,,Tak to je jízda. Barnabášku, co do toho čaje ta stařenka dala?"

,,Len štipka sušenej muchotrávky," ozvala se od barového pultu světlovlasá bytost, pro jejíž věk označení stařenka bylo silným podhodnocením.

,,Není to jedovaté?" Zachichotala se Lucinka. Ale odpověď ji v danou chvíli už nezajímala. Rozhlížela se vyvalenými kukadly po osazenstvu čajovny, díky místní specialitě ji nic z toho, co zahlédla, netrápilo.

,,Barnabášku, já vidím vlka."

Na poslední chvíli jsem Lucinku chytil a odtáhl její drobnou ruku od huňaté šedivé bestie s krvavýma očima.

,,A Karkulku!" Vypískla a začala se nevázaně řehtat.

Čeká nás dlouhá a velmi humorná cesta poznání.