Ležel jsem na podlaze, v mém pokoji. Tělo, jako kdyby mi přestalo fungovat. Moji mysl přepadli znova vzpomínky.

Avengers, jako kdyby smrt mého otce jim způsobila rozpad a já? Mám nést jeho odkaz, ale jak mohu, když...

Jsem pouhá nula. Očekává se, že budu vést jeho firmu, povedu ji k lepším časům, ale místo toho... Tu jen tak ležím a snažím se ho zklamat, jelikož můj slib, když jsem měl na rukou jeho krev, slíbil jsem, že budu dělat vše pro dobro. Ale teď... Nejde to.... Pepper si radši vzala volno, odešla, jelikož potřebavala práci. Jediný Happy mi zůstal. Chtěl mi se vším pomoct, místo toho jsem se tu zamkl. Odmítal jídlo, pití, přál jsem si zas smrt.

Rozrazil dveře... „A dost... Takhle se trápit, to by Tony, váš otec nechtěl“ dal ruce v bok a zamračil se na mne. Cítil jsem tu vinu už po několikáté. Srdce mi vynechávalo údery a jen způsobovalo bolest na hrudi. „Co s tím mám asi tak dělat“ zachraptím... Můj hlas se nezmwnil, jen se pouze zlomil a já nechtěl znova brečet. Energii jsem už dávno neměl. Stačili mi dva dny, aby se vytratila.

„Začneme nejdřív jídlem a pitím... Potom třeba... Co třeba zase škola?“ namítl.

Do školy, kde jsem odešel? Ned mne nesnáší, nikoho nemám, proč bych tam tak měl jít. Happy mi právě začal dělat náhradu za tátu.

Ať se snažil jakkoliv, nerozvesil mne. Má nálada byla horší.

Den, ten který jsem si nepřál. Vykopl mne ven ať jdu do školy. Na rok, na jediný rok zmizím, další tam už nejdu a nakonec přijdu o všechny kamarády.

Nejistě vkročím do budovi. Každičký pohled se přesměruje na mne. Na stěnách visí jeho obrazy. Pohled sklopím k zemi a pokračuju v cestě.

Musím říct, že jsem se za ty dva roky změnil. Nebo to byli tři? Kdo ví. Jelikož se ani Ned netvářil nějak zvlášť. Vešel jsem s učitelkou do třídy. Všichni skoro furt seděli stejně. Až na to, že Ned byl sám tak jako MJ, ale ta prý je momentálně na jedné ze soutěží...

Přisedl jsem si k Nedovi. Učitelka mne vyvolala, abych se představil. V krku jsem cítil knědlík. „Jsem Peter...“ odlmčel jsem se... „Peter Parker Stark...“ nervózně jsem mávnul rukou a radši mlčky sedl na židli. Nedův obličej se změnil... Radši jsem se odtáhl na ûplný konec lavice a začal si psát poznámky. Neminulo mne pár papírků... Holky... Psali různé věci, ale od kluků byli jasné....

Konec dne a já se nedokázal s Nedem usmířit. „Peter počkej“ křikl za mnou a já se k němu otočil. „Tohle sis tam zapomněl“ hodil mi učebnici. „Díky“ pípl sem... „Je mi líto co se stalo“  položil mi jednu ruku na rameno. Takže omyl. Usmířil jsem se s ním, ale jen s ním...

Když jsem se vrátil domů, Happy tam nebyl. Po dlouhé době jsem zašel do otcovi pracovny. Jeho rozdělané plány. Rád navrhoval nové obleky. Proto jsem si sedl ke stolku a taky něco zkusil navrhnout. Z mé kresby, spíš čmáranice, vznikl úžasný oblek. Vlastně hned několik. Jeden byl úžasně pružný suit/oblek, který byl červeno černý.... Měl elektrické pavučiny, pavučinová „křídla“, docela dost. Další byl oblek, podobný co měl táta. Železný. Byl stříbrný s červeným dlouhým pavoukem. Helma se dala sundat. Prostě úžasný. A poslední...

Skládal se do hodinek. Byl to pružný mírně železný. Jen vláknina pod tím, tak aby byl neprůstřelný.

Zrovna jsem se odtáhl od židle a nechal Friday všechny tři vyrobit. Všiml jsem si  Happyho, opíral se o futra dveří a pyšbě mne pozoroval... „Jsi úplně jako Tony“ povzdechl si a donesl mi vodu. „Hotovo Petere“ ozvala se Friday. „Dík“ pípnul jsem.

Hned jsem si vzal ten železný, měl i trisky, pavučiny a štít, ochrana kdyby něco.

Vyletěl jsem po několikátém pokusu ven. Nad město. Poletval jsem takhoe a užíval si to. Nakonec jsem přistál na Stark Toweru. Sundal ksem si helmu, čás která šla sundat. Podél čelisti, ochraný krit, byl připevněn k obleku.
Totiž pod tímto oblekem mám černý, celý s červeným pavoukem. Není železný, je jormální a pružný. Pro případ, kdyby se Iron-oblek rozbil či se cokoliv stalo.

Zahleděl jsem se do dálky. Teď... Uvědumuju si, co jsem slíbil a chci to dodržet. „Toto město má nového ochránce, mne. Spider-mana... Jsem vżdy s tebou otče tak jako ty se mnou. Povedu firmu, budu si všímat každého detailu... Začínám dnes a zkončím až po mé smrti. Bojuju do posledního dechu otče... Tony.... Jsem Stark... Parker.... Peter.... Syn .. Tvůj syn i po smrti May.... Oba vás mám rád... Vsechny“ setřel jsem si slzu. Hlesl jsem tyhle slova do větru.

Hned jsem začal vést firmu, hájit starý život hrdiny. Můj život se změnil. S MJ momentálně spolu chodíme... S Nedem jsme zas nejlepší přátele a teď... Do školy nastoupil nový kluk. Miliardář... Harry Osborn.... Docela se s ním bavíme...

800 slov

11. prosince

Části budou většinou krátké... Plus nemáte další nápady, docházejí mi nápady na „shipy“ takže si bud cenit každičké pomoci  i komentáře...

*Jinak oblek, Iron-suit/oblek vypadá jako na obrázku.... Takova menší připomínka... Tu fotku jsem našla na Pinterestu....