Londýn 2015 prosinec

Z pohledu Johna

To se tak vracíte potmě domů, po londýnských ulicích chodí spousta lidí, ale vy je nevnímáte, protože máte v hlavě pouze dva lidi z čehož toho jednoho jsem si mohl právě vyškrtnout.

Zarachotil jsem klíči v zámku, oklepal ze sebe sníh (letos nás překvapila až nečekaně štědrá nadílka) a vešel dovnitř. Dům na Baker Street 221 b ve mně vzbuzuje stále stejný pocit. Vzrušující pocit, pokud to chcete vědět.

Mimořádně se z bytu naší domácí neozývá žádný zpěv ani rádio ani zvuk vysavače vlastně vůbec nic. Možná je nahoře a přesvědčuje Sherlocka k bůhvíčemu, třeba aby snědl večeři nebo co já vím.

Jdu po paměti, takže si na schodech ani nerožnu což byla zřejmě chyba.

,,Zatraceně do hajzlu!" vyjeknu, když si narazím palec o jakousi věc překvapivě tvrdou, stojící tam kde by rozhodně nic stát němělo. Totiž ve dveřích.

,,Kdo tam dal tu zkurvenou věc?!" vletím do chodbičky jako tajfun a rovnou do obývacího pokoje.

Naskytne se mi však fascinující pohled. Sherlock dřepí u krbu a snaží se zapálit oheň.

V mém křesle sedí Mycroft a probírá se nějakými dokumenty.

,,Zdravím Johne, o co jste u vchodu tak zakopnul?" zeptá se Mycroft jako by se nechumelilo.

,,O nějakou zatracenou věc, kterou tam zřejmě někdo z vás zapomněl," syknul jsem vztekle ale zároveň překvapen touto situací.

,,Johne, schůzka se nevydařila? Jsi doma brzy," vzal Sherlock od krbu kde kupodivu hořel oheň.

,,Co je ti do toho kdy jsem se vrátil, já se ptám, co to je sakra za tu věc tam," odsekl jsem k němu. On se usmál, no, kdyby jen usmál ale uculil. Chápete on se tady uculuje. Zmetek.

,,Čemu se směješ?" vyštěknu.

,,Tobě, jsi totiž roztomilý, jak se zlobíš," odvětí Sherlock s úšklebkem. Ted jsem nevěděl jestli se ve mně spíš vzedmul vztek nebo zahanbení.

,,Ach myslím, že půjdu. Děkuji bratře, nashledanou Johne," zaklapl Mycroft složku s papíry, zničehonic vstal a odešel.

***

,,Co to mělo znamenat?" optám se, ale Sherlock mlčky přejde k oknu a vezme si do rukou housle. Začne hrát svou obvyklou melodii.

,,To je blázinec tohle, já se odstěhuju!" ceknu a odejdu do kuchyně pro něco k pití. To potřebuje vyprošťováka.

O hodnou chvíli později se rozhostí ticho a já ze zvědavosti nakouknu do obýváku. Sherlock přikládá do krbu jakési papíry.

,,Večeřel jsi?" ozvu se, ale on nereaguje. Přijdu až k němu a v podstatě proti své vůli do něj drbnu.

,,Jedl jsi něco k večeři?" zopakuju hlasitěji, když stojím nad ním. On se však postaví do své obvyklé výšky a odvětí něco co mě naprosto vyhodí z kontextu.

,,Nač ten autoritativní ton ? Nemusíš se o mně starat, stačí, že se o mně stará paní Hudsonová," znovu uchopí housle a začne hrát. Zničehonic si uvědomím, že tu melodii znám.

,,Připravuješ se na Vánoce?" podotknu, když rozpoznám We wish you merry Christmas.

,,Ne, řeším složité dilema, tak bud té ochoty a nech mě přemýšlet už doprdele! Tvé otravné otázky mi znepříjemňují celé bádání!" jeho hlas postupně nabývá na intenzitě až málem křičí. Poraženecky zdvihnu ruce.

,,Okey, v pořádku, už se klidím. Nevyšiluj," a namířím si to do svého pokoje, hlavně pryč od jeho rozmrzelé nálady.

,,A nepřeháněj to tak s tou kolínskou, jdeš cítit po celém bytě," ozve se ještě, než zavřu dveře.

Raději jsem dělal, že ho neslyším, když dalších x hodin hrál pořád dokola ty stejné melodie. Ano vánoční melodie, ale i tak. To se jednomu hned zprotiví.

***

,,Johne," ozvalo se mi u ucha. Ohnal jsem se rukou. Ale vtom moji ruku něco zastavilo.

,,Johne," ozvalo se znovu a já s námahou rozlepil oči. Přišlo mi, že jsem nespal snad ani tři hodiny. Ještě v žádném případě nemůže být ráno. Všude byla tma, a přesto se vedle mě krčila silueta. Nahmatal jsem lampičku a zapnul ji. Jakmile se po pokoji rozlilo tlumené světlo, spatřil jsem Sherlocka, jak sedí na kraji mé postele a pozoruje mě.

,,Spíš?" zeptá se na banální otázku. Mám chuť ho praštit a jít zase spát. Ovšem můj spolubydlící vypadá poněkud konsternovaně, možná i unaveně. Zblízka vidím, jak má velké kruhy pod očima a bělmo v očích zarudlé. Obličej křídově bílý, jak kdyby ho cosi vystrašilo.

Už ten jeho zjev by jednoho vyděsil.

,,Jak vidíš, tak ne, právě jsi mě vzbudil. Co se děje tak akutního, že mě musíš budit uprostřed noci?" promluvím klidně, ale v nitru jsem hodně naštvaný. Večer mě nechtěl ani vidět a ted si mě v klídečku vzbudí.

,,Já ...nemůžu spát. To ty stíny a ty hlasy a..." vyjde z něj potichu. Překvapeně si sednu.

,,Stíny a hlasy? S čím jsi to zase přehnal ? Běž spát ty psychopate!" odvětím podrážděně.

,,Nejsem psychopat, ale vysoce funkční sociopat! Psychopati necítí emoce," řekne on vzdorně.

,,A ty snad nějaké cítíš?" vypálím posměšně.

,,Jistě že ano," řekne dotčeně. Tahle debata zdá se mi podivná.

,,Víš nemohl jsem usnout," začne povídat. Už to je divné. Před několika hodinami nebyl vůbec sdílný a ted si se mnou začne povídat.

,,Nechtěl jsem hrát, protože jsem měl strach, že tě vzbudím, a tak jsem jen tak ležel a vtom jsem uslyšel ty hlasy, a zmizela mi lebka." Vyhrnul jsem mu rukáv obnošeného županu, no to jsem si mohl myslet. Celá ruka byla polepená nikotinovými náplastmi.

,,Ty si blázen," řeknu apaticky ale on mě nevnímal a vykládal dál.

,,A pak mě napadlo půjčit si tvoji knížku a číst si,"

,,Ty jsi četl moji knížku?! Jakou proboha?" vyjekl jsem nahlas, protože se z něj valila jedna bizarnost za druhou.

,,Tuhle," vyndal z kapsy županu tenkou ohmatanou knížečku. Chvilku jí listoval a po chvilce našel příslušnou stránku.

,,Jak jsi to myslel?" ukáže na slova, která někdo - evidentně já, připsal k textu.

,,Veselé Vánoce strýčku! Dej vám Bůh štěstí!" ozval se náhle veselý hlas. Byl to hlas Scroogeho synovce Freda, který vrazil do kanceláře, tak prudce až sebou Scrooge trhl.

,,Vánoce?!" hekl Scrooge.

,,Pche humbuk." ( Ale Sherlocku, nemyslíš si ty to samé?" )

,,Vánoce, že jsou humbuk strýčku?" říkal Scroogeův synovec.

Když jsem si celý ten úryvek nahlas přečetl, upřímně jsem se rozesmál.

,,Myslel jsem to tak, že též nemáš rád Vánoce," odvětil jsem prostě. Můj spolubydlící se zatvářil nechápavě. Chápete ? Sherlock se zatvářil, že něco nechápe.

,,Odkdy ty čteš Dickense? A vůbec romány pro obyčejné lidi?" řekl jsem a protáhl se, jelikož se mi po těle začínala rozlézat křeč.

,,Inu jednou, myslím že někdy ze začátku, jsi prohlásil, jak je možné, že neznám základní informace, které zná každý. Tak jsem si řekl, že by tohle mohlo být dostatnečně nudné, a třeba mě to uspí."

Dobře to už začínalo zase znít jako ten Sherlock, ale i tak dost bizarní.

,,Nudné?"

,,Pardon, nechtěl jsem říct nudné, jen maličko nezajímavé. Ale zjistil jsem, že když to čteš ty, mohlo by to být i zajímavé. Když ti udělám kávu, dočteš mi zbytek?"

,,To ses sfetoval morfiem nebo čím zase?" hleděl jsem na něj jako by spadl z Marsu.

,,Tak tedy čaj?"

K mému úžasu jsme o chviličku později, seděli v jeho posteli s dvěma hrnky čaje a já se nechal přemluvit tím sociopatem k předčítání Vánoční koledy. Jestli tohle není vánoční zázrak, tak už jsem se asi dočista zbláznil.

***

Druhého dne dopoledne nás vzbudila paní Hudsonová se šokovaným výkřikem.

,,Hoši! Co jste tu vyváděli?"

Celý rozlámaný jsem se zvedal z postele, aniž bych si pamatoval, jak jsem se tam ocitnul.

,,Nemám nejmenší tušení paní Hudsonová," a poškrábal se ve vlasech. Vtom však zpod peřiny vykoukla Sherlockova rozcuchaná hlava.

,,Že to byla ale krásná noc. Ve tvém objetí se usíná tak nádherně."

____________________________________________________________________________
Krásný 4.prosinec přeji
Máme tu Sherlocka Holmese a Johna Watsona. Pochopitelně napsáno přímo pro Toka_Weasley jelikož We are SHERlocked ❤
A ne vůbec jsem nic nešňupala XD
Jen když jsem to psala tak jsem akorát tak vajbovala soundtracky z třetí série.

Andy