Vánoce jsou stejně strašně zvláštní. Lidé mluví o klidu, ale běhají po obchodech, stojí v dlouhých frontách a neustále nadávají na to, jak málo mají času. Taky se baví o štědrosti, ale přitom počítají každou korunu, kterou musí utratit, snaží se neustále nakoupit "dárky za rozumnou cenu" a kdykoliv něco dostanou, přemýšlejí, jestli je ten dárek dostatečně hodnotný. Jako by pořád šlo jen a jen o peníze. Možná proto mě Vánoce tak dlouho štvaly. Ale teďka to nevidím černobíle. Stále jsou lidé, kteří si zakládají na pohodě, štěstí ostatních a ví, že nejcennějším dárkem na Vánoce je, když se sejde celá rodina.

Viki se kritickým okem podívala na svůj dnešní zápis v provizorním deníku a zavřela jej. Ráno byla na školním basketbalovém zápase, kde málem usnula. Měla strašnou migrénu a nebýt prášku na hlavu, který si ráno vzala, dozajista by to nepřežila. Potom si spolu s Matyášem a Tamarou zašla do restaurace na stejk. Seděli v restauraci asi hodinu a Viki se nacpala tak, že se jí těžce dýchalo. V kalendáři ten den našla jen další peníze. Vůbec jí to nešlo do hlavy, ale když procházela kolem promrzlého pouličního hráče na tahací harmoniku, došlo jí to. Spustila dvě stovky dolů do otevřeného futrálu na harmoniku a věnovala mu zářivý úsměv. I muž se usmál a zdálo se, že pookřál. Když se vrátila domů, v obývacím pokoji seděla na pohovce Sofie a sledovala nějaké vánoční pohádky. Ještě minulé Vánoce se Viktorie vánočním filmům vyhýbala obloukem, ale teď si docela s chutí uvařila kakao a sedla si vedle ní. 

„Ty jsi jako Grinch," řekla náhle Sofie a přitulila se ke své starší sestře. Na obrazovce právě Jim Carry balil malou Cindy do balícího papíru. 
„To jsem taky tak chlupatá a zelená?" zeptala se pobaveně. Její sestra někdy měla opravdu zvláštní vyjadřování. 
„Ne, ale najednou se ti zvětšilo srdíčko. A já jsem za to moc ráda. Protože jsi byla už hodně dlouho smutná." Viki dojatě pohlédla na drobný nosík své sestry a cvrnkla ji do něj. 
„Já jsem měla vždycky velké srdce," oponovala jí.
„To možná ano, ale nikdy ne na Vánoce. Teďka se to ale změnilo. Víš, od té doby, co umřela maminka, žádné Vánoce nebyly krásné, ale teď, když bude tatínek s Patricií a ještě k tomu se vezmou, tak to budou opravdu veselé Vánoce."

„Tobě se Patricie vážně líbí?" 
„Ano! Má krásnou farmu a na ní ovce, kozy, pejsky, slepice a králíky. Je to tam opravdu moc nádherné. A taky má Patricie dceru, která dojde na svatbu," oznámila jí vesele.
„Dceru? Že se o ní nikdy nezmínila."
„A kdyby se zmínila, poslouchala bys ji?" popíchla ji dívenka. Viki svraštila obočí. Někdy to její sestře myslelo až moc dobře.
„A kolik té dceři vlastně je?"
„To neříkala. Aspoň už si to nepamatuju. Ale určitě je mnohem starší, takže si se mnou asi nebude chtít hrát," prohlásila dívka sklesle a pak zase svoji pozornost zaměřila na svoji televizi.
„A teď ticho, přichází ta důležitá část!" 

Viki jí prohrábla světlé vlasy a ochranitelsky ji objala. Vždycky myslela jen na to, jak jí její máma chybí, že jí nedošlo, že musí chybět i Sofii. Ona na maminku měla nějaké vzpomínky, ale Sofie ne, protože byla ještě docela malá, když jejich matka zemřela. 
„Víš, jakou pohádku měla máma nejraději?" zeptala se po chvíli. Sofie k ní zvědavě otočila hlavu. Její sestra skoro nikdy o matce nemyslela. Když na ni náhodou někdo svedl řeč, začala se vykrucovat a snažila se změnit téma. Teď však o ní začala vyprávět sama od sebe.
„Nejradši měla tu starou verzi Vánoční koledy, ve které se starý mrzutý Scrooge stane přes noc zase hodným člověkem milujícím Vánoce. Vždycky seděla ve svém křesle, měla na nohách položenou květovanou deku, oči jí zářily jako malému dítěti a nadšeně pozorovala každou událost na obrazovce," řekla tiše.

Vůbec v ní nepřevládal smutek, když o tom mluvila. Konečně si byla jista, že je ze svého žalu vyléčena. Stále to bolelo, ale dalo se to vydržet. Podařilo se jí smutek porazit tím, že přestala utíkat a postavila se tomu čelem.
„Takže možná proto ti maminka poslala ten kalendář," odpověděla Sofie tajemně.
„Jak to myslíš?"
„Přece jsi říkala, že je kouzelný. A s každým otevřeným okénkem máš v srdci čím dál více lásky a méně bolesti a smutku. Je kouzelný, protože ho vytvořila maminka a ta měla lásky na rozdávání," dořekla Sofie, sama spokojena se svým rozřešením a dál se věnovala zelenému Grinchovi. Viki ale zase tonula v myšlenkách. Oči se jí leskly, ale dojetím, ne smutkem. Sofie měla pravdu. Vánoce se blížily a s každým otevřeným okénkem se Viki stávala více vstřícnější. 

Jenže zbývala už jen tři okénka. Zbývalo v nich dostatek kouzla na to, aby se vyřešily všechny její problémy?