„Hyunjine, hele..."

Felix otevřel notebook téměř na plocho a vzhlédl k Hyunjinovu obličeji, z něhož viděl pouze bradu, kus spodního rtu a nosní dírky. Hyunjin ke svému příteli shlédl a po jeho vzoru stočil zrak k monitoru.

„Co to je?"

„Ku... krou-wi?" zkusil Felix přečíst název, který byl zvýrazněný podtržením nad fotkou různobarevných sladkostí.

Hyunjin se zamračil: „Co?"

„Počkej," Felix zkopíroval slovo a vložil ho do google překladače, který mu okamžitě nabídl český jazyk – neváhal a klikl na poslech.

Cukroví.

„Su-keu-ro-bwi?" Hyunjin se mračil pořád víc. „Co to má být?"

„Hledal jsem nějaké... hm. Vánoční tradice v jiných zemích," přiznal Felix.

„A jak ses od tradic dostal k... je to pečené?"

„Asi," Felix překlikl zpátky na stránku, kde onu sladkost našel a začetl se do textu, který u ní byl. „Tu píšou, že to je nějaká tradiční vánoční pochoutka a že toho je hodně moc druhů."

Opět je překopíroval do google překládače.

„Pheu-čche-li-u-leu-ki...?"¨

„Ba-ni-leu-ko-be-ro-heu-li-čcheu-ki...?"

„Li-ne-su-ke...?"

„... vy někoho zaklínáte?"

Felix i Hyunjin svorně otočili hlavy k Felixovu spolubydlícímu a jako jeden muž odpověděli: „Sukeurobwi!"

Chan tázavě zvedl obočí, nicméně na odpověď nečekal, symbolicky zavrtěl hlavou, jako by říkal „no nic" a vrátil se k předešlé činnosti – k zapínání hodinek. „Jdu za Chaeyeong."

Felix se ani neobtěžoval posadit, aby na svého spolubydlícího viděl: „Vrátíš se dnes?"

„Hm," Chan zkontroloval, jestli má u sebe všechny doklady, „nejspíš ne."

„Hohohó!" zněla Felixova odpověď.

„Santa hadr proti tobě," zašklebil se Chan.

Hyunjin je jen tiše poslouchal – nerad se mezi ně vměšoval, když si povídali. Znali se už od dětství, co pochytil z Felixova vyprávění, a byli si bližší než kdejaká rodina. Možná proto si ještě před několika měsíci myslel, že jsou ti dva pár. To byl taky důvod, proč se o Felixe ani nesnažil, přestože měl fakt velký zájem. Nakonec to Felix musel vzít do vlastních rukou.

„Co se tak culíš?" zeptal se Felix.

„Huh?" Hyunjin si vůbec nevšiml, že za Chanem dávno práskly vchodové dveře. „Jen jsem si na něco vzpomněl."

„Na co?"

„Na to, jak jsme spolu začali chodit," odpověděl popravdě.

„Oh," Felixovi se na tváři rozlil úsměv. „Myslíš to, jak já jsem začal chodit s tebou?"

Hyunjin přimhouřil oči, ale vlastně Felixovi neměl co říct – ostatně měl pravdu. Hyunjin by se nejspíš nikdy neodhodlal, pokud by mu Felix nedal jasně najevo, že má taky zájem. Tváře se mu rozhořely, když se v myšlenkách vrátil do ne tak dávné minulosti.

„Zrovna chození bych to nenazval..." neodpustil si přesto.

Felixovi zajiskřilo v očích, tváře také najednou růžovější. Samozřejmě si ten den taky moc dobře pamatoval. Ostatně nebylo to tak dávno. Rozhodli se tehdy pro filmový večer, a zrovna když spolu nakupovali samé velice zdravé věci, kterými by naplnili misky, Hyunjin poprvé nahlas vyslovil svou domněnku o tom, že Felix s Chanem jsou pár.

Možná to byl tón, kterým to řekl, nebo prostě byl Felix jen o něco vnímavější, než Hyunjin předpokládal, zdálo se, že druhý mladík pochopil nevyřčenou pravdu. Když se pak o něco později vrátili k Felixovi domů a Hyunjin stál rozhozený u okna v obýváku, zatímco Felix vařil horký čaj...

Hyunjin se roztřeseně nadechl, stejně jako tehdy, a Felix se s úsměvem zvedl z jeho klína, vstal a natáhl k Hyunjinovi ruce. Ten neváhal a nechal se zvednout a otočit se k Felixovi zády, aby vzápětí, stejně jako tehdy, ucítil dlaně na svých bocích, horký dech na svém krku, lechtání Felixových vlasů na své tváři.

Jemný polibek na líce, rty hladící pokožku, pomalu se sunoucí kolem ucha k šíji. Z Hyunjinova hrdla vyvřel výdech, když ho Felix políbil na krk.

„Takže," promluvil Felix tiše, až se z toho Hyunjinovi podlomila kolena. „Na co dalšího sis ještě vzpomněl...?"

🎅🎅🎅

Ráda bych řekla, že tato jednohubka byla úplně první příběh, který jsem do tohoto kalendáře napsala. Nápad s cukrovím přišel tak nějak okamžitě poté, co jsem při přečtení zadaného slova prohlásila, že oni přeci NEVĚDÍ, co je cukroví. Dvě vteřiny a nápad byl na světě. 

Doufám, že se příběh líbil. :3