,,Huh? O čem to sakra meleš?" vydechl zmateně.

,,Kdyby ses viděl, když jsi ho chytil za ruku... Když jsi mě minule táhnul k automatu na pití, málem jsi mi urval a rozmačkal ruku. Jeho jsi držel jako porcelánovou panenku!" zahihňal se Felix.

,,Navíc jsi na něj zíral opravdu dlouho. Vlastně pokaždé, když je ve stejné místnosti," dodal Seungmin, který se jako jediný zdržel smíchu a úšklebku. ,,Zvykl jsem si, že nás neposloucháš, ale proč jemu tu pozornost dáváš?"

Všechny pohledy byly na něm, ale on jen zmateně zíral na každého z nich.

To přece nebyla pravda. Nevěnoval mu takovou pozornost a už vůbec se na něj nekoukal takovým nějakým způsobem! Že ne?

,,Že by se Minho zakoukal?" začal Changbin provokovat.

,,Trhněte si!" odsekl frustrovaně.

Chan si jen povzdechl. Přestože rád bruneta provokoval jako mladšího bratra, tentokrát na tom bylo něco jiného.

Ten Jisung se mu moc nelíbil. Měl z něj smíšené pocity. Zatím ale nemělo cenu se ozývat. Třeba se mýlil. To může každý.

°•°•°•°•°

,,Nemysli na to, nemysli na to, ne," zašeptal, zatímco seděl na zavřeném záchodě a jednou rukou si téměř rval vlasy i s kořínky.

Nedokázal uklidnit svůj dech a míru úzkosti, ať se snažil jak chtěl.

Zhluboka se nadechl a podíval se na svou druhou ruku. Měl ji úplně rozškrábánou do krve. Byl vděčný, že měl tmavý rukáv.

Mohl si za to sám. Kdykoli byl ve stresu, začal si zarývat nehty do zápěstí, nebo stehen. Občas i do tváří. Když měl dlouhé kalhoty a nemohl se dostat ke své kůži, využil ruce. Jako právě teď.

Doufal, že ho pohled na čerstvou krev uklidní, ale to se nestalo. Pomalu se mu úžílo hrdlo a přísahal by, že se stěny kabinky smršťovaly k sobě a chtěly ho umačkat.

Křečovitě zavřel oči. Pri9adal si oatteicky. Dělat scénu kvůli pár slovům a jednomu pohlazení po vlasech.

,,Je to pryč, je to pryč, je t—"

,,Kdo je tam, jsi v pořádku?" někdo tu byl a to se mu nelíbilo. Zatajil dech a doufal, že odejde, ale on tam stále stál. Viděl jeho boty ve škvírce pod dveřmi.

,,Zní to, jakobys měl astmatický záchvat, potřebuješ pomoct? Mám zajít za profesorem?"

Kdo mohl být tak otravný? Vytočeně si zpět natáhl rukáv a trošku upravil rozčepýřené vlasy. Po krátkém zaváhání otevřel.

Stál tam černovlasý kluk, o trošku vyšší, než on, ale rozhodně ne starší.  Měl docela stylové oblečení, ale co nemohl přehlédnout byly malinké oči. Vypadal jako liška. Znal ho od vidění, protože měli pár společných přednášek a měli stejnou cestu na kolej. Kdo však byl, aby začínal konverzaci?

,,Oh, jsi celý bledý, netočí se ti hlava? Úplně se ti třesou ruce! Nechceš trošku vody? Jak se ti dýchá?" vychrlil spoustu otázek, načež Jisung na něj zaraženě zíral.

,,Proč máš takové debilní otázky? Hleď si svého," odsekl a po cestě k umyvadlu do něj nezapomněl strčit ramenem. K jeho překvapení se ten kluk nesložil k zemi, jak to většinou bylo, ale nemohlo ho to zajímat víc. Určitě už byl pryč.

Opláchl si obličej ledovou vodou, ale když koukl do zrcadla, uviděl, jak na něj s podivně robotickým úsměvem koukal.

,,Nejsi moc přátelský, heh. Ale to nevadí, jsem Jeongin. Máme spolu pár přednášek a já tě už od začátku roku chci oslovi—" snažil se mu představit, ale on ho bez zájmu obešel a vydal se ke dveřím na chodbu. Potřeboval trošku klidu, jinak tu někoho opravdu připraví o život.

Jeongin se ovšem nechtěl nechat odbýt. ,,Jisungu, Počkej, chci se jen spřátelit!"

Na to se menší s podezřívavým výrazem otočil. Opravdu rázně, až se druhý zalekl. ,,Jak znáš mé jméno?"

,,Umm, někde ve třídě jsem ho zaslechl!"

,,Z nikým se nebavím, na nikoho nemluvím."

,,Na mě mluvíš! Tak co, nechceš si udělat nové přátele? Jak jsi řekl, s nikým se nebavíš a mně se celkem líbíš!" obratně otočil téma, to musel uznat. Jeho zájem to však nezvětšilo.

Opravdu chtěl odejít, ten kluk byl divný a když to říká sériový vrah, něco na tom bude.

Vytáhl mobil z kapsy, aby se podíval na čas. Nečekal však, že mu ho vyrve z ruky a schová se v jedné z kabinek.

,,Hej! Seš normální?! Koukej vylízt!" vykřikl naštvaně, ale jediné, čeho se dočkal, byl jeho nevinný smích.

Několikrát zabouchal na dveře a byl odhodlaný je vykopnout, když v tom se semy otevřely a Jeongin mu ochotně podal jeho mobil.

Neváhal ani vteřinu, aby si ho vzal. ,,O co ti kurva jde?" sykl.

,,Uložil jsem ti tam moje číslo a prozvonil se, abych měl uloženého tebe!" zahihňal se a dal mu ruku na rameno. ,,Kdybys kdykoli něco potřeboval, určitě mi napiš! Rád ti pomůžu!"

Udělal dobře, že hned potom odešel, jinak by s ním Jisung vysklil zrcadlo.

Cítil, jak mu tepala žilka na čele a úplně to v něm vřelo jako v kotli. Nemluvě o tom, jak mu to opět zvedla úroveň úzkosti.

Vypustil lehce roztřesený výdech a ujistil se, že měl zápěstí schované.

Přesně proto nesnáším lidi.

°•°•°•°•°•°

Minho se zvědavě rozhlédl kolem rozházeného pracovního stolu. Nemohl v tom bordelu najít vůbec nic.

Otráveně nakrčil nos a otočil se na mrtvého muže na podlaze. Měl drahý oblek, ale k ničemu mu už nebyl. Ne, když si Minho přišel pro informace.

,,Ty už mi nepomůžeš," zamumlal a namátkou mu prohlédl kapsy. Našel malý klíček. Bylo jediné místo, kam mohl patřit.

Strčil klíček do zámku na šuplíku a tak jak čekal, cvaknul.

Nebylo v něm moc věcí. Jen pár složek s papíry, kondomy a čokoládová bonboniera. Musel uznat, že to byla zajímavá skrýš.

Vytáhl nějaké složky, ale nečekal, že na něj vypadne malý, uzavíratelný sáček s bílým práškem.

,,Ještě dostanem vzorek. To se hodí," pobaveně se uchechtl a strčil si ho do batohu, spolu s papíry.

Naposledy prohlédl celý šuplík, aby tam nenechal něco zajímavého, než ho zavřel a s mobil u ucha se vydal ke dveřím.

,,Chane, něco jsem našel, je průchod čistý? Za pět minut jsem tam."

°•°•°•°•°•

Ten večer došel na koleje a unaveně padl na gauč. Ty mise byly vysilující. Nemluvě o tom, že mu to všechno přišlo zbytečně.

Proč se zajímat o nějaký malý gang, co pašuje drogy z Japonska? Možná jim to dobře vydělávalo, ale proč by je to mělo zajímat? Byli největší organizace ve městě.

,,Narušují nám obchody, to tak," zamumlal otráveně a podíval se do bílého stropu.

Byl tu klid. Doteď mu to nepřišlo divné.

Pomalu se vytáhl do sedu a kouknul na pootevřené dveře. Byl někde pryč a nejspíš odešel ve spěchu. Vždycky zavíral dveře.

Opět měl chuť ze zvědavosti nakouknout dovnitř, ale nechtěl ho provokovat. Ne že by ho jeho reakce nebavily, spíš na to teď neměl energii.

Přesunul se do kuchyně. Mohl by něco udělat na večeři. Měl hlad a taky měl velké tušení, že Jisung přijde v naprosto nesnesitelném stavu. Jídlo mohlo být ten jediný způsob, jak ho uklidnit. Při troše štěstí.

Nečekal však, že uvidí v kuchyni takovou spoušť.

Rozbitý talíř ve dřezu, sklenice s vodou, která se rozlila na linku i podlahu. Byla tu i krev. Nešlo o kapky, ale popsal by to, jako když máte krev na prstech a rozmažete ji po lince.

To byl tak unavený, že si toho při vstupu nevšiml?

,,Co se tu kurva stalo?" vydechl zmateně.

Cítil v hrudi takový podivný pocit. Hnusný pocit, který nechtěl nikdy cítit co jeho maminka zemřela.

Starost o druhou osobu.

Proč se o něj bál? Sotva spolu byli schopní fungovat. Promluvili spolu pár vět denně. Ale nebylo to na zle notě. Oba měli rádi klid a nechtěli si ho narušovat. Naopak jim bylo v tichu komfortně.

Obával se, co se stalo. Mělo to něco společného s tím, jak byl rozhozený po tom rozhovoru s Haewon?

Měl spoustu otázek, ale neměl odpovědi. Místo toho se rozhodl uklidit nepořádek.

Najednou mu však zazvonil mobil. Doufal, že to byl Jisung, ani nevěděl proč. Bohužel to nebyl on.

,,Chane?"

,,Pamatuješ, jak jsme se bavili o tom vrahovi? Vražedná jehla, nebo tak?"

Ihned zpozorněl. Dokonce na chvíli zatajil dech.

,,Jo, proč?" vydechl naléhavě.

,,Dneska se předvedl. Zabil tři lidi kousek od náši školy. Volal jsem i ostatním a ujišťuju se, že jsi na bytě."

Nebyl překvapený. Nebylo by to poprvé.

,,Kdy? Jak o tom víš?"

,,Innie to někde četl. Dokonce zjsitil, že ho natočila nějaká kamera. Není tam jeho tvář, ale je dost možné, že najdou na ostatních kamerách ve městě kam šel."

Kurva.

,,C-cože?!"

,,Jsi nějak rozhořčený. Neříkal jsi, že tě to nezajímá? Bude tu o psychopata míň."

,,Dneska jsem zabil asi čtyři lidi, jsi si jistý že můžeme tohle posuzovat?"

,,Máš point, Minho," uchechtl se Chan. ,,Důležité je, že nejsi venku. Jdu ještě volat ostatním."

Ani se nerozloučil a hned zavěsil. Jisung byl v průšvihu.

Doufal, že dorazí v pořádku a že ho nenajdou. Co když s3 mu něco stalo? Když jsou tyhle zprávy už na internetu, měl by tu už být.

Na chvíli se zarazil. Proč se tak zajímal? Byla to jeho hloupost, když se nechal natočit a byl neopatrný. Nebyla to jeho věc.

Několik vteřin se jen opíral o linku a přemýšlel. Měl vůbec energii řešit něco takového?

Bohužel nedostal čas na rozmyšlení protože dveře se švihem otevřely.

Hiiii! ^^

Příběh se pomalu rozjíždí, moc se těším, až se společně dostaneme hlouběji.

Děkuji za krásnou zpětnou vazbu od vás všech <33

Uvidíme se příště

Vaše Anonymní Holčena <333