V hlavě se mu odehrával souboj vzpomínky a myšlenky. Přál si snad vrátit čas? Být tam zase s ním? Chytil se v mysli za hlavu, tolik nad tím přemýšlel. Dnem i nocí

.
.
.
.
.

......

....
..
.

Právě jsem šel ze školy. Obloha byla modrá, sem tam bílý mrak. Vše se zdálo jako normální den. Ano, možná jsem si právě odnášel pár modřin z bitky s Flashem, kterou jsem samozřeně prohrál. Nechyběl ani známý monokl pod okem.

Před obličejem jsem viděl jeho tvář. Ten okamžik, kdy jsem udělal chybu života. Za co mne tak trestá? Zvednu pohled k nebi.

Krásné modré nebe protne oblak kouře od jeho trisek. Prudce se zastaví nade mnou a pomalu začne přistát. Rychle proběhnu pod ním a začnu konečně utíkat.

Rychle na sebe hodím svůj oblek a začnu se rychle houpat od jeho dosahu.

I tak za mnou letí, jak si je to všem obyvatelům a právě pod námi procházejícím jedno.

„Nechte mne být“ prsknu a zmatu ho jedním trikem. To se mi však vymstí... A já místo toho spadnu... Přímo do prostřed ulice. Proti mne jede náklaďák, než se naděju, letím s ním. Má mne ve své náruči a já se červenám. Víc než můj oblek.

Hodí mne na svou postel a začne zuřivě líbat. Ihned se zapojím. Mé myšlenky se ztrácí... Až do chvíle kdy si uvědomím, že spím. Sedím v tmavém pokoji. Hledím do stropu, nedokážu usnout.

Proto na sebe hodím mikynu a vylezu oknem ven. Rychle běžím k obrovské budově. Na tu vylezu. Na okno, vedené do jeho pokoje zaklepu.

Nic... Proto začnu víc bušit. Tím ho probudím... Ohhh on vypadá tak úžasně, ikdyž je ospalý... „Co chceš“ prohodí, nevrle mi otevře okno...

„Tebe“ prohodím, pomocí sítě si ho přitáhnu blíž k sobě. „Tím pádem....“ odmlčí se... Políbí mne. „Souhlasím“ šepte mi u ucha... Hodí na postel. Vše se jinak a přitom stejně odehrává jako v mém snu...

Usínám až v jeho náruči. Plný štěstí... Já ho tak miluju...

„Já ho tak miluju“ myslí si pro sebe Tony, který již dávno spí. Na jeho hrudi má Peter opřenou hlavu. Nikdy nelitoval toho prvního polibku po boji, kdy za ním Peter přišel do Stark Toweru... A nikdy tohodle a podobným věcem nechce litovat. Je to to nejlepší co ho potkalo. Tak jako pro Petera, oba jsou šťastný. Nemůžou si ani stěžovat, mají  to co chtěli...

„Fajn... Čas na fotku“ prohodí. Mobil připraven na selfie. Do kamerky se usměju... V ruce svírám plyšového malého Iron-mana a Tony zase Spider-mana. On má na očích své brýle. Na sobě oblek s kravatou, jde zrovna na jedno jednání... Já zas pro změnu mám svůj oblek, masku držím v jedné volné ruce. Na obleku mám žlutou mikynu s šedivou barvou na kapuci a tkaničkami.

Obaseusmíváme. *Blesk* fotka se pořídila, několik. Teď si je akorát prohlížíme. „Musím mám tu schůzku“ plácne se do čela. „A já zas misi“ podrbu se na zátylku. Políbíme se  a kaaždý se vyda jinou cestou. Na postel odhodím mikynu s plyšákem. Tony pouze u dveří hodí plyšáka na postel, ten spadne jako zákon schválnosti na zem. Jen ho seberu a uložím k polštářům. Sám vyskočím z okna. Vystřelím pavučinu, která se zachytí na jedné z budov. Na hlavě již dávno mám nasazenou masku.

Zazvoní mi telefon. Díky umělé inteligenci přijmu hovor. „Chci těn jířct..... Miluju tě“ rekne mi do telefonu. „Já tebe taky. Tak zase až doma“ usměju se. Den nemůže být lepší....

567 slov

12. prosince

Magické číslo XD

Zítra je třináctého a k tomu pátek. Tak snad nebudete mít smůlu....