovala. Stejně tak sníh za oknem. Se zadumaným výrazem hleděla jako by do prázdna. V dlaních svírala menší dýku, s rukojetí, jež měla tvar lví hlavy. Neustále přejížděla po zdobném pouzdře a v očích měla výraz asi takový, jaký máte, když se vracíte z pohřbu.

,,Lucie! Kde jsi?" ozval se klučičí hlas a brzo se už objevil i nositel tohoto hlasu, též tmavovlasý kluk a když jste si jej prohlédli blíže, bylo vám jasné, že ti dva jsou sourozenci.

,,Lucko, proč se nejdeš bavit s ostatními a sedíš tady tak sama?," přisedl si k ní na sedátko, tvořené převážně polštáři.

,,Nemám chuť se s nimi bavit," odsekla, jakmile se probere ze svých myšlenkových pochodů.

,,Vždyť jsou Vánoce, pojď, prosím tě. Chybíš nám tam, Petr s tátou zase vyprávějí ty vtipné historky z doby, kdy jsme byli malí," chtěl ji vzít za ruku a vtom si v jejích prstech všiml dýky.

,,To je?" vydechl úžasem, ale jeho mladší sestra jej přerušila.

,,Z Narnie. Ano, moje dýka, co jsem dostala od Otce Vánoc, když jsme poprvé přišli do Narnie," odvětila mu.

,,Jak se ti to povedlo? Vždyť už je to pár měsíců, co jsme..."

,,Celou věčnost, Edmunde, já už to nevydržím. Hrozně se mi po všech stýská," skočila mu opět do řeči. Objal ji, protože viděl, že nemá daleko k slzám.

,,Já vím, já vím, taky mi všichni chybí, ale musíš se zkrátka smířit s tím, že ..."

,,Nejsme už dětmi to ano, pořád ale nemůžu uvěřit tomu, že to tak skutečně je. Myslíš...myslíš, že Kaspian a ostatní na nás vzpomínají?" vypadlo nakonec z Lucie a při vyslovení Kaspianova jména maličko zčervenala.

,,Jsem si jistý, že ano," uklidnil ji Edmund a pak se mu konečně podařilo ji přemluvit, aby se s ním vrátila za ostatními.

Když poté přijel i jejich bratranec Eustace, Lucie si opět našla chvíli, aby se rozhovořila o Narnii.

,,Jak asi letos slaví Vánoce v Narnii? Myslíte, že vymysleli nové tradice? Pamatujete se na Otce Vánoc? Skutečně tam existoval."

,,Jistě Lucko, všichni si to pamatujeme, a taky bys mohla chvíli mluvit o něčem jiném a vyrůst z těch pohádek," dobírala si ji její sestra.

,,Narnie není žádná pohádka, a když už, tak s poučným koncem," zastal se Lucie Eustace, na kterého měla jeho návštěva v Narnii opravdu ohromný vliv.

,,Ty se tak máš, Eustaci, máš naději, že se tam ještě podíváš," řekla zase Lucie. Teď už si ji začal dobírat i Petr :

,,Nojo naše malá Lucinka, nikdy nevyroste. Neříkal přece Aslan, že ho najdeme i tady? A navíc byli jste tam s Edou víckrát než my."

,,To ano, ale ...naposledy bylo přece jen naposledy." Pak začala znovu vyprávět zážitky z plavby s Kaspianem, jako by se chtěla za každou cenu ujistit, že na ně ještě nezapomněla.

***

Když šli toho večera, byl to den před Božím Hodem, spát, nemohla Lucinka usnout. Neustále se převalovala na posteli a házela sebou jak ryba lapená do sítě. Hlavou se jí míhaly útržky dobrodružství z Narnie ale ty, kde byl onen telmarínský mladík a později Narnijský král Kaspian Mořeplavec, převažovaly. Zhluboka se nořila do snů a netušila, že noc jako byla tato je kouzelná především proto, že se vám může zdát o tom, co si nejvíc přejete.

***

Lucie kráčela v šatech narnijského stylu po veliké louce, přišlo jí to tu povědomé. Poté přišla k prvním stromům, které šuměly a volaly ji jménem.

,,Lucie, Lucie."

Pak se zpoza stromů vynořila mužská silueta, a čím víc se přibližovala, tím se Lucka začala usmívat víc a víc.

,,Kaspiane!" vykřikla radostně a rozeběhla se postavě naproti. Opravdu to byl on a vypadal přesně tak, jak ho viděla naposledy u posledního moře na okraji světa.

,,Lucinko, rád tě vidím," objal ji, ona mu zanořila obličej do košile a čichala tu nádhernou vůni, která jí tak chyběla.

,,Tolik jsi mi chyběl, tak moc se mi stýskalo," drmolila, když mu obtočila ruce kolem pasu.

,,Ale já jsem přece nikdy neodešel. Nosíš mě ve svém srdci," odpověděl jí, zatímco Lucinka ho stále jen objímala, jako by jej už nikdy neměla pustit.

,,Pořád vzpomínám na ty chvíle strávené na Jitřním Poutníkovi, nikdy nezapomenu," opakovala Lucie vehementně.

,,Vždycky budeš moje královna," vyřkl Kaspian a Lucince zaplesalo srdce radostí. Jak by také ne.

Tenhle okamžik se stal její nejšťastnější vzpomínkou. 

____________________________________________________________________________
Krásný 2.prosinec přeju❤
Máme tu Narnii a jeden z neobvyklých shipů za který vděčím kailryna. Jo Lily dočkala ses Caspinky jupí 🤣🤣