Milá Edith, 

zkoušela jsem, co jsi psala. Vaření mi celkem jde, ale spát pořád nemůžu. V divadle taky ještě nejsem, ale už to vypadá že brzo půjdu. Chybí mi lidi odtamtud...hlavně Alex. 

Za poslední dny se toho zase stalo spoustu, aspoň mi to tak připadá. Rodiče na sebe tak často křičeli v kuchyni, až se táta odstěhoval k babičce. Vicky se potom zavřela do pokoje a dlouho mě tam nechtěla pustit. Potom zase otevřela a začala na mě být zase hrozně hodná. Je to zvláštní. Když mně bylo sedm, tak hodná jsem na tebe nebyla, ne?

Mně to spíš naštvalo. Nejdřív jsi odešla ty, potom táta, jako by mu na nás nezáleželo, jenom proto, aby už nemusel poslouchat mamku. Poslední dobou bývá. často naštvaná nebo smutná, ale tohle bylo vážně zlý. A bezohledný.

Takhle jsem to vyprávěla i Merillový. Ta říkala, že je to z toho, že se toho stalo hodně v malém časovém úseku. Asi má pravdu, vždyť to není ani měsíc a za ten ani měsíc toho bylo vážně hodně. 
Ale netrap se tím.

Ahoj,

Jasmína