Muž, jehož, 

ale tvař je ve stínu,

Muž, jehož jediným zločinem,

 bylo milovat,

I když se lidé shodují,

 že na to stačí šibenice,

Ale to jediné,

to jediné  co chce, 

je symbolizovaná holubice.

Muž, který všechno, 

co kdy poznal,

 byl jen strach a nenávist,

Ale stíny a hudba v jeho temném tajném doupěti,

byl ponecháni svému nešťastnému osudu,

Být zrazen, bez starostí.

Neplač, Fantome,

Teď jsem s tebou,

Nepij, abys to pokusil otupit,

 tu bolest,

A neskláněj se před porážkou,

Máš moji věrnost,

a lásku,

Prosím, neschovávej se v sobě osaměle,

 I když temná jeskyně i zátoka,

tě volá,

Prosím, jsou teď s tebou,

A chci tě navždy podporovat,

Ale nezapomeňte,

 že i já truchlím,

Pro ten den, 

kdy náš anděl zemřel,

Se zlomeným sluchem,

i srdcem,

A já vždycky budu plakat,

Dovol mi tedy,

abych ti pomohla,

Vrátím ti ten život,

 který jsi měl.

S hudbou a operou,

I když možná že slečna Christine,

je také smutná,

Protože se doslechla,

o vašem tragickém konci...