,,Já ti říkal, že Greengrassovky pro tebe nejsou to pravý," ušklíbl se Albus vesele. Když se však Scorpiusovi podíval do zesmutnělého obličeje, úsměv mu z tváře rychle zmizel. Ačkoliv byl hodně velký vtipálek a rád si dělal srandu i z věcí, které vůbec vtipné nebyly, i on věděl, kde jsou hranice. A tak raději ztichl, jelikož nechtěl Scorpiusovi ublížit. Věděl, že po dvou odmítnutích potřebuje čas, aby si to v sobě srovnal. Muselo to být hrozně demotivující. Představte si, že si šest let myslíte bůh ví jak nejste oblíbení a potom vás odmítnou dvě holky během ani ne týdne a půl. Albus s povzdechem sklopil hlavu a zastrčil si ruce do kapes. Neměl rád ticho, rád si povídal, ale pokud to Scorpius potřeboval, byl ochotný mu ho dopřát. ,,Dvě," vypadlo po chvíli ticha z doteď mlčky kráčícího blonďáka. Albus se tázavě podíval na Scorpiuse a pozvedl jedno obočí. ,,Co tím myslíš?" ,,Dvě během týdne," řekl trpce Scorpius a Albus zesmutnil nad jeho výrazem. Vypadal zoufale. Blonďák posmrkl a zamračil se. ,,To jsem opravdu tak špatný?" Zeptal se a pohled zabodl do mlčícího Albuse. Ten nevěděl jak odpovědět, jelikož ho zaskočil smutek v očích jeho přítele. A tak, když ani po chvíli nic neřekl, sklopil Scorpius zklamaně hlavu a povzdechl si. ,,Jasně, chápu to." Albus polkl a otevřel pusu, aby mohl něco říct. Nechtěl, aby to vypadalo, jakože se Scorpiusovým posudkem o tom, že je špatný, souhlasí, to opravdu nechtěl. Jenomže blonďák to tak pochopil. ,,Uvidíme se potom, Albusi," řekl tiše Scorpius, otočil se na podpadku a vydal se pryč. Hnědovlásek mu v tom chtěl zabránit, jenomže přesně v ten moment, jakoby už to nebylo dostatečně dramatické, se do chodby nahrnul dav třeťáků, který Albuse smetl ssebou a zaclonil mu pohled na Malfoye. Když se potom Potter hloučkem studentů konečně prodral, Scorpius už na chodbě nebyl. Mezitím už dávno se slzami v očích a sklopenou hlavou, aby nikdo nepoznal, že pláče, mířil do chlapeckých umíváren.
   ,,Neviděl jste někdo Scorpiuse?" Zeptal se Albus vynervovaně svých přátel, kteří zrovna vycházeli z Velké síně. ,,Proč se ptáš? Sežral ho snad Bazilišek?" Ušklíbl se Blake a ukousl si další kousek svého tvarohového koláčku. ,,Nech si ty fóry," zamračil se Albus ostře a zprudka vydechl. To už Blake pochopil, že to asi bude něco vážnějšího a úsměv mu z tváře okamžitě zmizel. ,,Co je s ním?" Zeptal se James a svraštil obočí. ,,Nemůžu ho nikde najít. Hledám ho už půl hodiny, ale jakoby se propadl do země. Nikde není," vychrlil ze sebe Albus a znovu se nervózně rozhlédl kolem sebe v naději, že by Scorpius mohl někde být. Nebyl. ,,Klid, najdeme ho," položila mu Lauren povzbudivě ruku na rameno a pohladila ho po něm palcem. Albus se na ni vděčně usmál a zhluboka se nadechl. Musel se uklidnit. Měla pravdu, že šílel. ,, Tak jo, vy hrdličky, jestli jste už skončili, mohli bychom se soustředit na situaci?'' Protočil očima Blake, když se ti dva objali, a založil si ruce v bok. Albus se odtáhl od Lauren a přikývl. ,,Kdy jsi ho viděl naposledy?" Zeptal se ho James a pomalu se vydal vpřed, aby nepřekáželi ve vchodu do Velké síně. ,,Na- na chodbě," odvětil Albus a Blake pozvedl jedno obočí. ,,Děláš si srandu? Chodeb jsou tu milióny!" ,,Nemůžeš to nějak upřesnit?" Pobídl ho znovu James, který se jako jediný snažil zůstat v klidu a nezabývat se blbostmi, jako Zabini. ,,No... mířili jsme za vámi, do Velké síně. Myslím... sakra," zamračil se Albus, jak se snažil si vybavit něco užitečného, ,,už to mám! Bylo to poblíž těch dvou soch chrličů, jestli víte co myslím. Asi dva rohy od toho." ,,Konečně něco, čeho se můžeme chytit," usmál se James a zahl za nejbližším rohem, jelikož už věděl, jde začít. ,,Jak se vůbec ztratil?" ,,No..." povzdechl si Albus a sklopil hlavu, ,,neměl dobrou náladu. Nevím, jestli o tom víte, ale chtěl na ples pozvat Annie a ta ho odmítla. No a včera se chtěl zeptat Clarice a načapal ji líbat se s Brutusem." ,,Au," poznamenal Blake. ,,To pořád nevysvětluje, proč utekl," zamračil se James a podíval se na nervózního Albuse. ,,Byla to moje chyba. Udělal jsem si z něj srandu. Vždyť mě znáte. Ale nemyslel jsem to zle. Nechtěl jsem, aby se ho to dotklo," povzdechl si hnědovlásek a cítil, jak to ja něj všechno doléhá, ,,jenže Scorpius to vzal špatně. Zeptal se mě, jestli je opravdu tak špatný, aby ho odmítly dvě holky během týdne. Neodpověděl jsem a on to pochopil, jako ano. Utekl dřív, než jsem mu v tom stihl zabránit." ,,To se nepokusil bránit? Vždycky to přece bere z humorem," zamračila se Lauren a pozvedla jedno obočí. Albus jen záporně zavrtěl hlavou a promnul si rukou oči. Cítil se hrozně. Jakoby za všechno mohl jen on. ,,Neboj se, Albusi. Najdeme ho," usmál se na něho povzbudivě James. Hnědovlásek se však jen zamračil a nesouhlasně zakroutil hlavou. ,,Je to moje chyba." ,,Scorpius ví, že jsi to nemyslel zle. Znáte se líp, než kdo jiný. Neviň se za to," dodala Lauren a chytila Albuse za ruku. Snažila se, aby se cítil lépe. A taky se jí to povedlo. Alespoň na moment. ,,Jen to na něj všechno dolehlo. Nedivte se mu. Ten ples, do toho ještě zkoušky a famfrpál. Musí toho mít chudák až nad hlavu," konstatoval Blake.
    Scorpius si setřel slzy z tváří a zvedl hlavu. Uslyšel totiž, jak někdo vběhl dovnitř umýváren. Byl to Albus. Hledal ho. Blonďák však nechtěl, aby věděl, kde je. A tak i přesto, že hnědovlásek volal jeho jméno a prosil ho, aby odpověděl, mlčel. Dál seděl zavřený v jedné z kabinek, s hlavou zabořenou v kolenou. Byl tu už nejméně deset minut od doby, co utekl. Hlava ho bolela z pláče a byl unavený. Nevinil z toho Albuse, spíš sám sebe. Za to, že byl tak slabý. Je přeci Malfoy, nemůže brečet. A tak, když se ujistil, že to jeho přítel vzdal a odešel z umýváren s tím, že tam není, odemkl dveře kabinky a pomalu vylezl ven. Byl tu sám a to mu vyhovovalo. Pomalým krokem se vydal k umyvadlům. Zapnul jedno z nich a studenou vodou si umyl obličej. Okolo zarudlých očí měl růžové fleky, otlačené od kolen a blonďaté vlasy měl rozcuchané. Vypadal hrozně. Nedivím se, že mě nikdo nechce, pomyslel si s povzdechem. Sklopil pohled od zrcadla, aby se na tu stvůru v ní nemusel dál dívat a zastavil tekoucí vodu. Otočil se k umyvadlu zády a zhluboka se nadechl. Musel začít něco dělat. Jestli ho tu takhle někdo najde... ani nechtěl vědět, za jak dlouho by celý hrad věděl, že Malfoy brečel na záchodě. Taková ostuda. Naposledy posmrkl a potom nechal svou tvář ztvrdnout. V zrcadle se upravil tak, aby nebyl až moc nápadný a potom se pomalu vydal ke dveřím. Nevěděl, kam chce jít, ale tady zůstat nemohl. Napadalo ho jediné místo, kromě Komnaty nejvyšší potřeby, která by mu v zu chvíli posloužila lépe, kde by mohl být sám a v klidu. Knihovna. Ta měla navíc i výhodu v zom, že Albuse napadne jako poslední, jelikož by Scorpiuse mezi knihami nikdy nehledal.
    Hned potom, co se pomalu vyplížil z umýváren, se blonďák vydal do knihovny. Hlavu měl sklopenou a snažil se jít rychle, aby ho vidělo co nejméně lidí. Naštěstí cestou nepotkal ani dav studentů, ani Albuse, který ho mezitím hledal v Nebelvírské společenské místnosti a strachoval se o něj. Nakonec tedy nikým nerušený dorazil až do knihovny, kde si zalezl úplně do zadu do rohu, kam nikdo nikdy nechodil. Nikdo, až na jednoho člověka. Na Ciaru Darcy Zabini, která si v tu dobu vesele vykračovala chodbou vedoucí do Bradavické knihovny, kde měla vždycky požadovaný klid. Scorpius se s oddechem posadil do křesílka v rohu místnosti a zahleděl se ven z malého okna vedle něho, jímž viděl na zasněžené pozemky školy. Až teď ho napadlo, že vlastně mohl utéct ven. A Albus by ho nenašel. Mohl si třeba sednout k jezeru a zmrznout tam. Vyřešil by tím všechny svoje problémy. Znovu si povzdechl a sklopil hlavu. O čem to ksakru přemýšlí? O sebevraždě? Tak špatně na tom ještě není. Nebo ne? Promnul si oči rukou a přitáhl si kolena k tělu. Znovu ho to začalo pohlcovat. Smutek. Oči se mu znovu zaplnili slzami a ačkoliv se snažil je zahnat, nedokázal to. Slabochu, běželo mu hlavou. Připadal si jako ostuda vlastní rodiny. Malfoy co brečí, kdo to kdy viděl. ,,Scorpiusi?'' Ozvalo se zničehonic před blonďákem. Scorpius sebou vyděšeně trhl a okamžitě vytřeštil zarudlé oči na příchozího. Ciara ho trochu zmateně a zároveň polekaně sledovala a nevěděla, čemu se má divit první. Jestli tomu, že brečí, nebo tom, že ho vidí v knihovně. Očividně však nevěděla jak reagovat. A blonďák taky vypadal poněkud zmateně. Okamžitě si rukama sestřel slzy z tváří, zamrkal, aby zahnal ty zbylé a rychle vyskočil na nohy. Tady už totiž zůstat také nemohl. Zamračil se a chtěl odejít. To mu však nedovolila ruka na jeho zápěstí, která ho zastavila v pohybu. Na malý moment zamrzl a potom se pomalu otočil na člověka, kterému patřila. Ať už byla Ciara jakkoliv odtažitá, nesnášela, když lidé v její blízkosti brečeli. Ještěktomu když neměli nikoho, kdo by je utišil. A tak bez jediného slova, i přes jejich kostrbatý vztah, Scorpiuse objala. Jemně a opatrně, jelikož nechtěla, aby mu to vadilo. Věděla však, že to potřeboval. Scorpius se zarazil, když ho dívka zničehonic objala, ale po chvíli jí to opětoval. Teď to totiž potřeboval. Nehledě na to, že to byla právě Ciara, dívka se kterou nikdy neměl moc dobrý vztah, kdo ho objal. Zabořil jí hlavu do ramene a nechal slzám volný průchod. Připadal si jako slaboch. Ciara to tak však nevnímala. Byla ráda, že to ze sebe dostane a potěšilo ji když cítila, jak se uvolnil. Hladila ho po zádech a usmívala se. Ani se z něj nepokoušela dostat důvod, proč brečel. Nepotřebovala to vědět, stačilo jí, že mu pomůže, ať už ho rozesmutnilo cokoliv.
    ,,Já už opravdu nevím," vydechl vystresovaně Albus a zajel si rukama do vlasů, ,,byly jsme už všude!" ,,Ne, všude ne," přimhouřil James oči a zamyslel se, ,,existuje jedno místo, kde jsme ueště nebyli." ,,Přesně tak," ušklíbl se Blake, když mu konečně došlo, co tím myslí. Albus se tamračil a tázavě pozvedl jedno obočí. ,,Jaké jako?" ,,Komnata nejvyšší potřeby," usmála se Lauren a oba chlapci souhlasně přikývli. ,,Že nás to benapadlo dřív! Pojďme," rozjasnil se Albus náhlou nadějí a rychlým krokem se vydal vpřed. ,,Snad tam bude. Jinak už opravdu nevím," povzdechl si Blake, když jim zbývala poslední chodba, kterou museli projít, aby stanuli před zdí od Komnaty nejvyšš8 potřeby. ,,Musí tam být," zamračil se Albus, ,,nikam jinak utéct nemohl." ,,Mohl zmizet ven," namítl James, ,,ale tak lehkomyslný snad nebyl. Zmrzl by tam." To už stáli před obrovskou zdí, ve které se za pár okamžiků měla objevil velká brána. Musím najít Scorpiuse, pomyslel si Albus se zavřenýma očima a planou nadějí. Doufal jen, že tam svého přítele objeví. Kdyby Scorpius přecijen utekl ven... ne, ani na to nechtěl myslet. Bylo by to celé jeho vina. ,,Albusi," drkla do něho Lauren, aby otevřel oči, jakmile se brána začala ve zdi objevovat. ,,Tak jo, Scorpiusi. Jdeme si pro tebe," usmál se James a počkal si, až se brána zviditelní úplně, aby ji mohl otevřít.
    Scorpius s Ciarou seděli na velkém prostorném gauči a povídali si. Nebyla to moc bujná konverzace, jelikož nezi nimi stále panovalo jisté napětí, ale mlčet nechtěli. Jakmile se totiž Scorpius uklidnil, začal si připadat špatně. Omlouval se Ciaře za to, že ho musela takhle vidět a cítil se jako slaboch. A jelikož si to o něm Nebelvírka nemyslela a chtěla odlehčit situaci, odvedla konverzaci jinam. Přesněji k famfrpálu a nastávajícímu turnaji mezi jejich kolejemi. Díky tomu se Scorpius přestal cítit špatně a jeho myšlenky se začaly týkat jiných věcí. Nemohl lhát s Ciarou se o famfrpálu povídalo lépe než s Albusem, který ho jijdy nehrál a moc mu nerozumněl. A tak se ti dva zapovídali a jelikož v knihovně je stále někdo rušil, rozhodli se zajít do Komnaty nejvyšší potřeby, jde by měli klid. Scorpius navíc přiznal, že nechce, aby ho Albus objevil. A Ciara se neptala proč. Každý má někdy svá tajemství. I ona je měla. A moc dobře věděla, jak jsou nepříjemní lidé, co se vyptávají na takové věci. A tak se celou cestu do Komnaty nejvyšší potřeby bavila jen o famfrpálu a věcech, co se netýkaly Zmijozelova pláče. Dokonce se ani nezmínila o plese. Bylo to i v jejím zájmu, jelikož ani ona zatím nikoho neměla a nechtěla na to moc poukazovat. A tak tu tedy seděli. Sami, v obrovské místnosti, na pohodlném černém gauči a mluvili o turnaji. Nemohli by se nazvat přáteli. To rozhodně ne, ale povídali se jim dobře. Oba dva to potřebovali. A během té hodiny ze sebe dostali víc, než si vůbec uvědomovali. Nikdo je nerušil a nikdo nevěděl o tom, co si říkali. Mohli by tu kludně naplánovat vraždu a zůstala by v tajnosti. Tedy, tak tomu bylo doteď. Nyní se totiž dovnitř komnaty snažil dostat někdo, kdo už hodinu hledal svého nejlepšího přítele a ztrácel naději. Brána hlasitě zavrzala a pootevřela se. Scorpius s Ciarou sebou vyděšeně trhli, zmlkli a vrhli pohled na člověka, jehož hlava se uvnitř objevila. Albus na ně zmateně zíral a těkal mezi nimi pohledem. Nevěděl, jestli se má spíš radovat z toho, že našel Scorpiuse, nebo se fivit, že ho našel s Ciarou. Dřív, než kdokoliv z nich stihl cokoliv říct, se dovnitř vměstnal i James, Blake a Lauren. A tak tu na sebe teď čuměli v šesti. Ani jeden z nich nevěděl, jak se tvářit, nebo co říct. A tak se nakonec odhodlal Scorpius. I když ze sebe nedostal nic víc, než jen nervózní: ,,Ahoj."

...