Na náměstí se snášely malé sněhové vločky, jenž se v záři slunce krásně třpytily a připojovaly se k ostatním, které již tvořili bílou pokrývku.

Stál opřený o fasádu jednoho z obchodů a snažil se namáčknutí pod malou stříšku, aby mu nesněžilo na vlasy ony se nezačaly kroutit.

Sledoval, jak se několik státních můžu a technika perou s obrovským vánočním stromem, který byl již nazdobený a hned po postavení se měl rozsvítil, avšak jeho pozornost upoutal mladý muž, který za sebou měl několik malých dětí a aktivně jim ukazoval vše okolo.

Shikamaru cítil, že je něco špatně, proto už se pozvolna rozešel ke skupince a zároveň ostražitě sledoval okolí. Jeho šestý smysl nikdy nelhal, prostě ho následoval a hledal odkud hrozba mohla přijít.

Od učitele ho dělilo několik posledních metrů, když se jedno z dětí, které se ho do té doby drželo za ruku rozběhlo s nadšeným křikem, že vidí policistu. Blonďák se nerozmýšlel a okamžitě vystřelil z místa, aby svého svěřence chytil, než vyvede nějakou kravinu.

Policista taky zrychlil a chtěl zachytit dítě, ale za jeho zády se ozval křik jeho kolegy.

"Shikamaru! Uhni! Padá strom!" zakřičel a doufal, že se dokáže dostat pryč, zrovna stál tak špatně, že by bez zranění asi nevyvázl.

Jmenovaný se ohlédl a viděl, že dobrá polovina stromů míří přímo na mladého blonďaté může, který se snažil dohonit jedno ze svých dětí. Dal se do běhu těsně před dopadem stromů strhl učitele a dítě na zem. Ozvalo se dvojí bolestné heknutí a pád na ledem pokryté dlažební kostky se jistě neobešel bez naraženin.

Asuma s cigaretou v ústech se rozběhl zkontrolovat svého chráněnce, postavil na nohy klučinu, který šokem spadl na zadek vedle dvojice. Naštěstí do něj Shikamaru jen strčil, takže dopadl na zadek a narazil si kostrč, ale určitě na tom byl lépe než dva dospělí muži.

Naklonil se nad dvojici a vytáhl mladšího za bundu do stoje, "Neválej se tady po něm chlape, jestli se po něm chceš plazit, tak ho pozvi na rande."

"Hej jste pořádku?" zeptal se s lehkým nádechem strachu v hlase a sledoval jsem se mladý muž sbírá ze země a drží si zápěstí pravé ruky.

"Eh, jo dattebayo, asi mám jen naraženou ruku," s těmito slovy se otočil a zamával na svoje berušky na znamení, že je v pořádku.

Úsměv mu z obličeje zmizel, když ucítil, jak mu po tváři teče něco teplého, sklonil hlavu na zem a sledoval, jak několik rudých kapek dopadlo na zem. Zamotala se mu hlava a o několik odstínů zbledl.

Shikamaru k němu hbitě přeskočil a podepřel ho, jelikož se začal lehce kymácet. Naruto k němu pracně zvedl hlavu a tím se odpoutal od pohledu na zkrvavený sníh, "Mám fobii že svojí krve," objasnil a zakaleným zrakem sledoval, jak se z nebe snáší vločky a cítil, jak krev na jeho tváři zamrzá.

"Asumo? Co s ním?" zeptal se a přemýšlel, zda by bylo nevhodné, kdyby ho pustil na zem.

Procházející kolega vedl malého chlapce ke své skupince a snažil se dětem vysvětlit, co se s jejich autoritou stalo.

"Jdi s ním do školky, děti už mají spát, ty mu to ošetří a dej mi vědět."

"Děláš si srandu? Jsem neznámej chlap! Nemůžeš mě jen tak pustit s dětmi a chlapem téměř v bezvědomí!" snažil se znít klidně, ale nervozita zaplavila jeho tělo.

Starší povytáhl obočí na znamení, zda to myslí jeho kolega vážně, "Shikamaru," povzdechl si a bylo vidět, že se jen tak tak drží, aby neupustil pár peprných slov, "jsi policista, tak se podle toho začni chovat."

Měl chuť s ním ještě zatřást, ale to by mohlo učiteli akorát uškodit.

"A to tě nenapadlo, že třeba ty děti mohl unést?"

Černovlásek k němu přistoupil blíže a vyfoukl mu kouř z cigarety do obličeje, "Shikamaru, říkej tomu, jak chceš pro mě za mě klidně kouzlo Vánoc, ale ty se teď zachováš jako chlap a tuhle padavku odtáhneš do školky jasné? A jestli se dozvím, že jsi ho nechal ve škarpě jako minule Ino, tak si mě nepřej," pohrozil mu prstem a odešel.

Hnědovlásek shlédl na muže ve svém náručí a pak se otočil na partu dětí, které měly v očích slzy. Hlasitě si povzdechl, kdyby ta rána byla alespoň velká, tak by neřekl ani slovo, ale toho chlapa škrábla hrana dlažební kostky do tváře a on z toho omdlel?

No, ale když na to tak koukal, tak to neštěstí nebo, alespoň mu k těm dalším pěti jizvičkám přibude další, jako on nesnášel nesouměrné věci.

"Tak parch-děti," opravil se rychle, ale neuniklo mu, jak se pár větších kluků jeho přeřeknutí zasmálo, "jdeme do školky a tam se pokusíme vzkřísit tuhle padavku."

"N-neměl byste tak m-mluvit o-o N-Naruto - kun," ozvala se malá tmavovlasá holčička s téměř bílýma očima.

Po ní se sborově ozvalo, "N-Naruto-kun!"

"Hej! Co to má znamenat!" ozval se otráveně a pohodil si blonďáka v náručí, aby se mu lepé nesl, "seřaďte se a šlapeme!"

Jak poručil, tak se stalo z děti udělal dvojice a donutil je jít celou cestu bez přestávky, jakékoliv vychýlení z řady trestal pěti dřepama a prcci si rychle uvědomili, že s ním žádná zábava nebude.

***

"Takže co teď," zeptal se před školkou a čekal, kdo mu odpoví, jak se dostat dovnitř, už se chtěl svého břemena zbavit a litoval, že nezavolal sanitku, jenže co řekl Asuma to bylo svaté a jeho pověstné 'před Vánoci mají už tak v nemocnici dost práce, takže jim ji nebudeme přidělávat' mu znělo v hlavě po celou dobu.

Druhá oblíbená věta byla 'ale vždyť máš nějaký ty lékařský zkoušky ne?'

Měl udělaný jen základ první pomoci a pak nějaké ty věci okolo, jako postarání se o popáleniny a hlubší řezné rány a tím to haslo. Kdyby jeho kolega dával občas pozor a zúčastnil se nějakých kurzů, tak by dostal přidáno a mohl by být povýšen, ale on o tom nechtěl ani slyšet vyhovovalo mu to tam kde byl a s kým byl.

Tak se zamyslel, že ho vyděsilo hlasité otevření dveří, které sebou praštily o zeď a před ním stála mladá žena, které kolem hlavy téměř lítaly hněvem vlasy.

"A vy jste jako kdo?" vyletěla na něj, až se musel lehce přikrčit, jelikož mu připadalo, že takhle ženská si nejde pro ránu daleko.

"Uhh... policista," vydechl.

"Paní učitelko! Na náměstí spadl strom a skoro spadl na mě a Naruta, ale pan policajt náš zachránil," ozval se klučík, díky kterému měl teď vychovatele v náručí.

"Že mě to nenapadlo! Zase ty Konohamaru, jak jinak! Ty a Naruto! Pořád se dostáváte do problémů! A tobě je úplně jedno, že máš odklad ve škole? Měl by ses místo kravin snažit."

Její pohled se stočil na bezvládné tělo jejího syna a všimla si malého škrábance na jeho tváři.

'Jako jeho otec,' povzdechla si v duchu.

Naklonila se nad něj a dala mu jednu tvrdší facku v té zimě mu tvář rychle zčervenala a nepříjemně to štípalo. Mladík vyskočil z náruče, až se mu zatočila hlava a on uvítal, že se mohl opřít do pevné mužské hrudi.

Zvedl pohled a v obličeji zbělal, věděl, že bude mít průšvih, ač mu bylo dvaadvacet ze svého rodiče měl přirozený až lehce nadměrný respekt. Stále si ale nepřipadal tak špatně jako když si uvědomil, že je jeho otec pod pantoflem už takových let. On sám si říkal, že si najde polovičku, která bude klidnější, aby ji mohl buzerovat, jako matka otce.

"Myslím, že už vás nebude potřeba," zvedla Kushina obočí a čekala, až se ten chlap uráčí odejít.

Shikamaru se otočil, lehce mávl dětem a rozešel se zpět na náměstí, očekával alespoň slova díku, když už jsou ty Vánoce.

***

"Mami! Jak jsi mohla být, tak nezdvořilá! On mi pomohl a já mu nestihl říct ani děkuju," rozčiloval se, když si obvazoval ruku stahovákem.

"Kdo ti řekl, že máš vůbec lézt s dětma na náměstí? Nevíš snad, že tady máme idioty, kterým strom padá pravidelně? Nepamatuju si rok, kdyby by nespadl a letos je to dokonce druhej!" nadávala a rozhazovala rukama do všech stran.

"M-miláčku?" ozvalo se z malé kuchyňky.

"Co chceš!" vykřikla na svého manžela, který stál ve dveřích s vařečkou a zástěrou na které bylo napsáno 'nejlepší kuchařka'.

"Poslední děti už odešly domů, takže jsem uklidnil a můžeme jít."

Během pár minut se rodina sebrala a opustila malou soukromou školku, kterou Kushina začala vést po narození Naruta a už ji to zůstalo, děti ji milovaly i přesto že byla velice rázná a občas z ní šel strach.

Kráčela dva kroky za svým manželem a synem. Vypadali téměř totožně a něco záživně rozebírali v takových chvílích se cítila jako páté kolo u vozu a veškerá vánoční nálada ji opouštěla.

"Ten policista byl pohledný," řekla, aby na sebe upoutala pozornost, blondýn s dvěma delšími předními prameny se přidal k jejímu boku a chytil ji za úzký pas.

"Ooo myslíš ten, kterému jsem nestihl ani poděkovat? Jo byl velmi hezký," povzdechl si a bylo mu líto, že si nepamatuj jméno, jelikož by aspoň věděl, kdo byl jeho zachránce.

"Kdo uřízl ten strom?" tázal se jen tak mimo řeč Minato, který se od tatínků, jenž vodí svoje ratolesti do školy dozvěděl, že to nebyla nehoda.

Narutovi lehce zčervenaly tváře.

"Ehh byl to Kiba... s Kankurem se doma se trošku nepohodli a na vrcholku toho stromu byla loutka držící srdce a on nevěděl kdo ji udělal, ale chtěl jí... No nechtěl čekat než se sundá strom, tak ho Kiba podřízl, aby tu ozdobu dostal a kupodivu to mezi nimi vyčistilo vzduch."

Usmál se, kéž by i on měl někoho kdo by pro něj klidně zničil majetek města jen aby mu udělal radost, i když ochrana před padajícím stromem byla taky docela hrdinský čin.

***

Večer, když ležel v postel plánoval, jak si zítra udělá volno a půjde se zeptat na místní stanic, ale až odpoledne, jelikož jako poděkování chtěl upéct nějaké domácí cukroví, přece jen už byl čas začít pomalu s přípravami. U nich to chodilo tak, že poslední týden v listopadu byl věnován obsáhlému úklidu, kdy nesmělo nic zůstat na svém místě a první prosincový týden se začalo péct. Některá těsta už měli připravená, takže nezbývalo nic jiného, než je uplácat do vysněného tvaru a dát péct.

S vidinou zítřka a návštěvy svého zachránce usínal s úsměvem na tváři.

Na druhé straně města, blízko policejní stanice se ke spánku chystal culíkatý muž, jenž toho měl dneska až nad hlavu. Po odchodu ze školy zachraňoval nějakého puberťáka z kašny, jelikož skákal na její hranu a z náprsní kapsy mu do ní vypadl telefon k jeho smůle byl led ještě moc tenký a telefon zahučel rovnou do vody a chlapce nenapadlo nic jiného než skočit za ním.

Do postele už lehal téměř v polospánku a než se stihl pořádně zavrtat do deky, už byl unášen do říše snů.