,,Už jsem myslel, že ta hodina nikdy neskončí," postěžoval si Tiberius, když po boku svých přátel kráčel chodbou směrem do Velké síně. Před chvílí jim totiž zkončila jejich dnes poslední hodina, kterou byla Obrana proti černé magii vedená Blaisem Zabinim, a oni měli konečně volno. Po náročném dni plném zkoušek, testů a esejí byli nervrlí a hlavně vyhladovělí. Mířili tedy na zasloužené jídlo do Velké síně, kam je mimo to také svolala profesorka McGonagallová s tím, že jím musí něco oznámit. Připadali si, jako jejich rodiče v jejich věku. ,,Co myslíte, že to bude?" Zeptala se Clarice a zazívala, načež se unaveně podívala na Scorpiuse s Albusem, kráčící po jejím boku. ,,Doufám, že ne Vánoční ples," utrousil Blake, který šel hned vedle Tiberiuse s Brutusem. ,,Ani nevím, koho bych pozval," pokrčil rameny Albus. ,,To já taky ne," přitakal Scorpius, ,,ale jak znám McGonagallovou, tak to ples s největší pravděpodobností bude." ,,Připadám si jako otec," odfrkl si Blake a Clarice se uchechtla, ,,úplně vidím, jak po mně bude chtít, abych si vzal jeho staré sako. Merline, to radši skočím z Astronomický věže." Blakeova poznámka byla docela trefná. ,,Prosimtě," protočil nad ním Scorpius očima, ale usmál se, ,,tvůj táta alespoň nepozval tvojí mamku na ples přes zamilovaný psaníčka, jako ten můj." Všichni se rozesmáli. ,,A to to bylo v době, kdy se ještě nenáviděli," pokroutil nad tím blonďák hlavou, ,,Zmijozel a Nebelvír se nemohli vystát." ,,Pořád nechápu, jak to dokázal. Já bych v životě takový psaníčko neposlal ani členovi vlastní rodiny, natož holce, která se mi líbí," ušklíbl se Brutus, ,,na Zmijozela byl celkem romantickej." ,,To je ještě slabý kafe," zasmál se Albus, ,,moje mamka vyhrála královnu plesu, i když byla málem na vozíku." ,,To je pravda," přitakala Clarice, ,,mamka si na to hrozně stěžovala. Že to prý bylo nespravedlivý a měla to vyhrát ona, nebo co." Skupinkou Zmijozelů se znovu roznesl trochu unavený smích. ,,Ale nebýt toho všeho, dneska bychom se spolu nebavili. Možná by pořád vládla nenávist mezi kolejemi, jako dřív," konstatoval Scorpius, ,,takže jestli ten ples dokázal všechno z toho, co se o něm vypráví, jsem ochoten ho přežít."
  ,,Máte nějaký nápad na to, co by to mohlo být?" Zeptala se Lauren svých Zmijozelských přátel hned potom, co se na chodbě málem srazili s její kolejí. Měli stejnou cestu a tak se rozhodli jít společně. ,,Podle mne chystají Vánoční ples, jako tomu bylo před lety za našich rodičů,'' odvětil Blake, který se odvážil odpovědět jako první. Zbytek byl totiž až moc unavený na to, aby otevřel pusu a něco Nebelvírce řekl. Dokonce ani Scorpius s Albusem už neměli náladu na vybavování se, a to jindy pusu nezavřeli od rána do večera. ,,Na tom jsme se schodli taky," pokývala Lauren pomalu hlavou a pohledem přejela hlouček studentů se kterými šla. Nikdo z nich nevypadal, jakoby chtěl rozebírat podrobné teorie a návrhy, které by mohly odpovídat zprávě, jež jim chce ředitelka oznámit. A Nebelvírka to chápala. Sama byla z dneška dost unavená a v břiše jí kručelo, takže si nepřála nic jiného, než už být ve Velké síni a pořádně se najíst. Chvíle tiché chůze přeci ještě nikoho nezabila. Tak se tedy Lauren beze slov znovu zařadila do skupinky studentů a mlčky šla kupředu. Scorpius se na ni ani nepodíval, ačkoliv k ní pociťoval jistou lítost za to, že si s ní nikdo neche povídat. Byl však až moc utahaný na to, aby cokoliv udělal a tak jen dál mlčky pokračoval v cestě.
  ,,Čekala jsem na vás," usmála se na ně Annie, když konečně dorazili do Velké síně a každý se vydal ke svému kolejnímu stolu. Jak očekávali, místnost byla plná užvaněných studentů, kteří mezi sebou nedočkavě sdíleli své názory a pohledy na věc. Scorpius se beze slov posadil vedle Albuse a Blakea a pohledem začal propalovat dřevěnou desku stolu. Byl prázdný. A on jen čekal, až se zaplní jídlem a oni budou moct ukojit svůj hlad. Po tolika hodinách si to zasloužili. Nevypadalo to však, že by stoly chtěly začít spolupracovat, a zůstávaly tak nadále prázdné. ,,Kde jste se tak zdrželi?" Pokusila se znovu navázat konverzaci Annie, sedící hned naproti Clarice, vedle Tiberiuse. ,,Mluvili jsme o tom překvapení," odvětil nezaujatě Albus, ležící na svých rukou na stole. ,,Aha," vypadlo z Annie, jelikož asi nevěděla, jak lépe odpovědět. Na takovou věc, se taky nedá odvětit jinak. Nebo to alespoň v tu chvíli nepřipadalo možné Scorpiusovi, který dál upřeně zíral do prostřed prázdného stolu. Stále nic.
   Ozvalo se opatrné zacinkání na skleničku, od profesorského stolu. I tak málo stačilo k tomu, aby ruch v celé Velké síni rázem utichl. Ředitelka Minerva McGonagallová odložila lžičku, kterou poklepala o pohár a vstala ze své židle, na které dříve posedával Albus Brumbál. Mírně si odkašlala, čímž zapříčinila ještě více mrtvolné ticho, ve kterém by byl slyšet spadnout špendlík a začala s proslovem. I přes to, že mluvila zajímavě a říkala spoustu věcí, které bylo potřeba vědět, nedokázal ji hladový Scorpius vnímat. Její slova šla jedním uchem dovnitř a tím druhým zase ven. Jediné, co v tu chvíli Zmijozela zajímalo, byl totiž jeho prázdný žaludek. Kde je jídlo? Celkem ho tu postrádal. Minerva však nakonec přeci jen řekla něco, co přebilo jeho silnou touhu jíst, která mu zabraňovala v tom, aby dával pozor. Věta: ,,Rozhodla jsem se tedy uspořádat Vánoční ples." Těmito slovy si získala veškerou Scorpiusovu pozornost. Síní se ozval podivný zvuk, který vyšel z míchanice zklamaných povzdechů, hlavně od většiny Zmijozelských, a nadšených výskotů mladších ročníků. Nikdo tak nemohl posoudit, zda-li se studentům tento nápad líbí, nebo ne. ,,Měli jsme pravdu," povzdechl si Albus a unaveně si rukou promnul oči. ,,Připadám si, jako otec," podotkl Scorpius a na tváři jeho přítele se objevil nepatrný úsměv. ,,Nápodobně."
   Hned potom, co profesorka McGonagallová domluvila, se síní ozval potlesk a jásot. Novinka byla vyřízena a hostina konečně mohla začít. A to byl ten moment, na který Scorpius s Albusem čekali. Zbytek ředitelčiných slov si sice poslechli, ale vnitřně mysleli jen na to, jak hladoví. A tak se nakonec jako na povel stoly opravdu naplnily. Scorpius tak už nadále nekoukal na prázdnou dřevěnou plochu, nýbrž na stříbrný tác plný vynikajících kuřecích křidílek. Merlin jaký on měl hlad. Vrhl se po nich jako vlk, který týden nejedl, a nikomu nehodlal nic nechat. A ačkoliv moc dobře věděl, jak moc špatně mu bude, naládoval do sebe opravdu skoro všechno, co našel. Od kuřete až po zákusky. Po té hostině tak spolu s Albusem vypadali jako nafukovací míče, jelikož se oba tak přejedli v touze zahnat hlad, že se potom rychle odebrali na záchod, kde strávili několik hodin. Dokonce je jejich přátelé, kteří na tom však nebyli o moc lépe, chtěli poslat i na ošetřovnu. A to by si člověk pomyslel, že teď, když vědí o plese, budou jíst méně, aby se vešli do šatů, či co, ale zatím to vypadalo, jakoby to brali naopak. Ten den se prostě potřebovali najíst, a z pár jídel se stala opravdu honosná večeře. U Zmijozelského stolu tak zůstala většina talířů prázdná. Obzvláště v místě, kde seděl Scorpius, Albus, bratři Nottovi, Blake a sestry Greengrassovy. A nikdo se jim nemohl divit. Když do vás celý den někdo hustí učivo, kterému nerozumíte a píšete všemožné testy a eseje, automaticky to jdete zajíst. A Albus se Scorpiusem, si stejně jako Blake, Ciara a Frank od Nebelvírů, dali trochu více, než měli.
  Scorpius se držel za břicho, byl bledý a po boku svého kamaráda Albuse, o kterého se opíral, se vracel z umýváren zpět na kolej. Takhle zle mu už opravdu dlouho nebylo. Možná, že ten puding byl blbost... vlastně si neměl dávat ani to cukroví... ani to želé- Vlastně se divil, že vůbec dokáže stát na nohou. Po tom počtu jídla, kterého snědl. Mohla by se pod ním propadnout podlaha a on by se nedivil. Albus na tom naštěstí ještě nebyl tak zle. Narozdíl od Scorpa se nepouštěl do pudingu, ani do tolika sladkého cukroví. Věděl, jak zle by mu bylo, kdyby to snědl. Vedle sebe měl jasnou ukázku. ,,Vidím to na dietu, Scorpiusi," ušklíbl se, když dorazili až ke vchodu do Zmijozelské společenské místnosti. ,,Nepotřebuju," zasípal blonďák, kterému se znovu obrátil žaludek vzhůru nohama a udělalo se mu opět na zvracení. Albus nad ním jen rychle pokroutil hlavou, řekl heslo a doprovodil ho na kolejní toalety. Tohle bude ještě na dlouho. Pomyslel si, když za nimi zavíral dveře od záchodů.

...