Listí venku šustilo, byl už dávno prosinec, als sníh nenapadal. Listl, válející se na zemi, chodníků, parků, luk, lesů... Všude kde byly stromy, ze kterých stále padalo listí, které nestačilo opadat v listopadě.

Nad Queensem se pohuboval místní hrdina. Jeho myšlenky bloudily kamsi a on nedával pozor na cestu. Sem tam zakolýsal a málem ho srazil už po druhé náklaďák. Skočil do jedné uličky, kde ze sebe sundal svůj oblek.

Zhluboka se nadechl a vyšel mezi lidi. Pořád si upravoval vlasy, tak, aby mu nepadaly do obličeje. Přemítal si jak se obhájí, aby mohl mít stáž..... Přímo ve Stark Toweru. Jeho rychlé reflexi, mu akorát pomáhaly se vyhnout jdoucim lidem, tal aby do nich nenarazil.

Nakonec však do někoho narazil. Do kluka se zamračeným obličejem, černými vlasy a tmavě hnědýma očima. „Promiň... Flashi“ vykoktal ze sebe. Kluj, který se jmenoval Flash s protočením očí se otočil zpět. Nechtěl rozpoutat rvačku, když se chce dostat na tu stáž.

Fronta dětí a dospívajících se pomalým krokem přesouvala ke dveřím. Všichni cupitali na místě, jelikož prostoru moc neměli.

Peter... Kluk s oříškovými vlasy a stějnou barvou očí si pořád srovnával svůj rozhov s panem Starkem.

Každý, kdo byl před nima odcházel s nepořízenou  jejich smutný, ubrečený a sklopený obličej s tělem tomu jen napovídal. Flash si pořád byl jistý, že jeho právě Stark vybere. Peter pouze doufal, že vše dopadne dobře.

Teď stál přímo přede dveřmi do vysoké budovi. Jeho dech se třásl, cítil příval horka, ze strachu. Jeho spocené ruce sáhly po klice, jen jak zahlédl Flashe jak sebevědomě opouští budovu. S výdechem vkročil do budovi.

Jeho kroky se rozléhaly až do vyšších pater. U vítahu ho čekal samotný bodygard pana Starka.

Peter k němu nastoupil. „Halvně klid chlapče....“ ozval se. „To se vám řekne, na vás už nezávisí jedno špatné slovo, jedno spletení si slov a je konec. Vy tu máte práci, já jdu jen na stáž...“ ozval se Peter. „Jsem Happy, když se sem dostaneš...“ odmlčel se. „Peter... Parker“ oznámil mu kluk s roztřepaným halsem.

Výtah se otevřel. Peter zaváhal než udělal první krok z ona výtahu. Přešel k muži, který v ruce svíral sklenku whisky, zeblteré už měl něco upito... Ruku na čele a zády se opíral o bílý gauč. „Posaď se...“ řekl.

Peter tak učinil. „Jméno...“ pohpédl na něj. „Peter Parker“ hlesl do místnosti. Viděl jak Happy se opírá o zeď vedle výtahu a pozoruje je kamenným výrazem. „Takže proč jsme chceš?“ odložil sklenku s tekutinou na stůl.  „No víte... Už dlouho jsem se sem chtěl dostat. Zajímám se o různé výzkumy látek. Takže mi jde fyzika, chemie, biologie a matika“ vysypal ze sebe. Slova se mu zadrhla v krku a on přestal mluvit. Starkův obličej mluvil za vše.

„Bylo mi ctí, nashledanou“ rozloučil se Peter. Přešel k Happymu, který ho však zastavil. „Počkej chlapče“ vymotal se ze sedu Stark. Mírně opilý přešel k těm dvou. „Nejsi ty náhodou, ten.... Hrdina?“ protřel si oči.

Peter nejistě záporně zakroutil halvou. „Ale notak... Neříkej mi že ne...“ ukázal mu video. „Jak si tedy říkáš?“ pokrčil jedno obočí a nahnul halvu mírně na stranu. „Ss..Spider-man“ hlesl. I tak ho bylo slyšet.

„Máš tu stáž...“ řekl Stark. „Ale počkat, proč? O co jde?“ Peter jaksi nevěřil svým uším. „Jde tady o to, že budeš mít případy, aspoň tak můžeme nalákat nějakého hrdinu sem“ usmál se. Happy se naklonil k jeho uchu. „Je mírně...“ odkašlal si. „Dost opilý, neúspěšné pohovory... Znáš to“ Peterovi zbývalo než pokývat hlavou a vydat se domů.

Dny jakoby plynuly rychle. Čas Vánoc se blížíl. Posledních pár dní... Týdnů a jdou tu.

Seděl na jedné ze střech, která měla nejmenší vrstvu sněhu. Sledoval přibližující se trisky.

Byl tu. Teď se ho mohl zeptat. „Proč mne nemáte tal rád? A když už, tak proč jste mne vybral?“ jeho hlas byl pevný. Stark se zastavil a vystoupil z obleku. „Vybral jsem tě, jelikož nikdo jiný by tu nemohl být a zachraňovat zemi, město“ rozmáchl Tony rukama. „A proč tedy mne ne...“ přerušil ho.

„Slyšíš to?“ zeptal se. Peter vystřelil na nohy.... Jeho pavoučí smysli zareogovali. „K zemi... Loď!!!!“ křikl a už srazil Starka na zem. Řítili se dolů, ale Peter byl rychlejší než Stark.

Vystřelil pavučinu a hned je dostal na jinou střechu. „Vždyť jsi nás málem zabil a.... To nemluvě o tom, že to děláš pořád, chceš nás, mne zabít?!!!!!“ vykřikl Tony na Petera. Ten pouze couval. „Tal se omlouvám, že vám vždy zachráním krk.... Končím!“ jeho slova se rozléhala Starkovi v halvě, když ho viděl skákat pryč.

Vždyť měl pravdu.

Den za dnem ubýhal a Peter s Tonym byli dál než by si dokázal Happy představit.

Venku přibýval bod mrazu.... Vánoce se blížily. Jediný den zbýval..

Peter:

Venku mrzlo, já seděl u okna a pozoroval padající vločky. Mého hrdinství jsem nepřestal dělat, jen se málo kdy něco objevilo. Až do teď. Na okno, ze kterého jsem se díval ven, přistála snéhová koule, která se rozprskla. Pod oknem stál Happy.

Domem se rozlehl zvonek. Jen jak May otevřela, stál tam. Ten, který mne nesnášel.... „Potřebuji s tebou mluvit“ ozval se a už mne táhl do mého pokoje.

„Musíš mi pomoct, nám... Myslím Avengers...“ dodal. Bylo vidět, že spěchá. May to nějak vysvětlil, mne nepustil ani ke slovu a už mne za nějakou dobu táhl ven. Noc padla na celé město a já stěží držel oči otevřené.

„Jsme tu, ospalče“ jeho štiplavý hlas se mi zarýval pod kůži. Nesnášel jsem takový přízvuk, vůbec mi to nechybělo.

Pole, spíše poušť hrubého písku sem tam trs menší trávy a k výhledu střechy města, které v noci svítilo.

Radši jsem na sebe hodil oblek, postsvil se do bojové pozice v řadě hrdinů. A bylo to... Stál tam... Ten kterého jsem kdysi viděl, útočil na město s vesmírnými loděmi.... Dech se mi tajil, mysl však byla stále bystrá.

Začal boj. Krev lítala, mrtvoly padali k zemi. Celou situaci zahalil studený plášť....

Nakonec se podařilo, mne... Aby bylo jasno vzít Thanosovy rukavici. Běžel jsem, o nějaké kusy kamenů, hrbolů, pár stromů, jsem se zachytával pavučinami. Srazila mne až z jedněch vesmírných lodí. Rukavice s kameny nekonečna se válela na zemi a já se k ní nemohl dostat. Ležel jsme pod kusy lodi.

„Petere...“ uslyšel jsem ho. Měl o mne starost? Ale proč? Za to jak se ken mne choval, neměl rád... „Jsi v pořádku?“ zeptal se, když jsme mu neodpověděl. „Co takový zájem o mne pane Starku?“ za dlouhou dobu jsem mu zase takto řekl. „Říkával jsi mi někdy Tony, tati. Když jsi se přeřekl a...“ odmlčel se. „Jen jsem se tak choval, tedy ze začátku jsem tě neměl rád, ale nakonec jsem si tě oblíbil. Když jsi dal tehdy výpověď, chyběl jsi mi“ řekl.... „Mám tě rád jako vlastního syna“ teď ta rukavice, pomyslím si. „Ta rukavice“ řeknu, zmizela, tedy jeden z Tahnosových poskoků ji vzal a donesl mu ji.

„Měl jsem tě rád chlapče...“ obejme mne a rozběhne se proti němu. Boj mezi začal.

Když se Thanosovi dotkly, tak aby luskl. Měla se stát katastrofa, ale nestala. Tony, teda táta mu kameny nekonečna vzal. To on luskl a vymazal všechny naše protivníky i Thanose.

Jenže.....

Tony:

Připouštím, že jsem Petera neměl rád. Náš příběh jako otce a syna je složitý. Vlastně hrozně zamotaný... Ale pořád ho mám rád, byl jediný kdo mi ze začátku nedělal vrásky. Věřil a věřím mu. Proto taky jsme mu odkázal polovinu mého majetku. A proč?

Když jsem luskl, spadl jsem na zem. Viděl jsem jen jak něco křičí a běží ke mne. Objímal mne, brečel a pořád něco řval, šeptal či říkal. Nakoenec hi ode mne někdo odtrhl...

......

Peter:

Umřel... Spadl na kolena, zády se opřel o kus jedné ze spadlých lodí. Jeho popálená ruka a půlka obličeje... Měl na stranu. Rozběhl jsem se k němu. Brečel, křičel, či mu šeptal věci, jal mne to mrzí atd..... Také jsem musle něco říct, nakonec mne Steve otrhl od něj. Těsně než umřel. Viděl jsem ho. Díval se na mne, pokoušel se na mne usmát. Tak jako já jednou, když jsem skoro při jedné misi umíral. Moc se mu to však nepodařilo.

Možná proto tu teď stojím. Na místě zvané........

.......

(Snad napjetí stoupá)

Třetí osoba:

Stál na místě, od pohledu černé. Hřbitovem se rozléhalo ticho. Mrazivé, které neroztrhávalo myšlenky mladého chlapce. Květinu, svazek kytice položil k náhrobnímu kameny. Vedle mírně zrezivělé a poškozené Iron-manovi helmy.

Prsty sjel po náhrobníku, po nadpisu, co byl na něm vyryt.

Padl na kolena a rulu z náhrobního kamene nesundal. Slzy se nahrnuly do jeho očí a postupně stékaly po jeho tváři.

Takový konec, který je jasný a přesto si ho nikdo nepřeje. Ale co čekáte u hrdinů, že budou žít? Nasazují krk za ostatní. Jsou pořád ve smrtelném trojůhelníku, nic jiného než smrt nečeká.....

1452 slov

10. prosince

Dnes má milý zlatí narozky tato holčina Sara18999

Takže všechno nejlepší. Tato kapitola je pro tebe, když jsi mírně naznačila uż to téma, tak ji máš zase věnovanou.

Irondad- věnováno Sara18999
Irondad#2- věnováno Sara18999

Máš nějakou kliku na ty Irondad😅 XD

Všexhno nej k narozkám, ikdyž sice pozdě...😘

Jinak lidiii... Mne vzali na školu kam jsem se chtěla dostat, pane Bože děkuji moc. Takže se snažím abych psala a učila, což už moc nejde, ale zvládám to...

Papa... Užijte si večer a zítřek.