Kutálela se. Narážela na kameny, trnitá křoviska i větve velkých akácií. Mohla se zastavit, mohla se zachránit. Vlastně nemohla. Možná by zachránila sebe, ale ne ty uzlíčky štěstí, které chránila. V klubíčku se kutálela jako míč, mnohem rychleji, ale nemohla se narovnat. Svá mláďata milovala natolik, že by za ně i položila život.
A to právě dělala.
Všechno, přes co se kutálela ji drásalo kůži. Její krev zůstávala všude, brzy to přiláká predátory a její snaha o zachráněni jejích mláďat přijde vniveč. Náhle narazila do stěny skály a její utrpení skončilo. Přivinula si k sobě svá mláďata a začala se třást.
Umírá a ví to.
A už ani svá mláďata nezachrání.
Z posledních sil jim začala čistit kožíšky. Nevšimla si, že k ní opatrně přišla cizí samice se samcem jejího druhu. Zvedla hlavu a zničeně je pozorovala. Pohledem k nim vyslala prosbu, na víc už se nezmohla. Samice pomalu přikývla a dva malé uzlíčky si vzala do tlamy. Naposledy se na umírající matku soucitně podívala a poté se i se samcem rozešla pryč. Matka je pozorovala, dokud úplně nezmizeli.
Byla sama a to bylo dobře.
S vědomím, že je o její mláďata postaráno, naposledy vydechla.

Ahoj!
Všechno nejlepší všem Svatoslavům a Svatoslavám!
Líbil se příběh? Tento byl z těch dosavadních jediný, který mě bavil, tak snad bude i vás ❤
~Barča aka Chloe 💙