Foukal studený vítr, dole v ulicích se potloukal kluk, jeho rozcuchané vlasy, do kaštanově hnědé barvy. Jeho, které byly podobné barvy, měl sklopené k zemi. Mlha, která obklopovala čtvrť Queensu, se stále držela při zemi. Peter zvedl hlavu, aby věděl kde je. Místo nějakého prostoru viděl prázdné ulice s chodníky. Byl jediný kdo teď někam šel.

Byl zdrcený. Nečekal, že se natolik Stark rozčílí, když bude chtít bojovat. Možná se hnal do války, ale chtěl chránit město. Místo vděku, se mu dostalo jen odsuzování.

Vztek se mu šířil tělem. Smutek, ale zahaloval mysl. Kopl do jedné popelnice, která se převrátila a s rachotem spadla na zem. Mlha neustupovala. Potřeboval si vybít vztek, proto uhodil pěstí do zdi z cihel. A znova, zase, z kloubů mu tekla krev. Nechal stéct krev z kloubů po prstech a kapat na studenou zem.

„Měl by sis to nechat obvázat“ uslyšel hlas z uličky, kterých tu bylo po Queensu spousta. „Kdo jste?“ vylekal a ustoupil opodál uličky. „Já? No hrdina nejsem a padouch taky ne. Řekněme, že zabíjím ještě horší než jsem já“ znělo to jako ironie. „Ty?“ povystoupil, světlo pouliční lampy, pouze zobrazovalo obrys postavy.

„Hrdina, o kterém si myslí, že je na všechno mladý“ zavrčel a kopl do jednoho kamínku na chodníku.

Jejich rozhovor přerušil výbuch za městem. „Ku**a, musím, měj se....“ vyběhl z uličky muž, na zádech měl dvě šavle a na boku granát.

Peter zakroutil hlavou, později si však uvědomil, jakou má šanci. Rychle na sebe hodil svůj oblek a vyhoupl se na střechy. Střílel pavučiny, díky kterým se houpal po městě.

Viděl bojující osobu, se kterou mluvil. Byl tam i Stark. Bylo vidět, že tu osobu nemá moc v lásce.

Peter vystřelil pavučinu a udeřil do kameného monstra. Oba se zarazili.

Tony si zas něco mumlal, nechtěl aby t byl Peter. Kamenný obr odhodil Starka na zem, ten se však nemohl zvednout. Osoba, kterou hned poznal. Byl to Deadpool. Stark mu o něm vyprávěl, prý nepořádný hrdina v hrdinství. Prý to ani není hrdina, ale skoro všichni ho tal berou, ze všeho dělá legraci a na práci moc nedbá.

Deadpool si lehl na trávu a začal číst komiksy. Peter se pral s kamenným obrem a Stark se snažil zprovoznit svůj oblek. Obrova noha mířila na ležícího Deadpoola. Peterovi smysli zareagovali, hned tam skočil a chytil obrovu nohu.

„Nechtěl by si mi trošku pomoct“ zamračil se. Měl dost velkou sílu, ale pomoc by se šikla. „Hmmm..... Je to dobrý“ odpověděl mu bez zájmu Pool.

Petera to vytočilo. Proto rychle uskočil na stranu, když pouštěl obrovu nohu. Ta dopadla na Poola. Peter musel dostat záchvat smíchu, když se Pool zvedl jako placka. Komiks na něm byl přilepený a on jen tak tak držel rovnováhu. „Cccc“ přecedil přes zuby a dobelhal se k Peterovi. „To si vypiješ“ zašeptal mu do ucha. „Měl si mi pomoct“ Deadpool rázem po této větě zčervenal, jako červená na jeho obleku.

Peter jen kroutil hlavou, když viděl jak Pool bojuje. Zrovna se zas nafoukl po té placce. Chtěl snad ukázat Peterovi co umí, ale Petera chytal nervák. Opět. Chtěl oboum jednu vrazit. Stark pořád opravoval oblek a kritizoval každičký Peterův krok. Obr byl z těch dvou pořád lepší. „Hej, nech ho být“ křičel po Poolovi Peter. Rázem se všichni tři zastavili

„Ten obr je stále lepší než vy dva“ oznámil svou myšlenku. „Cože?“ jaksi ani jeden ze tří nechápali. „Běž od toho Poole a vy mi nekritizujte každičký pohyb či krok“ otočil se na Starka. Ten dal ruce nahoru a dál si všímal svého obleku. Obr Deadpool odcvrnknul jako kuličku do stromu u Starka. Peter se rozeběhl a udeřil pěstí do obrovi tváře.

Jen jak Pool dopadl na zem, začal jeho normální denodenní debat. „Kolik mu je? Jak si vůbec říká? Jak dlouho dělá hrdinu? Jak se jmenuje v reálu? Co je zač? A...“ Tony mu zacpal pusu. „Mlč Poole“ přecedil přes zuby. „Ale notak, zábavná hra.... Bězči“ zasmál se. „Cože?“ nechápal Tony.

„Je mu patnáct, myslím. Říká si Spiderman a to by stačilo, víc vědět nemusíš“ řekl jednoznačně Tony. „Jak dlouho dělá hrdinu?“ další Poolova otázka. „Asi tři roky nebo dva nevím. Neb odokonce i jeden“ pokrčil rameny. „No, že je lepší než vy“ mikl rameny Deadpool. Tony naštvaně prokroutil očima a dál si všímal svého obleku.

Peter těžko zvládal sám padoucha, ale nakonec se obr zřítil a on ho svázal pavučinou. Deadpool až teď šel se železným řetězem a znova kamenného obra svázal. Peter stál s rukama založenýma na hrudi a na oba se mračil. „Ani jeden jste mi nepomohli“ prskl a vystřelil pavučinu, díky které se odhoupal pryč.

Peter šel ze školy. Tentokrát pršelo. Nad hlavou držel svou ruku, aby zmírnil pár kapek. Otráveně šel plouživým krokem. „Co tak sklesle“ znova jeho hlas.

„Nemám náladu se bavit“ zabručel a pokračoval ve své cestě. „Ale notak“ šel za ním. „Můžeš přestat za mnou lézt?“ „Ne“ odpověděl mu Pool. Peter si povzdechl a snažil se jeho přítomnost ignorovat.

„Včera jsi tomu obrovi pořádně dal“ pokračoval v rozhovoru Pool. „No byl jsem sám, takže jsem to musel zvládnout, když jsi ty ani Stark nepomohli“ prskl. „No jo. Ale zas si tě musel vážit“ usmál se. „Ne, nebyl jsem za ním a nic podobného neřekl, takže pochybuju, jeden případ mu oči neotevře“ snažil se ho zbavit. Ale Pool byl jak lepidlo či klíště.

„Takže mu mám zas poškodit oblrk, aby to bylo na tobě“ rozzářil se. „Cože? Tos byl ty? Panebože“ nevěřil tomu Peter. Právě si uvázal až moc divného parťáka. Nechtěl, ale Pool se ho nechtěl za žádnou cenu pustit.

„Ale notak, aspoň víš čeho jsi až schopný“ povzbuzoval ho. „Nech mne být“ zakroutil hlavou. „Nenechám“ odpověděl mu důrazně Pool. Peter pořád pokračoval v cestě, ikdyž už přešli jeho byt. „Koukni já.....“ Deadpool se odmlčel.

Peter mu mizel na jinou stranu, přecházel přes přechod. Pool si povzdechnul a vydal se za ním. „Můžeš mi dát pro jednou pokoj?“ máchnul rukama. „Ne... Do té doby, než si vše ode mne vyslechneš“ uculil se Pool. „Fajn“ jen jak to řekl, byl už táhnut do jedné uličky. „Od prvního dne, co jsem s tebou mluvil, jsem tušil, že.... Naše duše jsou zpřízněny“ otočil se dokola. „Co?“ Peter se vylekal a narazil na vlhkou zeď uličky. „Miluju tě, ikdyž neznám tvé pravé jméno.... Vlastně znám jen hrdinské jméno“ zapřemýšlel se. „Fajn, tak tohle divadlo stačí“ snažil se Poola od sebe odstrčit.

Marně. Poolovi rty se dotkly těch jeho. Peter stál jak opařený. Když konečně byl od něj Pool dál, mohl roztát. Pool se červenal a ikdyž Peter taky, ale z jiného důvodu.

„Dej mi pokoj. Já nejsem gay, jasný? Za druhý co to všechno má znamenat? Já mizím“ rozešel se pryč z uličky.

Když byl na druhé straně, podíval se do té uličky. Jeho krok se zastavil. Najednou posmutněl. A možná se i červenal, ale kdo mohl znát pravdu?

Peter se rozeběhl domů a snažil se na vše zapomenout, ale Deadpool se mu vkradl pod kůži, budil ho každou noc ze snů. Peter vyšiloval, vztek i smutek ho chytali za srdce a přetahovali se o něj.....

1175 slov

3. prosince