„Tak jak jsi dopadl?" ptal se Loki s rukama za zády. Měl v nich připravené šampaňské a skleničky na oslavu a netrpělivě očekával milencův návrat.

Stephen práskl dveřmi. V očích se mu blýskalo, když ze sebe sundával zasněženou čepici a kabát. „Jak myslíš?" zavrčel a prudce oblečení pověsil. „Ten pitomej nemocniční výbor zase zamítnul mou žádost o návrat k neurochirurgii! Přitom mám teď prsty preciznější než dřív."

Loki nechal zmizet překvapení a rozpřáhl náruč. „To je mi líto. Ale má to jednu výhodu."

Stephen si odfrkl. „Jo? A jakou?"

Pevně ho objal a políbil na ledovou tvář. „Zůstanou jen moje."