,,Jak jsi mohla, Lauren," zamračil se Scorpius na svou sestru a odvrátil od ní pohled. Lauren, která neměla absolutní tušení o co se jedná, jen pozvedla jedno obočí a zatvářila se nechápavě. ,,Albusi o čem to zase mele?" Hnědovlásek si povzdechl a vměstnal se mezi ty dva. Doteď totiž tiše kráčel za nimi. ,,Neřeš to, Lauren, Scorpius má jen zase špatnou náladu." Dívka se však nenechala odbýt tak lehce a tak Albuse obešla a postavila se vedle Scorpiuse z druhé strany. ,,Tak a ty mi teď laskavě vysvětlíš o co se jedná," zamračila se protentokrát ona. Scorpius však nevypadal, jakoby měl chuť jí něco vysvětlovat. Hleděl přímo před sebe a s výrazem naprosto bez emocí kráčel dlouhou chodbou vedoucí k Velké bráně, aneb východu z Bradavického hradu. ,,Scorpiusi?" Spražila ho Lauren pohledem, aby ho donutila mluvit. On ji však i nadále nevnímal. Stejně to není její věc. ,,Lauren, nech-" pokusil se ji zadržet Albus, který úplně nechtěl aby jí Scorpius cokoliv řekl o té jejich sázce, jelikož moc dobře věděl, jak moc osobně by si to mohla vzít. Nebelvírka se však vymanila z jeho sevření a zamračila se na něho tak naštvaně, že se Zmijozel nakonec podmanil a nechal ji. Lauren teď už bez jakékoliv zábrany, chytila Scorpiuse silně za rameno a zaryla mu nehty do kůže. I přes to, jak ho to muselo bolet, to však na sobě Scorpius nedal znát. Nesykl, ani jeho výraz se nijak nezměnil. Vypadal duchem nepřítomen a Albusovi poprvé přišlo, že se to nepokouší zamaskovat úsměvy. Teď bylo vidět, že není v náladě a zřejmě na tom byl tak špatně, že už se ani nesnažil na něho hrát. ,,Scorpiusi, řekni mi už ksakru, co se tady děje," zavrčela na něho Nebelvírka, která už měla všech těch tajnůstek okolo těhle dvou víc než dost. Ten neustálý falešný úsměv jeho bratra, Albus, který o ni z ničehonic jeví zájem, to jejich věčné sázení se a podivné řeči. Zkrátka už toho měla po krk. ,,Lauren," zamračil se Albus, když se podíval na Scorpiusův výraz. Stále stejně nepřítomný. Bylo mu však jasné, že jestli Nebelvírka nepřestane, nedopadne to dobře. A vidět Scorpiuse v takovém stavu hádat se s Lauren opravdu nechtěl. ,,Mlč, Pottere," zasyčela a znovu se podívala na duchem nepřítomného Scorpiuse, ,,můžeš mě alespoň vnímat?!" A jelikož blonďák nereagoval, Lauren, které už došla trpělivost, se zastavila a zbrzdila tím i svého bratra. Doteď totiž ve stálém pomalém tempu mířili na Péči o kouzelné tvory, což byl celkem zajímavý, ale občas trochu vyčerpávající předmět, měli-li být upřímní. Albus se zastavil hned, co Lauren zbrzdila Scorpiuse, a se špatným pocitem hluboko uvnitř sebe, který moc dobře věděl, jak špatně to dopadne, pozoroval další dění. Nebelvírka se postavila přímo před svého bratra, takže jí nemohl nikam utéct, a zadívala se mu přímo do očí. Scorpius však pohledem propaloval kamennou podlahu a nevěnoval své sestře žádnou pozornost. Své už řekl. Vyčerpal tím jedinou zásobu slov, na kterou mu zbyla síla a chuť ji říct, hned potom, co ho Albus kompletně odboural jedinou větou. A to, když mu ráno u snídaně nadšeně sdělil, že jeho sestru předešlý den večer pozval na Vánoční ples a ona mu dnes řekla své ano. Jen jediná věta stačila k tomu, aby znovu zhoršila Scorpiusovu náladu potom, co se tak radoval z toho, že se mu povedlo s Annie strávit celý večer. Byl to pro něho úspěch po chvíli, kdy si myslel, že nemá absolutní šanci, být s ní tak dlouho. Dokonce začínal mít pocit, že by to mohlo vyjít. Že získá své ano před Albusem. Bohužel však jeho víra nebyla dostatečná a on tak Annie nestihl ani pozvat. Prohrál na plné čáře, což ho jakožto jednoho z nejvíce soutěživých lidí kouzelnického světa dost užíralo. ,,Koukej se mi do očí, když s tebou mluvím!" Zasyčela na blonďáka Lauren, když už nejméně pět minut v kuse mlčky sledoval její boty, o čemž sám ani nevěděl. Scorpius se nechtěl hádat. Ne dnes a ne s Lauren. Nepodíval se jí do očí, jak chtěla. I nadále pohledem probodával podlahu a boty své sestry. Když se nad nimi tak zamyslel, ani nevěděl, že má Lauren tak hezké boty. ,,Scorpiusi!" Zavrčela tak nahlas, že sebou blonďák trhl. Lekl se. Nesnášel totož, když byla jeho sestra naštvaná. Když křičela, připomínala mu časy, kdy se jeho rodiče hádali. Byla to krátká doba, jen pár měsíců. Přesto mu však každá z těch hádek utkvěla hluboko v paměti a on se nedokázal zbavit vzpomínek na ně. Bolelo to. Vylekaně se podíval do očí své sestry, ve kterých nenašel nic jiného, než zlost. Ten pohled se mu příčil. Lauren mu však nedovolila se podívat jinam. Přiblížila se k němu a chytila mu bradu do ukazováčku a palce, takže s ním mohla držet oční kontakt. Proč je vůbec naštvaná? Pomyslel si Scorpius, kterého plamínky v jejích očích celkem děsily. Přál si teď být někde jinde. Někde daleko od jejího hněvu. Co vlastně řekl tak strašného? Nic. Jen, že nechápe, jak mu to mohla udělat. A to Lauren ani nevěděla co... Možná, že právě kvůli tomu teď vypadá, jakoby ho chtěla zabít. Je zmatená. A Scorpius se jí nedivil. On se s ní poslední dny moc nebavil a tvářil se kysele, Albus, který se s ní vždy bavil jen přiměřeně, o ni najednou jeví zájem, zničehonic se ještě musí učit tančit a hubnout do šatů na Vánoční ples a do toho všeho teď ještě k tomu píší a zkouší je ze všech předmětů. A pokud se Scorpius nemílil, navíc se ještě pohádala s Ciarou, takže toho měla až nad hlavu. Nedivil se, že vybuchla. On už toho měl taky dost. Špatná zimní nálada, hromada učení, prohraná sázka s Albusem, příprava na Famfrpál, školní trest... A ještě k tomu ani nevěděl, koho pozvat na ten pitomý Vánoční ples. Teď, když se totiž nad tím tak zamyslel, už ho Annie ani tolik nezajímala. Jakoby ho společně s ukončenou sázkou přešla i touha být jejím tanečním partnerem. Přesto se jí však s největší pravděpodobností ještě zeptá, aby měl kdyžtak alespoň někoho. Kdyby řekla ano, nezlobil by se. A kdyby odmítla, přenese se přes to. Nemá co ztratit. Annie totiž byla pěkná, chytrá... měla i smysl pro humor, který Scorpius na dívkách tak cenil, avšak.. postrádala jiskru. Jakoby v ní blonďák nenašel to nejdůležitější, což však nevěděl co bylo. Zkrátka se prostě zpletl. Ne každý má štěstí hned napoprvé. Scorpius zhluboka vydechl a konečně přestal toužit po tom, aby mohl zmizet. Teď, když už věděl, kvůli čemu je Lauren taková, už ani neměl nutkání se podívat jinam. Měl jen jednu věc, kterou musel udělat. Pomalu zvedl ruce a přitáhl si zmatenou Nebelvírku za zátylek do hřejivého objetí. Sevřel ji pevně, ale ne tak, aby ji cokoliv bolelo. A přesně to teď Lauren potřebovala. A nejen ona, ale i Scorpius, který zavřel oči, odložil si bradu na její hlavu, kterou mu zabořila do hrudi, a začal se s ní pomalinku pohupovat. Albus celou scénu sledoval s otevřenou pusou a nebyl schopen slova. Takové vyústění totiž nečekal. Myslel, že se ti dva zhádají. Všechno tomu totiž nasvědčovalo. Byl však více než rád za to, co viděl. Místo objímajících se sourozenců totiž mohl zůstat na chodbě sám potom, co by oba dva se slzami v očích někam zmizeli po hádce, která by je od sebe držela daleko ještě dlouho. Lauren zpočátku nevěděla, jak reagovat, jelikož čekala, že na ni Scorpius začne řvát, ale po chvíli se uvolnila a vypustila ze sebe stres. Hned se cítila lépe. Ve Scorpiusově náruči si připadala v bezpečí. Jakoby ji dokázal ochránit před všemi hrozbami světa. Potřebovala to. Přesně tohle. Pouhé objetí, které jí však dokázalo po tak dlouhé době, co se stresovala, vyklidnit. ,,Omlouvám se," zašeptal Scorpius a pohladil ji po zádech. Vlastně ani sám nevěděl, za co přesně se omlouval. Vytušil však, že to bylo přesně to, co Lauren zrovna potřebovala slyšet. A zřejmě se trefil, jelikož ho okamžitě objala okolo pasu a stiskla ho pevněji. Hlavu, zabořenou v jeho hrudi zavrtala hlouběji a s mírným úsměvem na tváři nasála vůni svého bratra. Vždycky ji milovala. Když mu kradla věci, chodila s nimi celé dny tak, že si je držela co nejblíže u nosu a čuchala k nim jako ke droze. No... možná to je trochu divný. Trochu hodně, ale nevadí.
Albus si setřel imaginární slzu dojetí hned potom, co usoudil, že už toho objímání bylo dost a taky, že už mají být patnáct minut na hodině. ,,No, je to sice všechno moc hezký, až mě to rozbrečelo," začal a vydal se k nim, ,,ale toho mazlení už bylo dost. Musíme na hodinu." Scorpius s Lauren jen otevřeli oči, podívali se na sebe a potom propálili Albuse káravým pohledem. ,,Sklapni, Pottere."

...
  

Chtěla bych se všem, kdo můj kalendář čte (čehož si moc vážím^^) , omluvit.
Za prvé za to, jak pozdě kapitoly vydávám: nemám však moc času a domů se většinou vracím pozdě, navíc mám vždycky večer více nápadů,
Za druhé za to, že jsem tuhle kapitolu nevydala včera: vrátila jsem se z tréniku asi v osm večer a byla jsem utahaná, jelikož trénuji na turnaj, co mám tenhle víkend, a tak jsem usnula dřív, než jsem něco vůbec napsala,
A za třetí za případné chyby, dějové nesrovnalosti a hlavně překlepy, kterým se bohužel nedokážu vyvarovat,
Nicméně děkuji všem moc za trpělivost a vážím si každé hvězdičky a komentáře.
Doufám, že vás to alespoň trošku baví ':D