Znali se více než sedm let a dalo by se říct, že o sobě věděli snad všechno. Znali svou oblíbenou barvu, jídlo, věděli, to ten druhý rád dělá i co nenávidí. Byli zkrátka nerozlučnou dvojkou, a přestože do jejich života vstoupilo dalších šest kluků, vztah mezi nimi byl pořád stejný a nebylo nic, co by ho mohlo ohrozit.

To si alespoň Mingi až donedávna myslel. Nějakou chvíli to už trvalo – ten pocit, že je něco špatně. Nedokázal popsat, co přesně se změnilo, ani jak k tomu došlo, ale zdálo se mu, že se mu Yunho začíná vyhýbat. Ne v pravém slova smyslu – trávili spolu veškerý čas, ještě aby ne, když patřili do stejné skupiny. Jenže Yunhovo chování vůči Mingimu se změnilo.

Nevěděl, co udělal špatně nebo jestli vůbec něco udělal. Možná měl jen Yunho nějaké... zvláštní období života nebo tak něco. Kluci si nejspíš taky všimli, protože po nich občas vrhali dost zvláštní pohledy, což Mingiho zneklidňovalo ještě víc. Věděl, že s tím musí něco udělat, než bude příliš pozdě, přestože si nebyl jistý, na co přesně by mohlo pozdě být.

„Že prý sníh," zaslechl Yunha, když vstoupil do apartmánu – na balkoně mu už zjevně byla zima. „Je to úplná břečka."

Mingi udělal jen tiché „hm", protože nevěděl, co na to říct. Yunho se zdál být nějaký podrážděný. Poslední dobou. Vlastně od doby, co se mu začal „vyhýbat".

„Půjdu do sprchy," řekl Yunho.

„Oh," vydechl Mingi. „Půjdu s tebou."

„Raději bych šel sám," odvětil Yunho a Mingi se zaraženě zastavil v pohybu.

„... dobře," odpověděl a opět se posadil.

Yunho bez dalšího slova odešel a Mingi se začal neklidně kousat do rtu. Ne že by nutně potřeboval jít s ním do sprchy, ale přeci jen se spolu sprchovali často a byl to už skoro takový rituál po jejich vystoupeních. Cítil nepříjemný tlak na hrudi. Vážně, co se to děje?

„Udělal jsem něco?" zeptal se později, když se vystřídali ve sprše a chystali se jít spát.

Yunho tázavě zvedl obočí: „Jako co?"

„Nevím," přiznal Mingi. „Ale poslední dobou... chováš se... hm. Jinak. Ke mně. Trochu mě to... mrzí."

„Ah."

Mingi cítil, jak veškerá frustrace vyplouvá na povrch. „Ah? Víc neřekneš? Ah?!"

„Uklidni se," řekl jen Yunho.

„Jsem klidný," odsekl Mingi nepříjemně. „Ale s tebou se něco děje. A sere mě, že mi to nechceš říct. Jako co máš za problém? Už mi nevěříš nebo co?"

„Mingi, nech toho," snažil se ho zastavit.

„Nenechám toho!" vztekal se naprosto klidný Mingi.

„O co ti jde? Prostě nemám náladu na – " zarazil se.

Mingi přimhouřil oči. „Na co? Na mě? Řekni to rovnou, ať vím, na čem jsme."

„Přeháníš. Prostě..." povzdechl si Yunho. „Prostě o tom nechci mluvit. Je to složité."

„Udělal jsem něco?" zopakoval Mingi svou otázku.

„Nic jsi neudělal," odpověděl Yunho.

„Takže udělal," zhodnotil Mingi.

„Co – Mingi! Nech toho! Říkám, že jsi nic neudělal!" snažil se dál.

„Tak mi řekni, co se s tebou kurva děje!" rozhodil rozčíleně rukama. „Vždyť jsme si říkali všechno."

Yunho mlčel a uhnul pohledem.

„Aha," vydechl Mingi. „Tak si to svoje tajemství strč třeba do zadku."

Otočil se a odešel z ložnice. Ne že by měl kam odejít, ale i malá hotelová koupelna mu najednou přišla jako perfektní útočiště. Chtělo se mu brečet. Netušil, co se s Yunhem děje a netušil, proč mu to nechce říct, ale ještě víc to podněcovalo pocit, že opravdu něco provedl. Ale co?!

„Mingi?" Yunho nakoukl do nevelké místnosti.

„Co," vyštěkl jmenovaný.

Yunho sklopil zrak a nejistě vešel do koupelny. Dlaní si promnul paži a tvářil se jako raněné štěně. Mingi si odfrknul a trhnutím hlavy odvrátil zrak. Ať si celý Yunho klidně nasere.

„Promiň... nechtěl jsem... se hádat nebo co to bylo, já jen... totiž. Něco se prostě... něco se stalo. A nevím, co mám dělat," Yunho vypadal jako vyměněný a to donutilo Mingiho se na něj podívat.

„A najednou mi to chceš říct?"

„Já totiž... jde o tebe."

„Takže jsem něco udělal!" Mingimu po zádech slezla vlna nepříjemného chladu a strach, že je tohle celé jeho vina, se opět vrátil v plné síle.

„Neudělal," snažil se ho Yunho uchlácholit. „Ale..."

Mlčel. Mingi z toho začínal mít fakt špatný pocit. Co se mohlo stát, že to s Yunhem takhle zamávalo? Váhavě k němu udělal krok, natáhl paže – chtěl ho obejmout, ale na poslední chvíli se zarazil. Může ho obejmout? Vzápětí by nejraději sám sobě nafackoval. Proč by nemohl jako?! Sevřel v dlaních jeho ramena, čímž ho přiměl, aby se na něj Yunho podíval.

„Prostě to řekni," pobízel ho.

„Já – já nemůžu," hlesl a neštěstí z něj jen čišelo.

Mingimu se ho zželelo, dalším krokem se k němu přiblížil a posunul dlaně k jeho zádům, aby ho mohl obejmout. Yunho ho však zarazil, když dlaněmi zatlačil na jeho hrudník. Mingiho z toho bodlo u srdce. Proč mě odmítáš?

Jenže Yunho ho neodmítal, ne – právě naopak. To Mingi zjistil vzápětí spolu s Yunhovými rty na těch svých. Celý ztuhnul šokem, jak v nejmenším nečekal, že by se něco takového mohlo stát. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by ho Yunho kdy políbil.

... políbil.

Mingiho mozek začal pracovat ve chvíli, kdy se od něj Yunho se sklopenou hlavou odtáhl.

„Tohle se stalo," řekl jen.

„Huh?" Mingi nedokázal vstřebat situaci ještě další okamžik. Až o nějakou vteřinu nebo dvě, které se zdály jako věčnost, mu kolečka secvakla. „Počkej. Počkej počkej. Chápu dobře, že..."

„Mám tě rád," promluvil Yunho.

Mingimu na pažích naskočila husí kůže, lavina horka se prohnala tělem a poté se v ledové vlně slila po jeho zádech. Mám tě rád. Políbil ho. Takhle rád?!

„Nevím... co říct," odvětil popravdě.

Yunho přikývl, pustil Mingiho, v tichosti odešel z koupelny. Mingi zůstal, nekonečně zmatený, nekonečně vyděšený, nekonečně – on mě políbil! Vlastně si ani nebyl jistý, jaké to bylo. Ten polibek ho překvapil tak moc, že si nevybavil jedinou emoci nebo... cokoli, co v tu chvíli mohl cítit kromě toho, že se mu tělem prohnalo tornádo a nechalo po sobě takový bordel, že netušil, kde začít, aby ho uklidil.

Yunho se ti vyznal, připomněl mu mozek. A teď si nejspíš myslí, že ho nenávidíš.

„Kruci!" vydechl Mingi a vyběhl z koupelny.

Pohled na Yunha mu málem zlomil srdce. Seděl na posteli a na obličeji měl stopy slz. Zhluboka se nadechl a spěchal k němu.

„Yunho..."

Druhý mladík k němu vzhlédl, hřbetem dlaně rychle otřel slzy, pokusil se o úsměv. „Promiň, že jsem se choval jako idiot."

V Mingim se něco hnulo. Sklonil se, dlaně na Yunhových tvářích, zaklonil mu hlavu a přitiskl se k jeho rtům. Chutnaly po slzách. Polaskal je jazykem, a Yunho s výdechem pootevřel ústa. Mingi neváhal. Nebyl to jeho první polibek, ale byl to jeho první (!) polibek s klukem. A bylo to... vlastně to bylo...

Sevřel jeho tvář pevněji přitiskl se k jeho ústům víc. A Yunho polibek oplatil. S Mingim se zhoupnul svět, kolenem se zapřel do postele, předklonil se a s žuchnutím s Yunhem dopadli do postele, čímž se polibek přerušil. 

Mingi mu věnoval pohled, zakřenil se. "Já se bál, že se na mě zlobíš... to bych nepřežil. Ale s tímto... hm. S tímto se smířit dokážu."

Údiv v Yunhových očích mu potvrdil, že dělá správnou věc. Pohladil Yunha palcem po tváři a vrátil se k jeho rtům.

Ostatně. Taky měl Yunha rád. 

🎅🎅🎅

První věc: musím se velmi omluvit, nějak nestíhám dopisovat rozepsané oneshoty do kalendáře (včera jsem dělala velký úklid a vařila jsem a skončila jsem někdy v deset, a dnes jsem měla do sedmi přednášku a pak jsem šla nazdobit stromek, aby tu ten chudák holý nestrašil až do Vánoc, no a než jsem vylezla z vany, zas bylo takhle pozdě...) ani je publikovat - včerejší publikuju dnes, zítra publikuju dnešní a snad i zítřejší, jelikož mám konečně hotové věci a budu stíhat obě povídky dopsat.

Druhá věc: Yunho a Mingi! Přání, aby to skončilo pěkně, pokud to bude smutné, se mi nakonec snad i podařilo. Příběh je takový... hořkosladký? Nechtěla jsem to úplně rozesladit, když to začalo tak... tragicky? Ono to asi ani nemělo být tak tragické, ale já jsem prostě otevřela word a můj mozek začal produkovat tady toto bez mého... přičinění? Sama jsem se nestačila divit, kam se posouvám, ale nakonec myslím, že se to povedlo pěkně. Že tady není ani přehnaný happyend a že si ten konec můžou lidi vlastně odvodit sami jakýmkoli směrem se jim bude líbit.

A já nakonec jen doufám, že se vám povídka četla dobře, a že tam ani jednou nebylo "Minho" místo "Mingi", poslouchala jsem totiž u psaní SHINee...