Musel jsem si vymyslet uvěřitelný příběh. Agáta, stařičká paní, která v neděli zemřela na jejich oddělení na zápal plic, bydlela ve stejném domě jako já. Sluší se poděkovat za péči o opuštěnou stařenku.

Zvedla ke mně velké temně hnědé oči. Sesterská uniforma jí slušela a upřímná radost či snad rozpaky jí vehnaly ruměnec do tváří. Usmála se.

Lucie, stálo na modré kartičce připnuté k haleně.

,,Děkuji," řekla potichu, přitiskla si čokoládový dárek k hrudi.

,,Mám zítra narozeniny, tak jste všechny předběhl," dodala po chvilce.

,,V tom případě mi nezbývá, než přijít zítra ještě jednou. Mohu?"

Přikývla a znovu mě obdařila úsměvem.