Procházeli jsme ruku v ruce mezi jednotlivými stánky, proplétajíce se mezi rozjařenými lidmi, dokud jsme nenašli zdroj té vůně. Lucinka za tím sladkým oparem šla neomylně jako stopařský pes.
Svařené víno jsme dostali do malovaných plecháčků a k tomu každý dva vanilkové rohlíčky. Opatrně jsme usrkávali z kouřících hrnků, podupávali v třeskutém mrazu stejně netypickém pro začátek prosince jako neroztávající sníh.
Přes náměstí prošel za řinčení řetězů průvod chlupatých čertů, doprovázenými unavenými, ale vysmátými anděly. Lucinka se přitiskla blíž ke mně, objal jsem ji kolem ramen, abych jí půjčil ždibec svého tepla.
Rozezněly se zvony. Lekl jsem se jen trochu.