Jasmína pomalu otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Všude bylo bílo. A ticho.

„Jazzy. Hej, Jazzy. Sluníčko."

Otočila se za hlasem. Stála tam Edith a usmívala se na ni. Jasmína se rozběhla a pevně svou sestru objala.

„Takže tohle je ono? Nebe?"

Edith přikývla. „Tohle je ono. Konec cesty."