Jungkook si přál jedné – zaujmout svého idola. Když mu Jimin řekl, že sehnal vstupenky na Yoongiho vystoupení lomeno koncert v jednom nepříliš oblíbeném klubu, rozhodl se, že mu konečně dá své city najevo. K Yoongimu vzhlížel od chvíle, kdy ho poprvé uviděl na školní chodbě. Tehdy byl jen klouček – ne že by teď nebyl – a neměl odvahu se mu ani podívat do očí.

Později, kdovíjakým božím přičiněním se skamarádil s Jiminem, který se znal s Namjoonem, který se znal s Yoongim, a tak se čas od času stalo, že poobědval ve školní jídelně u stejného stolu jako jeho crush.

Netušil, jak by mohl undergroundového rappera zaujmout, a připadal si téměř jako Stiles, když se snažil vybrat narozeninový dárek pro Lydii. Mikinu? Hrníček? Hodinky, které si nemohl dovolit, ale kdyby prodal ledvinu, tak by mu je dali na splátky?!

Pak mu Jimin řekl, že mu Namjoon řekl, že Yoongi má rád sladké a oceňuje vlastní tvorbu ostatních, ať jde o cokoli. Takže když šel Jungkook kolem učebny, v níž probíhal kurz pečení perníčků, protože byl prosinec a prý se musely péct s předstihem, aby změkly, bylo rozhodnuto. Upeče Yoongimu perníček a vyzdobí ho vyznáním.

Měl na to několik týdnů, a tak si říkal, že to přeci bez problémů stihne. Jak moc se pletl, poznal dva dny před koncertem, kdy zjistil, že jediné, co má, je těsto, které vůbec nevypadalo jako na tutoriálu ve videu z youtube a tubičku s různobarevnými polevami na tvoření.

„Nepanikař," řekl Jimin, když mu Jungkook hystericky volal. „Přijedu a pomůžu ti. To se zvládne."

A tak pekl s Jiminem vánoční perníčky v nadrozměrných formičkách ve tvaru srdce. Vůbec to nebylo klišé a Jungkook se vůbec necítil trapně. Ale perníčky se pekly a všechno se najednou zdálo zachráněno.

„Až vychladnou, můžeš na ně nakreslit, cokoli chceš. Než zítra vyrazíme, budou skvělé. Zabal ho do fólie, ovaž mašličkou – nevadí, že bude tvrdý, je to dárek, jistě si ho chvíli nechá, než ho dožene mlsná," zasmál se Jimin a Jungkook mu věnoval kyselý úšklebek.

„Děkuju, jsi nejlepší," řekl, když ho vyprovázel u dveří.

Jungkook se nemohl dočkat, až uvidí Yoongiho vystoupení. Odložil se do postele a zapnul youtube, aby se mohl podívat na záznamy všech vystoupení, které kdy Yoongi měl, aby se na zítřek naladil.

Usnul.

Sakra, sakra-sakra!!!

Jungkook se opravdu snažil, když co nejrychleji matlal na perníčky srdíčka, kytičky, vyznání... zničil jich šest a zbyl mu poslední! Snaž se, Jungkooku, pro krista, snaž se! Napsal na perníček vyznání, olemoval srdíčko něčím, co s trochou fantazie připomínalo kraječku, a poté perníček v panice strčil do mrazáku.

O několik hodin později se klepal jako osika před klubem spolu s Jiminem a Namjoonem, kteří taky nesměli chybět, a chtělo se mu zvracet. Po koncertu se mohl s Yoongim setkat – Namjoon to vybavil jako vánoční dárek, protože dle jeho slov byl Jungkook roztomilý, když byl zamilovaný. Taky řekl, že každý mladý kluk potřebuje zlomit srdce, aby se stal mužem. Jungkook se na něj po tom výroku škaredě podíval a Jimin mu šlápl na nohu schovanou v nové předražené botě.

Vystoupení si skoro ani neužil, jak pořád přemýšlel, co Yoongimu řekne. Připadal si rozbitě. Jako nějaká zaláskovaná fanynka, která ho poprvé potká osobně. Dobrá, zaláskovaná fanynka sice byl, ale osobně ho znal a dokonce s ním mluvil! Okay, okay, „prosím, podej mi hůlky" a „dobrou chuť" není úplně mluvení, ale jde o princip!!!

A bylo to tady. Jungkook stál na chodbě, vypadal jako vteřinu před nervovým zhroucením a v rukou drtil perníček tak moc, že se začal drolit, čehož si Jungkook samozřejmě nevšiml.

„Cos mu tam vůbec napsal?" zeptal se Namjoon se zájmem.

Jungkook beze slov zvedl ruce a Namjoon propukl v hlasitý záchvat smíchu. Jimin mu opět šlápl na nohu, ale Namjoon se smát nepřestal. Jungkook nechápavě pohlédl na svůj perníček a zbledl. Velkým kostrbatým písmem tam bylo polorozpadlou popraskanou hmotou napsané: MLUJU TĚ. Měl chuť začít křičet. Hystericky.

„Prý mi chceš něco říct," objevil se za ním Yoongi.

Jungkook zjančil, s pološíleným výrazem vrazil perník Yoongimu do hrudi tak, že se zlomil vejpůl, a ještě víc panicky za sebou třískl dveřmi první místnosti, která byla v dosahu.

Dívčí křik předskokanek, letící podprsenka, Jungkook se zády přitiskl ke dveřím, kterými vešel a které se vzápětí otevřely a on se vysypal k nohám nikomu jinému než Yoongimu. Chtělo se mu zemřít. Pomyslel si, že Namjoon měl s tím zlomeným srdcem pravdu, a věřil tomu ještě několik dalších vteřin, ba dokonce minut, protože Yoongi mu řekl, že vlastně sladké moc nemusí, ale cení si, že se snažil.

Namjoon se řehtal ještě dlouho. Řehtal se i mnoho dní poté, co Yoongi vzal plačícího Jungkooka do své šatny, a mnoho dní co ho Yoongi pozval na čaj, protože Jungkook kafe nepil... smál se i mnoho dní poté, co Yoongi Jungkooka líbal na rty ve svém bytě a dával mu všechno, co si kdy Jungkook přál.

A Jungkook se smál s Namjoonem, i o několik let později, když společně vzpomínali na veškeré trapné situace, které spolu zažili. 

🎅🎅🎅

Tahle povídka ze mě DOSLOVA vypadla na jeden šup. Jakmile mě napadl námět, psalo se to samo, a já jsem jen mlátila hlavinkou do zdi a psala jak o život. Doufám, že se líbila! :3