Jelikož se mi nikdo nepřihlásil udělám minulost bety krvavé smečky( samozřejmě jen kousek):

Kresi právě hltavě polykala večeři, a toužebně se dívala směrem k lesu. Jediné co celý den dělala bylo že štěkala na cizí lidi. Naštěstí nehlídala sama. Společně s ní hlídalo ohradu šest dobrmanů. Ale ani jeden z nich si s ní nechtěl povídat. Podívala se na dům svých pánů. Ven právě vycházela její panička. Kresi zavrtěla ocasem a vyskočila na ni. Ale panička jí jen bouchla do hlavy, a něco zavrčela. Pak jí ještě bolestivě kopla do čumáku. Kresi zakňučela, a schoulila se u boudy.

Její panička ji sebrala misku a odešla. Ani ji nepohladila po hlavě, ani nic co by ji zvedlo náladu. Prostě jen kopance a týrání. Kresi měla( po lidském) 1. Rok. Byla ještě malá a bezbraná. Ale ona měla špatné majitele. Uprostřed ní vznikalo něco neproniknutelného. Malá dušička zla a krve. Zla které nejde jen tak vyléčit. Kresi se postavila na nohy a zavrčela. Je silná a lidi kteří ji týrají dostanou na frak. S těmito myšlenkami usnula.

Kráčela temnotou. Všude byly tesáky. A psy. Psy kteří ji chňapali po nohách a vrčeli. Pak uslyšela smrtící hlas. Snažila se bojovat ale docházeli ji síly. Bála se jako malé vystrašené štěně. ,,Nechte ji. Je to ještě štěně‘‘ ozvalo se tmou. Když Kresi vzhlédla spatřila čivavu. A už věděla že tato čivava bude její Alfou navždy. ,,Vstaň‘‘ řekla ta čivava. Kresi vstala a otřepala se od prachu. ,, zabij je a budeš žít, zabij je a budeš žít...

Kresi se probudila. V hlavě ji furt zněly čivaví slova : zabij je a budeš žít. Nechápala to. Koho má zabít? A jak ho má zabít? Nikdy nikoho nezabíjela. Přpadalo jí to hrozné. Podívala se nahoru na ještě hvězdnou oblohu. Musela ta slova pochopit!

Podruhé se vzbudila těsně předtím než k ní přišla panička. A ona pochopila slova její vůdkyně. Vyšla ven z boudy, a podívala se na řetěz který ji poutal k boudě. Zkoušela se rozeběhnout, ale vysloužila si jen bolestivé skoro uškrcení. Zkoušela mnoho dalšího, ale nic nevyšlo. Pak zkusila přiblížit se k tomu kde byla upoutána, a dělat různé kliky háky. A najednou byla volná. Ale na hlavě měla furt obojek s řetězem. Ale ona věděla ja ho sundá!!!
Přišla za dobrmanem který chtěl být vždycky jejím druhem. Stál tu s otevřenou tlamou. ,,Sundej mi obojek ‘vodítkáči,‘‘ zavrčela na něj. Dobrman okamžitě poslechl. Nadzvedl trochu obojek čumákem a ozvalo se kovové zachrastění. Zvládl to!!! Kresi mu samou radostí olízla čumák. ,,Nechceš jít se mnou? Jen si to představ. Nekonečné pláně s...‘‘. ,,Mě se líbí tady paní divoká‘‘ vyštěkl na ni naštvaně. Kresi zamrazilo. Už byl rozmazlený. Ani ona ho nedokázala přesvědčit.

Smutně svěsila ocas, a odklusala pryč. Potřebovala udělat však ještě jednu věc. Uviděla totiž malého človíčka jak si hraje s bagrem. Přiklusala k němu a pořádně se zakousla do jeho masa. Človíček začal usedavě plakat. Kresi ho pustila a běžela vstříc vysokému plotu. Za ní běželi její páníčci. Kresi skočila a ... dala to. Smykem se obrátila. U plotu stály její páníčci a snažili se dostat k ní. Pak ji zmizely z dohledu.

Kresi tlapky sotva nesla. Šla už týden a furt nikoho nenašla. Už skoro nemohla žízní a hladem chodit. Najednou ucítila pach vody. Žíznivě šla za vodou. Jehličí za chvili vystřídali kamínky. Vůni lesa vystřídala vůně vody.  Kresi přišla k říčce. Byla to spíš obři řeka. Velice hluboká. A blízko byly obří vodopády. Kresi se naklonila a hltavě pila. Potom jí kámen trochu podklouzl. Normálně by dokázala se ještě zachránit ale teď se zřítila do šera.

,,... Možná že se z toho nikdy nevzpamatuje ale to záleží na úhlu pohledu‘‘. Slyšela Kresi někoho říkat. Pomalu otevřela oči. Ležela v podzimní jeskyni. Cítila se silně. Naproti ní byl obrovský pes a pobíhal mezi bylinkami sem a tam. Když ji viděl že se postavila hned k ní příspěchal a snažil se ji přesvědčit aby si lehla. Ona ho ale jen kousla do čumáku a pohrozila mu zavrčením. Pak vyšla z jeskyně. Najednou uviděla svoji alfu. Ladně se uklonila. ,,Já vám má Alfo snů slibuji že vám budu sloužit navěky. Kdybyste umírala položila...‘‘. ,,Klid omego. Jdi mě přichystat pelech‘‘ řekla. Kresi okamžitě uposlechla.

Kresi už byla omega týden. Už ji nebavilo snášet to posmívání všech členů smečky. Vyšla ze svého doupěte. ,,A hele kdo přišel. Sbírač odpadu‘‘ uslyšela za sebou. Když se otočila spatřila Betu jak se na ni potutelně šklebí. Kresi ji chtěla kousnout, ale pak si řekla proč by té příležitosti nevyužila? Pomalu šla k Alfě. ,,Já Omega vyzývám betu na souboj‘‘ řekla. Čivava jen kývla hlavou. Beta byla najednou u ní. Psy kolem nich vytvořili kruh. ,,Začněte‘‘ řekla čivava. Kresi v tu setinu vyletěla do vzduchu a kousla betu do hrdla. Pak trhla. Beta zemřela. Všichni zůstali úžasem stát. ,, Sláva nové betě‘‘ vykřikla Alfa. A Kresi věděla že tady bude šťastná.

Je to trochu opožděný ale snad se vám líbí
B-)