Měkké světlo pouliční lampy ozařovalo nadílku prvního sněhu, který pod jejími nožkami v huňatých kozačkách vrzavě křupal. Zastavila se před výlohou pralinkárny a zasněně se do ní zahleděla. Přitáhla si kabát blíž k tělu, zimomřivě promnula ruce v kožených rukavicích a dýchla si do nich až se jí od úst zvedl obláček páry. Na dlouhých pramenech kaštanových vlasů, které utekly z pod kloboučku, se třpytily vločky, zdobily ji jako drahokamy.

Zahřál bych ji, ale to by ji vyděsilo. Raději jí koupím čokoládu. Počkal jsem, než zmizela za rohem Křivé ulice a vešel do malého voňavého krámku naplněného nejpekelnějším belgickým potěšením.