Sanji nechápal, jak se do této situace dostal. Kdyby mu někdo včera řekl, že se mu budou podlamovat kolena z pohledu na Zora, vysmál by ho. Kdyby mu někdo řekl, že z pohledu na Zorovy rty se v něm budou bouřit hormony jako při pohledu na harém plný vnadných slečen, nejspíš by dotyčného obratem poslal k Chopperovi pro uspávací injekci.

Možná by ho měl o tu injekci poprosit sám, protože Zoro v jeho zorném poli začínal být životu nebezpečný. Sanji zfascinovaně sledoval svaly na jeho pažích, když poctivě zvedal činku – konkrétně přesně dvě stě třicátý sedmý krát. Docela by si na ty svaly sáhl. A poté spáchal rituální sebevraždu jednou ze Zorových katan dřív, než by ho naporcoval on sám.

Jak se do této situace kurva dostal?

V jednu chvíli se se Zorem dohadoval, jako vždy, a v té druhé jeho tělo nejspíš zešílelo. Začalo to těmi zatracenými čokoládovými muffiny, které se rozhodl připravit pro dámy slamácké posádky. A přestože byly původně určeny jenom Nami a Robin, Sanji v sobě nezapřel Zeffovu výchovu ani vlastní náturu, a samozřejmě nabídl i zbytku posádky.

„Je v tom maso?" jediná otázka a Sanji měl chuť popadnout nůž a naporcovat ten mech do zásoby.

„Proč bych do čokoládových muffinů dával maso?" vrátil mu otázku a dal si záležet na tom, aby se v jeho výrazu zrcadlilo veškeré opovržení nad stupiditou jejich šermíře.

„Sladké nežeru," řekl Zoro jednoduše.

„Tak si naser," odvětil Sanji s nezájmem.

„Dík za doporučení," ušklíbl se Zoro. „Budeš dnes vařit i něco normálního, nebo jen ten blivajz, co je sladší než ty, když cukruješ na ženské?"

„Tedy Zoro? Netušil jsem, že ti Sanji přijde sladký," ušklíbl se Ussop.

A tím to celé začalo. Zoro s Ussopem si vyměnili několik kousavých poznámek, zatímco Sanji znechuceně odkráčel z kuchyně. Přestože na Zora vrčel a posílal ho doprdele, nikdy nenesl dobře, pokud někdo jeho jídlo odmítl nebo dokonce označil za blivajz. Urážet jeho jídlo bylo horší než urážet Sanjiho samotného. Nestal se kuchařem proto, aby mu nějaký imbecil s mechovou hlavou říkal, že jeho jídlo je blivajz.

Zoro si to nejspíš uvědomil taky, protože když o nějakou tu hodinu později Sanji kouřil na přídi opřen lokty o zábradlí, šermíř přišel za ním.

„Jsou docela ucházející," řekl.

„To má být pokus o omluvu?" zvedl tázavě obočí.

„Jen pouhý fakt," odvětil Zoro. „Ale jsou příšerně sladké."

„Sladší než já, co?" rýpl si Sanji, který se během té chvíle o samotě zvládl uklidnit.

„Nic není sladší než ty, když – "

„– když cukruju na ženské," dokončil za něj Sanji.

Věnovali si němý úšklebek.

„Takže si myslíš, že jsem sladký..." nedalo mu to, musel si rýpnout.

„Jako cecek," odpověděl Zoro.

„No... dokud se mi nezačneš dvořit..."

Zoro v reakci zvedl jedno obočí. „Tobě."

„Mně," přikývl Sanji. „I když jsem si vždy myslel, že pokud už budeš mít na někoho crush, tak to bude Luffy. I když tam by sis taky nepomohl, haha."

Zbytek konverzace měl v mlze. Zoro nejspíš odpověděl, Sanji taky. Pamatoval si, že po něm šermíř hodil zbytek muffinu, že se do něj Sanji zakousl – fakt se mu povedl...! – a v dálce prořízla moře nějaká z vodních příšerek. Ten moment si pamatoval přesně, do detailu měl vzpomínku na periferní šmouhu, ten zvuk, který byl slyšet i na takovou dálku. Zorův palec na vlastním rtu, čokoládový drobek, který šermíř následně ze svého palce slíznul. Úšklebek, který mu věnoval, než odešel.

Cokoli se stalo, Sanji na to nemohl přestat myslet. Bylo to poprvé, co na něj Zoro sáhl – co na něj sáhl jinak než pěstí nebo kopancem nebo špičkou katany, když mu vyhrožoval, že ho naporcuje na milion kousků.

Dotkl se ho tak nečekaně intimně, že Sanji se s tím nedokázal srovnat. A nedokázal se zbavit těch dotěrných myšlenek. Málem se s hysterickým křikem vrhnul přes palubu, když mu mozek představil svůj nápad zamyslet se nad tím, jaké by to bylo, kdyby Zoro slízl onen drobek přímo z jeho úst. Kdyby ho třeba políbil.

„Dívá se ti na mě dobře?"

„Nebudusesteboulíbat!" vykřikl polohystericky Sanji, pročež si uvědomil svá slova a zůstal na Zora naprosto zděšen hledět s ústy dokořán.

Šermíř vypadal nadmíru pobaven. Popravdě si všiml, jak se na něj Sanji poslední dny dívá, a nekonečně se na tom bavil, protože rozhodit kuchaře do takové míry se snad ještě nikomu nepodařilo. Měl nutkání rozhodit ho ještě trochu víc.

„Proč ne?" zeptal se a o krok se k němu přiblížil.

„Protože nechci!"

Zoro se dlaněmi opřel o zábradlí a vzal tak Sanjimu možnost utéct.

„Proč ne?" zopakoval stejnou otázku.

„Protože to nedává smysl?!" zpanikařil Sanji.

„Hm," přikývl Zoro. „Jak myslíš."

Zvedl ruku, palcem přejel po Sanjiho spodním rtu, jediným dotekem v něm rozbouřil krev. Poslední úšklebek a Zoro se napřímil, propustil Sanjiho z „vězení" a o půlkrok ustoupil.

„Kurva se vším," zaklel Sanji, popadl šklebícího se Zora za ramena a v prudkém předklonu srazil jejich rty k sobě.

Snad jako by Zoro právě na tento okamžik čekal, popadl Sanjiho za pas, silně sevřel, otočil se s ním a praštil s ním o lodní sloup s takovou silou, že mu málem vyrazil dech. Sanji vyhekl, čímž pootevřel ústa – v další vteřině se mu před očima udělalo černo a slabost v nohou ho málem poslala k zemi. To když se mu Zorův jazyk divoce prohnal ústy a šermíř ho líbal s takovou dominancí, že neměl nejmenší šanci cokoli udělat.

Nejspíš ani nechtěl. 

🎅🎅🎅

Tento One Piece pár byl upřímně docela snadný na psaní. Už jen proto, že ti dva mezi sebou mají jak v anime, tak v hraném seriálu velice zajímavou interakci. U psaní jsem se reálně fakt bavila, takže doufám, že se vám příběh alespoň trochu líbí. :3