Hibernie – království Clonmel – Dun Kilty

Obecná éra – za vlády krále Seana

Hradu vládla temná noc a do úsvitu ještě zbývaly dobré dvě hodiny. Všude panovalo hluboké ticho, sem tam se ozval nějaký šramot. Nahoře na točitém schodišti se mihnul stín, to jistý mladík se plížil dolů a doufal, že ho nikdo nezahlédne. Po každých pěti krocích se ohlédnul za sebe. Při posledním ohlédnutí, však zapackoval a málem by upadl, kdyby se včas nezachytil úzkého sloupu, jež vedl středem schodiště. Když se ohlédneš jednou, budeš se ohlížet celý život. Mihla se mu hlavou letmá vzpomínka.

Když se konečně dostal ven ze západní věže, zamířil chodbou ke sklepení. Vakem, co měl na zádech, se nedopatřením otřel o stěnu a na milisekundu ztuhl, když se ozvalo hlasité škrtnutí. Pokračoval v cestě ztichlým hradem, zatím se nemusel bát o nedostatek světla, všude hořely louče. Horší to bude až dorazí do nejspodnějšího patra téměř ve sklepení. Tam se však nutně potřeboval dostat. Už dávno se naučil, že pokud se chce v noci dostat z hradu musí zvolit to nejméně nápadné místo čímž hlavní brána rozhodně nebyla. Tyhle noční toulky si oblíbil už od té doby, co byl malý chlapec. Chvilku utéct od povinností a svobodně se procházet venku.

,,Už zase se plížíš ven, Briane?" ozvalo se zničehonic zpoza závěsu, jež skrýval malý výklenek. Chlapci přeběhl mráz po zádech, dal by se na útěk, ale nohy měl najednou jako přirostlé do země. Nepohnul se ani o píď.

,,Otče! Co tady děláš?" na konci se mu hlas nebezpečně zdvihl do výše, jako vždy když byl nervózní. Z úkrytu vystoupila mužská postava. Založil si ruce v bok a se zvednutým obočím hleděl na svého syna.

,,Co já tady dělám? Nepřijde ti na té otázce něco nepatřičného?" Když se mladík neměl k odpovědi, jeho otec pokračoval.

,, Takže si to shrňme, opět jsi se chtěl vyplížit z hradu a opět se ti to nepovedlo. Překvapuje mě Briane, že tě to ještě baví zkoušet moji trpělivost."

Chlapec cosi nezřetelného zamumlal a hleděl do země. Jak mohl být, tak hloupý a nevšimnout si, že za závěsem někdo stojí. Proklínal sám sebe, že byl myšlenkami Berecynthia ví kde.

,,Já nezkouším tvou trpělivost otče, já se tu jen tak procházel," namítnul, ale věděl, že je to zbytečné. Nic naplat. Dnešní noc mu tedy plán nevyšel. Plány jsou ošidná věc. Nikdy nevychází, tak jak si člověk přeje.

______________________________________
Krásný 17.prosinec
Ne nebojte ještě jsem neumřela,(i když po těch dvou dnech by se mohlo zdát, že jo ) jen nestíhám a kupodivu to ani není vina učení na zkoušky, ale moje vlastní blbost.
Opět zde mám jedno z HU okének na pokračování. Původně jsem postavu prince Briana vymyslela do knížky, která ale skončila nedopsaná a tak jsem se rozhodla stejně jako předtím u Bree v Narnii, mu dát šanci alespoň zde.
Doufám, že aspoň hraničáři ocení.
Andy ❤