Tu noc Minho ležel v posteli opravdu dlouho. Nemohl spát.

Abych si to shrnul. Můj nový spolubydlící zabil člověka a já ho viděl. On o tom ví. Přijde mě zabít?

Nad tou myšlenkou se mu strachem, ale taky vzrušením, rozbušilo srdce. Zároveň si užíval novou dávku adrenalinu, kterou tak dostal do svého těla.

Konečně se tu děje něco zajímavého.

Shodou náhod mu před pokusem o spaní vyběhl článek, že Krvavá Jehla znovu zaútočila. Místo i popis oběti seděl.

Nikdy o toto téma nejevil zájem, ale trošku pátral. Zajímal ho důvod, proč se mu tak říkalo.

Internet tvrdil, že to bylo proto, protože své oběti i po smrti probodal jako jehelníček. Klidně i třiceti dalšími ranami.

Nemohl si pomoct, ten úsměv se na jeho tváři objevil sám.

Zhluboka se nadechnul a podíval se směrem ke dveřím. Vůbec ho nepřekvapilo, když se otevřely.

Stále byla tma, proto slyšel jen otevření a zavření dveří. Dva odvážné kroky vpřed, ale stejný počet zpět.

,,Proč nespíš?"

,,Proč jsi tady?" vrátil mu Minho kousavou poznámku, i když byl o dost klidnější.

Měl nůž v ruce. Slyšel, jak si s ním hrál. Měl by se bát, ale jediné, co cítil, bylo příjemné mravenčemí a vzrušení.

,,Možná jsem tě přišel zabít. Viděl jsi moc..." zamumlal, když konečně udělal další kroky vpřed.

Minho se nepohnul ani o centimetr, naopak zavřel oči. Ne, že by to byl velký rozdíl. ,,Opravdu? Co jsem viděl?"

Snažil se situaci trošku odlehčit, ale nůž na jeho krku ho vrátil do reality. I tak sebou ani neškubl, přestože mu srdce hlasitě tlouklo.

,,Nehraj si se mnou!" zavrčel, zatímco se volnou rukou opíral vedle jeho hlavy. ,,Přišel jsem tě zabít, tak proč se neklepeš strachy a nekřičíš o pomoc?" sykl frustrovaně.

,,Možná bych se bát měl, ale z nějakého důvodu váháš. Opravdu mě chceš zabít?" zeptal se, zatímco jeho úsměv byl stále větší a větší.

Menší byl naopak víc vytočený a zaryl nůž do první vrstvy jeho kůže. ,,Přišel jsem tě zabít!"

Stále to opakoval jako zaseknutá hrací krabička.

Musel všam uznat, že to bolelo. Cítil, jak mu malý proud krve stékal po krvi a vsákl se do trička.

,,Kdybys mě chtěl zabít, už bych byl mrtvý dávno," zamumlal znuděným tónem.

Chtěl něco naštvaně odseknout, když v tom si uvědomil, že měl přímo v oblasti žaludku přiložený kapesní nůž. Jak si toho mohl nevšimnout?

,,Přísahám, že z tebe udělám jehelníček. Nemám žádné svědky," to bylo to poslední co řekl, než stáhnul svou zbraň a odešel.

Minho několik vteřin jen s neutrálním výrazem zíral nahoru a nůž schoval do svých dlaní. Škoda, že neviděl tu roztomilou tvář, když na něj naštvaně zíral.

Je s ním zábava. Mohl bych se ho zeptat aspoň na jméno.

°•°•°•°•°•°

Minho tu noc opravdu nespal. Jen ležel na své posteli a přemýšlel. Z velké většiny o svém zajímavém spolubydlícím.

Co bylo však ještě důležité zmínit, bylo to, že Jisung za tuto noc ještě dvakrát vešel do jeho pokoje.

Otevřel dveře, ani je nezavřel a stál mezi futry. Slyšel, jak si něco nesrozumitelně mumlal a poté odešel.

Bylo to děsivé, ale i tak ležel bez hnutí a svým dechem napodoboval stejný rytmus, jako když člověk spí. Pomalý a klidný.

Opravdu si užíval každou dávku adrenalinu v jeho žilách.

S povzdechem zalil ranní kávu a opřel se o linku. Z pomyšlení na nové přednášky se mu motala hlava. Možná by se i radši nechal zabít.

Trošku hnědou tekutinu promíchal a vydal se do koupelny. Vzal do ruky kartáček, dal na něj pastu a začal si čistit zuby.

Když si však chtěl vypláchnout pusu, všiml si rozmazané krve na kraji umyvadla. Jen jedna kapka, jinak bylo vše perfektně čisté.

Neměl však čas nad tím přemýšlet. Za pár minut musel vyrazit.

Šel zpět do kuchyně, ale překvapilo ho, když uviděl svého spolubydlicího, jak stál u linky zády k němu.

,,Dobré ráno?"

Překvapeně se otočil, ale ani se nepohnul z místa. Neodpověděl, jen stál a upřeně na něj zíral.

Minho nevěděly co si o tom myslet, ale jestli něco věděl, tak to, že potřeboval kafe.

Menší se však odmítal pohnout z místa. Jakoby za zády něco schovával.

,,Rád bych pokračoval ve vražedné hře, ale potřebuju kafe," povzdechl si otráveně.

Na to ustoupil, ale jen o pár krůčků. Stále se díval na linku. Copak tam kromě černé kávy bylo něco zajímavého?

Minho nad tím moc nepřemýšlel a popadl svůj hrnek s kávou. Chtěl se napít, ale spolubydlící na něj upřeně zíral. Bylo to divné.

,,Nechceš jít čumět jinam?" zamumlal.

Brunet nejistě zvedl pohled od jeho hrnku s kávou a pevně semkl rty. Odmítal se hnout.

Vyšší znovu zakoulel očima a přitiskl si hrnek ke rtům, když v tom do něj vrazil a hrneček i s kávou skončil na podlaze.

,,Hej! Jsi normální?!" vykřikl naštvaně. Opravdu neměl náladu se s ním hádat, hlavně takhle po ránu a bez ranní kávy.

Nic mu na to neřekl, jen se na něj vyčítavě díval. Jakoby to nebyl on, kdo mu vylil kafe.

Než však stihl znovu otevřít pusu, ucítil zápach podivně hořkých mandlí. Šlo to od rozlité kávy. Teprve teď mu to došlo.

Kyanid.

Prudce se otočil na svého spolubydlícího, který přešel práh pokoje, věnoval mu krátký pohled, než zmizel za zavřenými dveřmi.

°•°•°•°•°•°

,,Chce mě zabít, ale z nějakého důvodu váhá..." zamumlal Minho zamyšleně, zatímco se hrabal ve svém jídle.

,,Co jsi říkal?" zeptal se Felix zaujatě.

Vůbec si neuvědomil, že mluvil nahlas. Možná doufal, že ho v rušné kantýně nikdo neuslyší.

,,Nic, hleď si svého..."

,,Proč jsi tak zlý celý den? Nic jsem ti neudělal!" vydechl Felix s falešnými slzami na krajíčku.

,,Spolubydlící mi rozlil ranní kafe," odsekl.

,,Pořád ses ho nezeptal na jméno?" povzdechl si Chan.

,,Večer jsem byl unavený a šel hned spát. Ráno jsme se minuli," zalhal s naprosto prázdným výrazem.

Neměl náladu na nějaké Chanovo kázání. Stačily mu celé prázdniny.

,,Nemůžeme probrat tu misi?" zeptal se Seungmin o něco tišeji, aby jejich konverzaci neslyšeli studenti u vedlejších stolů. ,,Mám rozečtenou knihu a rád bych ji dočetl."

,,Hyunjin tu není," podotkl Changbin.

,,Jako vždy..." zamumlal Minho, jenže jako na zavolání se u nich objevil. Ani se neobtěžoval pozdravit.

,,Potkal jsem sakra divného kluka!" vydechl dramaticky, když se posadil ke stolu.

,,Hezké odpoledne i tobě..." neodpustil si Seungmin.

Dotyčný ho však vůbec neposlouchal. ,,Radši mě poslouchejte. Ten kluk do mě vrazil a pak mě vraždil pohledem! Ale v zivotě jsem ho tu neviděl, musí to být nějaký prvák," řekl frustorvaně.

Minho zbytek konverzace neposlouchal. Přišel jen kvůli organizačním věcem.

Hrabal se ve svém jídle, než zaslechl popis té osoby, se kterou se Hyunjin srazil.

,,No, takové hnědé vlasy, ne moc dlouhé, ale ani krátké. Měl docela roztomilé tváře a velké oči, to mu musím nechat, ale byl hrozně zlý! Jako Minho, když jsem mu tehdy polil zápisky šťávou. Myslím, že jsem ho včera potkal i na kolejích, ale nejsem si jistý."

,,Zelený svetr?" zeptal se Minho a vyšší zmateně přikývl.

,,Jak to víš?"

,,Potkal jsi mého spolubydlicího, gratuluju," zamumlal bez jakéhokoli zájmu. Ani se nepokusil o ironický úsměv.

,,To je on?!"

,,Nevím, jsi otravný," povzdechl si Minho a odsunul svůj talíř od sebe. ,,Jestli neřešíme zítřek, odcházím."

Hyunjin vypadal, že se s ním chtěl začít hádat, ale Felix mu držel ruku přes pusu. Tohle byla stará škola.

,,Dobře, ať to máme za sebou," povzdechl si Chan a rozhlédl se, jestli na nich nebyla nějaká nechtěná pozornost.

Minho by nejradši přestal poslouchat. Nikdy ho to nebavilo, ale co měl dělat.

Jednou člen mafie, Vždycky člen mafie. Při nejmenším v tom nebyl sám. Proč?

Když byl malý, otec zemřel a zůstal sám s matkou. Nastěhovali se k jejímu bratrovi, Minhovo strýci, který už tehdy vedl jednu z největších a nejnebezpečnějších mafií v zemi.

To však třináctiletý Minho nevěděl. Aniž by si to uvědomoval, celý zbytek dospívání ho trénoval v bojových sportech. Několik let chodil na hodiny bojového umění a když mu bylo šestnáct, strýc mu zaplatil učitele, který ho učil se zbraněmi a později i střelnými zbraněmi.

Nikdy neměl možnost odstoupit, zvlášť když jeho matka zemřela na rakovinu a on kromě strýce nikoho neměl.

Jen kvůli ní byl zde na škole. Vždycky si přála a podporovala ho, aby vystudoval psychologii.

A co tu dělali ostatní?

Všichni dohromady si říkali Stray Kids. Tématické? Jak u koho.

Chan byl jeho bratranec, tedy budoucí hlava celé mafie. Vždy ho na to připravovali a na trénincích se spřátelili. Školu vůbec nepotřeboval, byl chytrý a skvělý vůdce jejich malé skupinky, ale byl tu jen aby Minha, svého bratrance a kamaráda, hlídal. Proč? Dlouhý příběh.

Seungmin byl hacker, který využíval školní databázi k ne moc legálním věcem. Někteří profesoři taky nebyli tak svatí, jak si všichni mysleli. Školu také nepotřeboval, byl chodící encyklopedie.

Felix se přidal teprve minulý rok. Šel za pomstou po své zavražděné sestře a oni mu nabídli pomoc.

Hyunjin odmítal chodit do školy, ale když potkal Felixe, zamiloval se na první pohled a aby spolu mohli trávit více času, vylepšil svou docházku.

Changbin jako jediný studoval dobrovolně.

,,Takže vražda profesora? To se mi líbí," zahihňal se Felix tiše.

,,Zbytek vám pošlu na chat," řekl Chan těsně předtím, než se rozběhli na další přednášky.

Hiii!^^

Tato povídka má venku teprve dvě kapitoly a už jsem dostala spoustu krásných komentářů a pozitivní zpětně vazby. Moc vám děkuju! <333

Jsem rada, ze už teď má příběh své fanoušky a to sotva začal ^^

Doufám, že vás nezklame!

Co se týká Q&A, dostala jsem od vás několik skvělých otázek, takže pokud máte nějakou dodatečnou otázku, házejte rychle :D

Uvidíme se příště!

Vaše Anonymní Holčena <33