,,Co-cože?" vydechl Minho šokovaně.

Jisung stydlivě semkl rty. ,,Říkal jsi, že s člověkem, kterého máš rád, je to jiné a... já asi nemám nikoho, koho mám radši než tebe..." zamumlal.

Červenal se jako rajče. Nemohl ze sebe dostat žádné slovo.

Políbit ho? Mohl to udělat? Byl opilý. Neví co mluví.

,,Ji, toh—"

,,Prosím! Chci vědět, jaké to je!" jakoby se probral z únavy, která ho ještě před chvílí táhla dolů. Chytil ho za tváře, ale stále se nepřiblížil.

Co měl dělat? Když cítil jeho malé dlaně na svých tvářích, nahnalo mu to motýlky do břicha.

,,Jsi opilý, Jisungu. Ráno budeš litovat a dáš mi dělo."

Jisung nic neřekl. Podvědomě asi věděl, že měl pravdu. Kdyby byl střízlivý, nikdy by to takhle neřekl.

Teď měl však racionální myšlení pod podivným mrakem zvědavosti.

,,Tak mě zítra zastav..." zamumlal krátce před tím, než se spojil jejich rty.

Minho šokem vykulil oči, ale neodtáhnul se.

Jeho rty byly jemné, pohyby nejisté, ale svym způsobem docela hrubé. Úplně jiné, než si to představoval. I přes pochybnosti mu polibek opětoval. Nemohl si pomoct, i když věděl, že by toho měl nechat.

Co mi to sakra děláš...

Cítil v puse chuť levného rumu. Opravdu svá játra nešetřil.

Opřel se o jeho stehna a díky tomu se dostal blíž, prakticky mu klečel mezi nohama.

Jisung si ho stále držel jednou rukou u sebe, i když to nebylo potřeba a druhou zajel do jeho tmavých vlasů.

Po nějaké chvíli se odtáhli, ale ani jeden z nich nepromluvil. Jen si zíral do očí a snažili se najít správnou volbu slov. Teda apson Minho.

Jisung bojoval s únavou. Zas a znovu.

Věděl však, co chtěl. Seskočil z postele přímo do jeho náruče a opřel mu hlavu o rameno.

,,Oh, Ji," vydechl překvapeně, ale odpověď už nedostal. Krátce po tom, co se u něj tak pohodlně uvelebil, usnul.

Cítil jeho dech svém krku, měl z toho husí kůži. I tak ho rád přivítal ve svém objetí.

,,Dobrou, Jisungie."

°•°•°•°•°•°°

,,Dnes jsem neviděl tvého spolubydlicího. Musel se fakt zřídit," zamumlal Hyunjin, přestože mu přítomnost Jisunga vůbec nechyběla.

,,Nebylo mu ráno dobře," odpověděl Minho bez zájmu.

,,Chudák! Ale bylo hezké, jak ses o něj postaral. Normálně ho obejmul a řekl mu Ji!" kvíkl Felix, načež druhý jen zakoulel očima. Ostatní u stolu zaujetím zvedli hlavu.

,,Obejmul? Minho?" zasmál se Changbin a dokonce i Seungmin zvědavostí zvedl pohled od učebnice.

,,Držte hubu," při vzpomínkách na minulou noc měl vědomí v oblacích. Nevěřil, že se stalo, to co se stalo a vlastně si nebyl jistý, zda byl dobrý nápad vrátit se na kolej.

Co však nedokázal dostat z hlavy byl polibek samotný. Kéž by mohl říct, že za to mohl jen Jisung a alkohol a nic to neznamenalo, ale tak to vůbec nebylo.

Líbilo se mu to, až moc. Cítil příjemné motýly v břiše a nedokázal se jich pořádně zbavit doteď.

Nevěděl však, co na to řekne Jisung. Pamatoval si to? Co mu řekne?

,,Min."

,,Uhm?" s nulovým zájmem ve tváři zvedl hlavu a lehce ji naklonil.

Chan zkontroloval, že nikdo na chodbě nebyl moc blízko, aby poslouchal a poté spustil: ,,Otec nám poslal práci. Máš podrobnosti na mailu a předtím jsem všem vysvětloval podrobnosti," nebyl dvakrát nadšený z jeho výpadku pozornosti, ale nechtěl se.na něj zlobit, jakoby snad byl malé dítě.

Vytáhnul svůj mobil a otraveně pozvedl obočí. Všechno pročetl jen letmo ,,Ten starý dědek tu má špeha? Na téhle univerzitě?" zeptal se tiše a Chan přikývl.

,,Měl by být v prváku a tiše hlásí úplně všechno tomu malajskému dědkovi."

Nemohl říct, že by ta mise nebyla zajímavá, ale měl an mysli důležitější věci. Jisunga, například.

Byl vděčný, že v tu chvíli je objevil Jeongin a ukradl úplně všech u Chanovu pozornost. Minho vůbec neposlouchal jejich flirtování a konzervování. Nemohlo ho to zajímat míň.

Chtěl si jen odbýt poslední hodinu a jít zpět do své postele, do ticha, aby ulevil všem těm znavujícím myšlenkám.

°•°•°•°•°•

Po cestě na koleje se zastavil v obchodě. Předpokládal, že Jisung neměl náladu jíst hned z několika důvodů, ale potřeboval energii.

Cheesecake zatím nikdy nezklamal, proto jeden koupil.

Odemkl a položil zákusek na stůl, když v tom uslyšel otevření dveří a rázné kroky.

Na poslední chvíli stihnul uhnout, aby se vyhnul silnému úderu, ale následně ho Jisung chytil za límec a přaštil s ním o zeď. Málem ztratil dech.

,,Proč jsi mě nevzbudil?!" vykřikl vytočeně. Ke všemu zklamání nedostal téměř žádnou reakci, jen zmatený povzdech.

,,Včera sis propil játra, určitě bys nevstal. Ani si nepamatuješ ja—" větu radši nedokončil, pro dobro obou dvou. Udržel svůj klidný výraz, ale viděl, že Jisungova míra agrese stoupala.

Otevřel ústa k nějakým slovům, ale rychle je zavřel. Poté se frustrací kousnul do rtu, přičemž dlaní zatlačit na jeho hrudník.

,,Já, já... Pamatuji si všechno..." zamumlal naštvaně.

Zavládlo mezi nimi otřesné ticho. Tváře měli kousek od sebe, cítil Jisungovy naštvaně výdechy na vlastní kůži, ale nevěděl, co říct.

Na druhou stranu dostal odpověď, proč tak vyšiloval. Nemyslel, že byl ten typ, který nechtěl zameškat jedinou přednášku. To si aspoň myslel, dokud opět neotevřel pusu.

,,Proč jsi mě tady nechal...?

Teď už opravdu nevěřil vlastním uším. V jeho očích viděl opravdový stesk a nervozitu. Velký skok od toho naštvaného býka, co se ho pokusil znovu uzemnit.

Položil svou dlaň na jednu z těch jeho. ,,Potřeboval ses vyspat. Určitě máš pořádnou kocovinu," odpověděl.

Jisung nejistě sklopil pohled, div si neprokousnul ret. Stále ho držel u stěny, ale tlak pomalu mizel. ,,Proč jsi mě líbal zpátky? Měls mě odstrčit!"

Z jeho stisku byl téměř volný, ale i tak se nepohnul. Byl moc zvědavý, kam tohle pokračovalo.

,,Ani nevím. Bylo to příjemné," řekl napřímo.

Sledoval každý jeho pohyb. Nejistý nádech, škubnutí ramen a kmitání víček. Postřehl všechno.

Mezi nimi byla podivná tenze, už delší dobu. Spolu s jedním nikdy nevysloveným faktem. Minho byl vždycky ten silnější, od malička.

Kdyby chtěl, odstrčil by ho. Nechal Jisunga si hrát jak dlouho měl chuť a oba to dobře věděli. Bylo to frustrující.

,,Bavíš se?"

Vyšší si ho prohlédl od hlavy až k patě, než si dovolil jemný úsměv.

,,Ani nevíš jak."

Při jeho slovech chytil Jisungovu studenou dlaň a díval se mu přímo do očí. To byla jediná část, kterou měl problém prokouknout.

Jeho oči byly plné nebezpečného, ale zlomeného plamene.

Chtěl ho zmlátit, nebo obejmout? Těžko říct. Možná právě to bylo tak vzrušující.

Jisung frustrovaně semkl rty a podíval se na jeho ruce. Rukáv mikiny se mu vyhrnul a odhalil zahojené, bílé jizvy. Zajímalo ho, jestli byly i jinde, než na rukou.

Vzpomínky na předešlý večer měl rozmazané, ale stále o sobě věděl. Pamatoval si, jak spojil jejich rty ve snaze zjistit, jaké je líbat někoho, koho máte rádi. Někoho, kdo vás do toho nenutí pod záminkou odměny, či trestu.

Chtěl to cítit znovu. Ten otravný tlak v hrudníku a šumění křídel v žaludku. Nikdy nic takového necítil, jen včera večer.

Na chvíli se mu zatmělo před očima. Jakoby se probadl do vlastních, děsivých myšlenek.

Procitl až když vášnivě spojil jejich rty v jedny. Opět.

Hiiii! ^^

TikTok založen 🤭

Nesmím dnes zapomenout poznamenat, že tento příběh UŽ překročil hranici 1K přečtení!

Děkuji moc, jste úžasní! ^^

Dneska je kapitola krátká, ale příště bude delší, přísahám! <33

Uvidíme se příště.

Vaše Anonymní Holčena ♡