Uběhl další týden a situace na společné koleji se nijak neposunula.

Chodili kolem sebe jako cizí, sotva prohodili slovo. Nebyla to však nenávist, nebo strach, co je držel v této situaci.

Minho stále vařil pro dva, i když nemusel. Nakupovat chodili spolu ale jediné, co si vždy Jisung vybral, byl cheesecake. Vždycky se však ujistil, že půlka připadla jeho spolubydlicímu.

Malá gesta, člověk by si řekl, že měli krásný vzat, ale opak býk pravdou. Kromě těchto výjimek se sobě vyhýbali.

Co bylo špatně? To ani jeden z nich nevěděl.

Drželi si zkrátka odstup, aby si ujasnili, co chtějí. Obnovit vztah z minulosti? Pro oba z nich to byl risk

Minho věděl, v jaké mafii se nacházel. Bang ent. Neměl by mít jiné přátele, než zevnitř. Každý člověk by se stal slabým článkem, což by bylo nebezpečné pro obě strany. Zvlášť, když jsou skupina, kterou řídí budoucí CEO, nebo po Chan. Jednou budou ti nejvyšší pod ním, pokud obhájí svou pozici. Ale to už jsou problémy do budoucna.

Když se k ním začal přidávat Jeongin, nikdo z toho neměl dobrý pocit, ale věděli, že Chan v něm našel zalíbení. Byl jejich vůdce a věděl, do jakého nebezpečí ho táhnul, ale svým citům neporučil.

Jisung však nebyl jen tak někdo. Téměř nic o něm nevěděl a to málo, co věděl, bylo, že po nocích běhal po ulici a brutálním způsobem zabíjel náhodné lidi. Někdy ho však napadalo, jestli nebyl ve spojení s jinou organizací. Jak jinak by mohl platit vysokou školu a kolej, když očividně neměl brigádu. Někdo ho musel podporovat finančně.

Bylo víc otázek než odpovědí a Minho z toho začínal být unavený. Doteď se v jeho životě nic nedělo a každý den byl stejně nudný, ale teď?

Nikdy nevěděl, kdy přijde Jisung s rukama od krve a nožem v ruce. Ať už s cizí krví, nebo onen nůž otočil k němu samotnému. Ačkoli se ho nebál, vždycky mu stoupla dávka adrenalinu.

Když se s Jisungem jednou snažil promluvit, aby se jejich situace pohnula, skončil u zdi s nožem u hrdla.

Co mohlo být víc vzrušující?

°•°•°•°•°

,,Jisungie!"

,,Neříkej mi tak," sykl brunet otráveně, zatímco si sbíral věci ze své lavice.

Jeongin zklamaně zakoulel očima. ,,No taaaak, hodí se to k tobě!"

,,Padej, než po tobě něco hodím," odsekl, hodil svůj batoh přes rameno a vydal se ven.

Jeongin za ním stále chodil jako ocásek. Snad nikdy se nenechal odehnat a Jisung měl někdy opravdu chuť mu probodnout hrdlo.

Byl otravný, hlasitý, energický a snažil se s ním sblizit. Na to nebyl zvyklý, neuměl na to reagovat, což ho štvalo ještě víc, než samotná mladíkova osoba.

Vyšší si s povzdechem prohrábl vlasy a následoval ho. ,,Notaak, jen se tě jdu na něco zeptat!"

,,Zkrať to, chci si jít lehnout," zamumlal a konečně se zastavil. Jeongin se postavil před něj, ale první, čeho si Jisung všiml, byl fialový flek na jeho krku. Nevěděl, jestli byl znechucený, nebo jen otravený a unavený. ,,Kousnul tě komár?"

,,Umm, jo! Vletěl mi do pokoje bez ohlášení," tiše se zahihňal, ale rychle všechno setřasl. ,,Každopádně, jdeme s mými kamarády do baru a mají tam takovou akci, že když přijdeme v osmi a více lidech, platíme jen padesát procent vstupného. Nechtěl bys jít?" zeptal se s prosíkem.

Jisung na něj koukal, jakoby se snažil pochopit, zda to myslel vážně. ,,Já? Ne."

,,Ale proooč?" zeptal se zklamaně.

,,Nepiju. Už vůbec ne s cizími lidmi," chtěl se otočit a odejít, ale Jeongin se nenechal jen tak odbýt.

,,Prosím! Budu ti do konce měsíce nosit cheesecake z té cukrárny vedle kolejí!"

Vytáhl tu nejlepší kartu, kterou měl a samozřejmě to zafungovalo.

,,Fajn..."

°•°•°•°•°

Jisung po dlouhém dni dorazil na kolej a šel rovnou do svého pokoje. Podle šumu ve vedlejší místnosti věděl, že byl Minho už zpátky, ale měl teď jiné starosti.

Musel se připravit. Sice se mu vůbec nechtělo, ale co by neudělal pro cheesecake zadarmo?

Měl by si vzít něco pořádného, když už šel po dlouhé době do baru. Ne, že by se chtěl nějak extra ukázat, jen nechtěl vypadat hůř než ostatní. Pořád měl nějaké své hranice.

Vytáhl modré, roztrhané džíny, šedé tričko s jeho oblíbenou skupinou Linkin Park a přes to hodil kostkovanou košili. Nevynechal ani nějaké řetízky na krk, černý pásek s hvězdou a náušnice.

Podíval se do zrcadla a musel se pochválit. Málokdy dával tolik úsilí do svého outfitu.

Zhluboka se nadechl a vyšel z pokoje. Zkontroloval si, že měl klíče, mobil a peněženku, ale než stihl odejít, Minho vyšel ze svého pokoje.

Na chvíli zatajil dech, když viděl jeho outfit.

Černá kožená bunda, džíny a rudé tričko. Nechyběly ani šperky, dokonce si i gelem upravil vlasy na stranu.

Vypadal skvěle.

Ani nezaregistroval, že Minho se na něj díval úplně stejně. Na rozdíl od něj se vsak vzpamatoval první.

,,Někam jdeš?"

,,Problém?" odsekl Jisung.

Vyšší zavrtěl hlavou a schoval si mobil do kapsy. ,,Ne, jen je to poprvé, co tě večer vidím jít jinam, než zabíjet," odpověděl, jakoby to vůbec nebylo divné téma na konverzaci.

,,Nutí mě spolužák. Nikam se mi nechce," šel do kuchyně pro sklenku vody, protože mu vyschlo v krku.

,,A kdy máte sraz?" zeptal se s nepatrným, pobaveným úsměvem.

,,Měl jsem tam být před minutou."

,,Pojedu výtahem s tebou, taky nestíhám."

V trošku nepříjemné tichosti odešli z bytu a vydali se k výtahu. Mohli jít po schodech, ale proč dělat kroky navíc.

Jisung celou dobu skenoval jeho outfit. Pořád dokola. Snažil se odvrátit pohled, ale nešlo to.

Minho to viděl a musel se trošku uchechtnout. Opět se mu v krvi rozlila ta škádlivá nálada.

Nebyl ten typ, co s ostatními flirtoval, naopak nesnášel, když to někdo zkoušel na něj.

Tohle však bylo jiné, nedokázal popsat proč.

,,Jsem rád že se ti líbí moje oblečení," řekl klidně.

Menší vytočeně semkl rty a přiblížil se k němu tak, že se musel Minho opřít o stěnu výtahu.

,,Mám chuť tě zabít a to jen jedeme výtahem," sykl nebezpečně blízko jeho tváře. Díval se přímo do jeho prázdných očích, kde se však třpytila malá jiskřička hravosti.

,,To by nebylo moc nenápadné..." jednu ruku jemně položil na jeho úzký pas. ,,Navíc je spousta jiných veci, co můžeme dělat, pokud máš zájem."

Mluvil tak klidně, jakoby to nic nebylo, zatímco Jisung pocítil obrovský příval motýlků do jeho břicha. Rozežírali jeho žaludek zevnitř.

Těch pár vteřin, kdy na sebe zírali, se zdály jako věčnost. Kdo by čekal, že sjet čtyři patra dolů bude tak náročné a dlouhé.

Když se ozval zvonek, který označoval cílové patro, Jisung odstoupil o dva kroky. Stále se však na něj díval, jakoby nedokázal pochopit celou situaci.

,,No vám to trvalo," ozval se mu velmi známý hlas za zády.

Překvapeně se otočil a uviděl Jeongina, který nebyl sám, jak slíbil. Byli tam všichni.

Minho byl ten první, kdo pochopil, co se dělo. ,,Tohle je ten tvůj spolužák, kterého jsi vzal do počtu?" zeptal se prekvapeně, přičemž ukazoval na Jisunga.

Ten si vzal dost osobně slovo do počtu, ale v tu chvili mu to bylo jedno. Najendou litoval, že se nezeptal s kým vlastně měli jít.

,,Psal to na skupinu," zamumlal otrávený Hyunjin, který se ani nesnažil zakrývat fakt, že s jeho osobou nechtěl mít nic společného.

,,Jsi nějak zaražený, nejsi rád?" vydechl Felix, který s ním lehce zatřásl. Vypadal jako v transu.

Jisung si nejistě odkašlávání a sklopil hlavu. ,,Jen mě to překvapilo..."

Vydali se na cestu, ale Jisung vůbec nevnímal, kterým směrem šli. Byl ztracený ve svých myšlenkách.

Nevěděl, na co se soustředit víc. Na ten zvláštní pocit, když ho držel za pas, nebo na fakt, že s ním šel někam do baru. Proč vlastně neprotestoval? Když by řekl, že nikam nepůjde, ušetřil by si nervy a Hyunjin by mu poděkoval.

Ale ten cheesecake...

,,Jisungie!"

Hned věděl, kdo to byl, proto ani nedržel zpět svůj otrávený výraz.

,,Nekoukej tak na mě! Viděl jsem, jak ses předtím červenal, co se dělo uvnitř?" zeptal se se zvědavým úsměvem. Nesnášel ten nevinný, ale podivný úsměv.

Než ho vůbec stihl poslat pryč, objevil se u nich Felix.

,,Taky jsem to viděl! Copak ti Minho řekl?" vyzvídali oba úplně stejně. Drbny slepičí.

,,Jak vás to napadlo? Pili jste už?" sykl vytočeně.

Blondák pobaveně zavrtěl hlavou. ,,Ale ne! Teda možná, ale o to teď nejde! Minho o tobě vůbec nemluví," řekl vážně, jakoby to měl být jeho nejhorší zločin.

,,A to je špatně?" nechápal.

,,Když se ho zeptáme na kohokoli, začne jen nadávat. Když jsem se zeptal na tebe, jen sklopil hlavu a mykl rameny. To něco musí znamenat!" vypískl nadšeně.

Jeongin přikývl. ,,Neznám ho dlouho ale jsi jediný koho nějak bere. Dokonce ti vaří, nemysli si, že nevidím, že máš na svačinu to stejné, co Minho má na oběd!"

Nějak nevěděl, co na to říct. Připadal si jako na zpovědi a vůbec se mu to nelíbilo.

Štvalo ho to, protože pořádně nerozuměl, co to bylo.

Teď však nebyla vhodná chvíle na záchvat vzteku, proto se radši soustředil na svůj pravidelný dech.

Nenech se rozhodit. Nenech se rozhodit.

Hiiii! ^^

Rušný týden, proto se dnes pokusím  o double update 🧚‍♀️

Uvidím, podle času.

Jinak, viděli jste fotky od DazedKorea? Jisung, Changbin, halo?! I need some air.

No nic, uvidíme se příště.

Vaše Anonymní holčena <333