,,Ji!"

,,Ji, vím že jsi tady!"

Slyšel jsem jeho starostlivý hlas, ale ani tak jsem se nedokázal ozvat. Bál jsem se. Kdykoli otevřu oči, všechno se přibližuje, jakoby mě to chtělo zmáčknout.

Cítím jen tep svého srdce a moje ruce se klepou. Nemůžu nic, moje tělo mě neposlouchá.

Minho však po chvíli otevřel skříň na výtvarné potřeby, kterou jsem využil jako ukrýt a dřepl si ke mně.

Chytil moje ruce a já cítil jeho teplo. Konečně něco, co mě roztýtilo od mých vlastních myšlenek.

,,Ji, co se stalo?"

Jak mohl být jeho hlas tak klidný? Tak jemný a milý. I se zavřenýma očima jsem cítil, že měl ten dokonalý úsměv na tváři.

,,On-oni na mě křičeli a-a smáli se..." nedokázal jsem držet slzy na uzdě, jak patetické.

Proč, že se smáli? Otec mě při cestě z domu shodil že schodů a já si opřel tvář. Dopadl bych hůř, ale maminka šla pár schodů přede mnou a zbrzdila můj pád.

I tak mě to stálo odřené čelo a modřinu pod okem. Spolužáci na to říkali, že jsem neschopný a neumím ani chodit.

Minho mě však pohladil po tváři. Opatrně, kvůli čerstvé odřenině a věnoval mi jeden ze svých úžasných úsměvů. ,,Neplač. Co kdybychom si oběd snědli tady? Maminka mi nabalila sušenky a sendvič navíc, podělíme se!"

Mé obědy vždy byly chudé. Ačkoli se maminka snažila, dávala mi vscehno jídlo, co měla, otec nás oba dost kontroloval. Říkal, že nemůžeme plýtvat penězi na jídlo a že jíme moc. Přitom on vscehno utrácet na alkohol a vkastni jídlo, zatímco maminka a já jsme měli povolené jen jedno jídlo denně. Ani nebylo plnohodnotné.

Vždycky mi maminka strčila aspoň tyčinku, nebo suchou housku, ale když to zjistit táta, zmlátil nás oba.

Minho všechno věděl a prosil Paní Lee, aby mu dávala větší svačinky a obědy. Jen, aby se ujistil, že se pořádně najím.

Srdce mi bušilo opravdu hlasitě, ale i tak jsem se usmál. Co bych bez něj dělal?

,,Jisungie!"

,,Ne, nenechám si dát lesk na rty!" odsekl instinktivně, když ho Felix vyrušil ze zajetí vlastních vzpomínek.

Zvedl hlavu a naproti němu seděli Felix a Jeongin. Ostatní byli někde v tahu.

,,Zlato, nikdo o lesku nemluví, ale když to říkáš, mám ho v kapse," usklíbnul se Felix, načež Jisung otráveně zakoulel očima.

,,Nechci!"

Jeongin se pobaveně zahihňal a kopnul do sebe zbytek svého drinku. ,,Pojď si s námi ťuknout! Celý večer tu sedíš jako pecka!"

,,Nechci..." zamumlal. Ne, že by nechtěl, ale nemohl. Bral silné prášky na uklidnění svých panických i agresivních záchvatů. Alkohol by mu v tom udělal paseku, ale to nikdo z nich nevěděl. A nemusel vědět.

,,Ale notaaak! Jen jeden slabý drink, musíš se hrozně nudit!" opáčil Felix.

S mými myšlenkami je mi fajn. ,,Pořád ne."

Přemlouvali ho ještě nejakou dobu, než to vzdal. Když si dá něco malého, bude mít klid. Aby byl upřímný, své léky nebral pravidelně, jak by měl.

Proč Teda vůbec dodržoval nějaký zákaz alkoholu? Byl na to zvyklý z doby, kdy mu ty léky cpali do krku. Klidně i násilím.

,,Fajn. Ale jen jeden a pak mi dáte pokoj," odsekl kousavě a vydal se s těma uchichotanýma klukama k baru. Nechal je, aby mu objednali a sednul si na barovou židličku.

Hlasitá hudba už mu začínala vadit. Přišla mu stále hlasitější a hlasitější, jakoby se snažila narušit jeho srdeční rytmus. Když procházeli kolem reproduktorů, kde byla hudba nejvíce hlasitá, zamotala se mu hlava.

S povzdechem si přitáhl jednu nohu k tělu, aby ji mohl obejmout. Proč ho teď napadalo, kam se asi ztratil Minho? Proč by byl mnohem radši s ním? Někdo v klidu.

Musím přestat, tohle je blbost!

Mezitím na stejném místě, kde předtím seděli Minho a Jisung, blízko u sebe, jeho pozici vystřídal Chan.

Stáli opření o zeď a Chan si vychutnával hořkou chuť cigarety. Nekouřil často, jen když si dal trošku alkoholu dostával chutě.

,,Tak to vyklop, co spolu máte?" zeptal se.

Minho chtěl dal zapírat, protože celý večer poslouchal to samé, ale začínaly mu docházet argumenty.

Možná by mu mohl říct aspoň něco. Pri troše štěstí si při hlasitých úvahách uvědomí, co se vlastne dělo.

,,Je to můj kamarád z dětství, ještě před smrtí otce jsme se bavili. Já na něj téměř zapomněl, ale on to věděl celou dobu, jen mu to proklouzlo teprve před týdnem," řekl jednoduše.

Rozhodně mu nebude říkat o jejich hádce, o jeho stavech a už vůbec neohrozí jeho vražedné tajemství.

Chan byl už tak dost překvapený. ,,Opravdu? Tys měl kamarády?"

,,Co jsi dnes tak vtipný?" odsekl, přestože mu tu otázku nezazlíval.

Nemohl popírat jak moc se změnil. Ne, že by to mohl ovlivnit.

,,Já vždycky," uchechtl se a fouknul mu do tváře čerstvý kouř. ,,Ale kdysi jsi mi říkal o nějakém klukovi, u kterého jsi měl podezření, že jsi ho měl radši než kamaráda."

Znechuceně kouř odvál vlastníma rukama, než znovu odvrátil znuděný pohled. Nemohl však popírat, že ho tato otázka zaskočila.

Jeho přátelství s Jisungem bylo vždycky trošku jiné. Hodně věcí měl rozmazaných, ale teď se mu vše vracelo.

Cítil se s ním jinak, než s ostatními spolužáky. Záleželo mu na něm víc, než na sobě.

Byl však moc malý, aby nad tím nějak hlouběji přemýšlel.

,,Bylo mi třináct a jemu sotva dvanáct. Tehdy jsem ani nepřemýšlel o tom, že by semi líbili kluci..." zamumlal.

Menší zamyšleně zakýval hlavou, zatímco se na jeho tváři vykouzlil malý úsměv. ,,Červenáš se."

,,To ne!"

,,Ale jo!" zasmál se, ale po chvíli se vrátil ke svému vážnému výrazu. ,,Neměl by ses za to stydět. Pokud se ti Jisung líbí, nebraň se tomu. Vím, že máš ve svých citech zmatek, ale možná by ti právě on mohl pomoct," povzbudivě zmáčkl jeho svalnaté rameno a nechal mu chvíli na rozmyšlenou.

Znal ho dlouho a věděl, jaký měl problém s poznáním i vyjadřováním emocí. Potřeboval čas a jistotu. Teď neměl ani jedno.

Rozhodl se na chvíli změnit téma. ,,Pil jsi?"

Minho zavrtěl hlavou.

,,Kdy jsi měl naposledy své prášky?"

,,Beru je jen při komplikacích, jak řekl doktor. Už to budou tak dva týdny od posledního," odpověděl trošku zmateně, protože nechápal, kam touto otázkou směřoval.

,,Jeden drink ti neuškodí, nebo snad jo?" prohlásil.

Druhý se na to však moc netvářil. ,,Ale já bych nem—"

,,Ja vím, jen jednou. Já když piju, tak občas vymyslím něco nového. Zítra žádnou misi nemáme, takže i kdyby se něco stalo, můžeš celý den ležet," věděl, že tímhle ho trošku povzbudí a taky měl pravdu.

Ačkoli nestál o kocovinu, miloval jen ležet a nic nedělat.

Než však stihl odpovědět, přiběhl vyděšený Changbin.

,,Jeongin a Felix jsou na mol a ztratili Jisunga! Neví, kam odešel!"

Minho cítil, jak se mu zastavilo srdce a žaludek mu začal užírat nepříjemný pocit.

Nepřemýšlel ani chvíli a následoval ho dovnitř s Chanem za patami.

Protlačili se davem až k baru, kde byli ostatní.

Hyunjin držel Felixe, aby nespadl, zatímco se stále zjišťoval, že byl v pořádku a Seungmin odmítal Jeonginovi vrátil jeho sklenici s alkoholem.

,,Kde je Jisung?!" zakřičel na ně přes hlasitou hudbu.

Felix se k němu ani neotočil, ale Jeongin se chvíli přestal zajímat o své pití. ,,Nevím! Mluvil s nějakým chlapem a pak byl fuč! Jako kouzlem!" zahihňal se, přičemž padl Chanovi kolem krku a začal mu něco vykládat.

Minho však nemohl přemýšlet nad ničím jiným. Byl často paranoidní a negativistický, proto ho tato odpověď vůbec neuklidnila.

Co když se mu něco stalo? Co když mu ten chlap něco udělá? Nebo už udělal.

Nad tou myšlenkou se však trošku pozastavil. Jisung mu řekl, že nepije, takže nejspíš opilý být nemohl a nepochyboval o tom, že by se byl schopný ubránit.

Když si však uvědomil, co to znamenalo v jeho případě, vůbec mu to nezlepsilo den.

Musím ho najít.

Seungmin a Changbin byli volní, proto jim řekl, aby ho šli hledat spolu s ním.

Vyběhl před bar, ale tam nic nezaslechl. Mohl jen doufat že tomu cizímu chlapovi nesehnal do auta.

Vrátil se zpět a koukal skrz dav, zda ho náhodou ten muž jen nevyzval k tanci, ale taky nic.

Začínal být nervóznější a nervóznější. Jisung byl nevyzpytatelné a impulzivni. Stát se mohlo cokoli.

Najednou mu však zazvonil telefon. Musle jít někam na okraj místnosti, aby hovor slyšel. Byl to Seungmin.

,,Naboural jsem se na kamery! Nějaký starší muž ho odvedl na záchody úplně vzadu, kam skoro nikdo nechodí!"

Přísahal všem svatým, že tak rychle nikdy neběžel. Rval se davem, jakoby mu šlo o život, aby se konečně dostal podle instrukcí na úplně zadní toalety.

Nedýchal, jen sáhnul po klice rozrazil dveře. Byl vděčný, že byly odemčené.

Scéna, kterou viděl, mu však znovu pozastavila srdeční rytmus, proto okamžitě zamknul dveře.

,,Ji!"

Hiiii! ^^

Čeká mě další náročný týden, proto teď vyšly tři kapitoly každý den po sobě.

Navíc budu mít maturitní ples, držte mi palce, že se nezabiju na podpatcích 🪦

Taky mám plný TikTok minsung objetí. Jak můžou být tak roztomilí, I feel so single 🥹

A jakože... Jisungu, ty svaly? Kde, kdy jak?

No nic, uvidíme se příště ^^

Vaše Anonymní Holčena <333