Gandalf seděl s hlavou opřenou o Sarumanovo rameno. Hleděl na zasněžený úval v dálce za Železným pasem a předháněl se s ním, kdo vyfoukne lepší kroužek z dýmu.

Zamyšleně se zvedl, došek k oknu a podíval se na nádvoří Orthranku.

„Pojď postavit sněhuláka," vyzval ho a v očích mu nezbedně zajiskřilo.

Saruman potáhl z dýmky a zakuckal se. „Prosím? Listí půlčíků ti snad zatemnilo mozek?"

„Možná," připustil s pokrčením ramen. „Starý Toby je znamenitý." Vydal se ke dveřím a uchechtl se. „Nebuď takový suchar, Sarouši. Čekám tě dole."

Dočkal se. Saruman nakonec ukázal, že není ani suchar, ani starý dědek.