Ahoj, sluníčko,

teda, to mě překvapilo. Je to vážně docela šílený. Ale ber to z té lepší stránky - aspoň se teď rodiče nehádají. A můžete za tátou pořád jezdit, ne?

Vicky docela rozumím, přece jenom je pro ni důležitý, aby byli naši spolu. A máš pravdu, ty jsi v sedmi taková nebyla. Pamatuješ se na žížalí špagety? To byl pěkný zážitek. Vlastně mě překvapuje, že to s náma rodiče vyydrželi.

Chápu, jak se teď cítíš. Je v tom zmatek, já vím. Ale neměla by ses trápit tolika věcma najednou. Zkus už zapomenout na to, co se stalo mně. Posunout se dál. Rozumíš? Protože kdyby sis dělala hlavu se vším najednou, brzy by ses z toho zbláznila. Takhle se to dělá, posouvat se od jedný věci k druhý, neřešit to dohromady. Ta nehoda už se posune do minulosti a teď se budeš moct soustředit jenom na tátu a školu.

Ty to určitě zvládneš. Šlo ti to přece s klukama a tohle není zas tak jiný.

Drž se, sluníčko,

Edith