Pohled westíka Eli:
Eli se krčila v křoví, a sledovala malou myšku kterou považovala za docela skromnou večeři.  Eli Byla sice malá ale šikovná. Kdyby byla ve smečce, hodila by se na všechno. Připravila se na skok, aby myšku překvapila. A skočila. Letěla vzduchem a... chytila. Radostně zaštěkala. Dlouho nejedla. Teda kdyby se počítaly zbytky v popelnicích u města. Radostně začala jíst. Když dojedla tak měla ještě hlad. Hladově se rozhlédla kolem. Mýtinka na které stála byla spíš mini palouček. Všude kolem vysoká tráva a všude kolem skály. Ani jedna skulinka tam nebyla. Ale byl to výborný tábor. Nepřítel vůbec nemohl vědět jak se tam dostat.

Ale Eli to věděla. Na čtyř místech to bylo míň prudké takže Eli mohla v pohodě vyjít nahoru. Bohužel se bála další přírody takže chodila jenom do města, kde ji nic nemohlo ublížit. Bohužel sem chodila jednou za čtrnáct dní sotva myška. Nahednou Eli nasála jeden z nejlepších pachů na světě. Pach králíka. Sice byla Eli malá, a nikdy králíka nelovila, ale co? Každý se někdy musel učit. Pomalu se plížila vysokou trávou. Šla sebejistě. A už ho viděla. Byl to černý králík. Vzpomněla si na slova její psí maminky: černý králík je nebezpečný.

Nikdy nechápala co to znamená. Až doteď. Byl to králík se zubama jako břitva. Připravila se na skok. A skočila. Králík se ani nestačil schovat, protože ho chytli malé zoubky které s ním házeli sem a tam. A pak to v něm křuplo. Eli to zvládla! Zvládla chytit králíka. Pro ni to bylo nadpřirozené. Dala si kousek nohy. Byl moc dobrý. Eli by ho mohla jíst celou věčnost. Ale věděla že to nesní tenhle den. Pomalu se vydala do spižírny. Dala tam králíka, a vyšla ven. Byl asi tak čas oběda. Eli se vyškrábala na skálu která směřovala k městu a rozhlédla se. Najednou uviděla ty hrozné lidi, kteří psy zavírali do klecí. Před nimi běžela border kolie. A Eli věděla co dělat.

Pohled border kolie Baru ( bude to zase od začátku až po setkání se s Eli):
Baru se vzbudila. Na tlapky ji dopadalo sluneční světlo. Zvedla se a protáhla. Byla schovaná v jedné zarostlé zahradě v přístřešku. Věděla že tímhle životem by nechtěla žít do konce. Její rozvrh byl že se vzbudila prohrábla popelnice, vrátila se na tuto opuštěnou zahradu, snědla si jídlo, snažila se najít cestu ven z města, cestu nenajde a jde spát. Chtěla se přidat ke smečce ale tohle město bylo jedno velké bludiště. Vydala se směrem k plotu který ladně přeskočila. Šla směrem k Domům, a tam prohlábla popelnice. Udělala to tak že si na popelnici stoupla a zatlačila. Obsah se pak vysypal na chodník. Ona potom popelnice skontrolovala a když tam nic nebylo, odklusala pryč. Později byl na ulici borďas a ona v tlamě pyšně držela kousek plesnivého kuřete. Najednou za sebou uslyšela jek. Když se otočila, spatřila starou paní jak se zděšeně kouká na svůj bývalý obsah popelnice. Baru se na ni podívala. Pak ta paní něco zvedla a něco na tom pípla. Baru tam nechápavě stála s kouskem plesnivého masa.

Koukala se na ni sotva pět minut, když v tom uviděla lidi kterých se bála. Ti lidi zavírali psy do klecí. Zděšená Baru upustila svoje maso, a rozeběhla se pryč. Cítila že lidi se vydali za ní. Cítila že jak uhání, tak se pohroma blíží. Bála se že ji zavřou do klece a nebudou ji krmit. Věděla od ostatních psů samotářů že být v tom domě je hrůza. Prý že když jsou tam moc dlouho tak je zabijí. A když si tě někdo vezme, stane se z vás vodítkáč. Najednou si všimla že vběhla do lesa. Když se otočila spatřila že se za ní ti lidi derou. Když vzhlédla, spatřila kruh skal a na nich westíka. Ten se rozběhl k ní.

Pohled Eli:
Eli běžela jako o závod. Píchalo jí v boku ale věděla že tohle je nutné. ,,Pojď za mnou‘‘ zavrčela na tu border kolii a rozeběhla se směrem k Jeskyňce. To byla průrva do jejího tábora. Ona ale spíš chodila jinak. Rychle tam běželi. Eli dala border kolii náskok. Ta se skrčila, a prolezla otvorem. Eli zablokovala díru rychle trním a běžela nahor. Potřebovala mít trochu lepší výhled, na to co se děje dole.

Pohled Baru:
Baru šla za tím westíkem co ji zachránil před útulkem. Chtěla ji poděkovat. Když za ní přišla dívala se někam doprázdna. ,,Děkuji za zachránění. Jsem Baru‘‘ řekla Baru. ,,Já jsem Eli. A není za co. Chci pomáhat‘‘ řekla Eli.
V tu chvíli bylo jasné jedno: budou kamarádky.

Shrnutí:
Pak spolu žili a zachraňovali psy před útulkem. Pak se z nich poskládala sobě rovná smečka.

Tuto kapitolu vymyslela EliLily12 . Je věnována Barcik_1208. Vše nejlepší k svátku!!! Doufám že se ti i ostatním kapitola líbila. Můžete k tomu vymyslet i pokračování