,,Stejně nechápu, že se s ním bavíš. Je divnej a vypadá jako násilník," opakoval Hyunjin pořád to stejné v průběhu celého dne.

Minho nad tím jen kroutil očima. Nedlužil mu vysvětlení, mohl si dělat, co chtěl.

,,Aspoň přiznej, že to on tě praštil. Abych měl důvod mu vrazit na zpátek!" říkal si dal to svoje.

Chan s povzdechem pozvedl obočí. ,,Tak ho nech."

,,Proč jsi na jeho straně? Za to může ten Jeongin! Ten pořád mluví o Jisungovi, jakoby byl ten nejlepší kamarád na světě a—"

,,Pane Hwangu, pokud vás má přednáška ruší, klidně můžete odejít," ozval se profesorův monotónní hlas přes celou posluchárnu.

Hyunjin něco omluvně zamumlal a sklopil hlavu ke svým poznamkám, které si zapomněl psát.

Hned, když se profesor přestal koukat, Minho se otočil na Chana. ,,Jeongin o něm mluví?" zeptal se zaujatě.

Ten jen zamyšleně mykl rameny. ,,Pořád se s ním chce bavit. Jednou jsem je viděl a řekl bych, že Jisung moc zájem nemá, ale Innie za ním pořád běha..." viděl na něm, že trošku žárlil. Opravdu stačilo pár týdnu, aby se do něj Chan zakoukal. ,,Ale on má hodně random zalib. Třeba pořád čte všechny články ohledně toho vraha, Vražedná Jehla."

Nad tímto dodatkem Minho jen zakýval hlavou. Zajímavý výběr. Co by se asi stálo, kdyby Jeongin zjistil, že jeho kamarád Jisung byl ten, o kterém četl ve zprávách.

Zbytek poslední přednášky prakticky prospal. S otevřenýma očima. Myslel jen na Jisunga a všechna fakta, která si o něm posbíral.

Tak nějak cítil, že byl správný čas si s ním opravdu promluvit.

,,Minho, jinak doufám, že jsi nezapomněl na dnešní misi," vyrušil ho Chan z přemýšlení.

Nejdříve překvapeně zamrkal, než otráveně nakrčil nos. ,,Dneska? Zase? Proč?"

,,Bavili jsme se o tom na obě— oh, ty jsi byl s tím idiotem," uchechtl se Hyunjin, zatímco část jeho pozornosti byla na malém portrétu Felixe mezi jeho neúplnými poznámkami. Kreslil ho celou přednášku.

,,Psal jsem vám o tom včera, ještě jsi hodil palec nahoru," povzdechl si Chan, který byl už docela smířený s tím, jaký ignorant to kolikrát byl.

Minho jen bez zájmu mykl rameny. ,,Bude to na dlouho?"

,,Nemělo by. Jen tomu chlapovi ukradne laptop a já ho předám otci."

,,Mám ho zabít?"

No co? Nudil se.

,,V zadání to není, ale ani tam není, že bys nemohl, takže je to asi jedno."

,,Fajn. V kolik je sraz?"

,,Hned po škole. Changbin ti bude hlídat záda a Seungmin už hacknul kamery v okolí."

,,Jo, to už mi je jedno. Hlavně, když to půjde rychle," zamumlal, jakoby ho vůbec netrápila bezpečnost práce.

Chan si ho projel rychlým pohledem. ,,Co máš tak důležitého na práci? Co tě znám, tak tvoje jediná aktivita je spánek a prokrastinace."

,,Jakoby ti do toho něco bylo..."

°•°•°•°•°

,,Jisungie! Počkej!"

Tázaný se s otráveným povzdechem otočil. Když profesor ukončil jeho poslední hodinu, která končila v pět odpoledne, neboli opravdu pozdě. Chtěl odejít. Bohužel, jako celý den, měl tohohle liščího kluka za patami.

,,Nemáš lepší zábavu, než lozit za mnou?" odsekl.

,,Jenom si chci povídat. Nebuď taková konzerva. Chan má dnes nějakou práci a já nemám nikoho jiného," řekl, zatímco ho chytil kolem ramen.

Jisung znechuceně nakrčil nos. Hned ho od sebe odstrčil, ale nechal ho mluvit celou cestu až na koleje. Šlo to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Vůbec nevěděl, o čem povídal a bylo mu to jedno.

Až do té doby, než Jeongin zabrouzdal do jednoho konkrétního tématu.

,,Videl jsi ten nový článek? Krvavá Jehla, znáš toho vraha?" zeptal se se zvědavým úsměvem.

Nedal na sobě znát, jak moc ho ta otázka vyhodila z míry. Proč se ptal na tohle? Zrovna jeho.

,,Něco jsem slyšel, ale moc se o to nezajímám," odpověděl bez zájmu.

,,Já ho máma rád. Zajímá mě, kdy se znovu objeví."

,,Ty jsi nějaký fanoušek truecrimes, nebo něco takového? Zabíjí lidi," ten kluk byl opravdu divný, teď o tom nepochyboval.

Jeongin jen mykl rameny. ,,Mě se líbí jeho umění. Jak do každé mrtvoly  bodá, i když je mrtvá, je jeho způsob komunikace. Z psychologického hlediska je to hrozně zajímavá osoba."

,,Takže se nebojíš?" zeptal se. Neměl ve tváři žádný výraz, ale opravdu hlasitě mu bilo srdce. Nikdy se s nikým nebavil o jeho práci.

Vyšší se na něj otočil a velmi zvláštním pohledem si ho prohlédl. ,,Těžko říct. Dokud nejsem cíl," tiše se zahihňal a pokračoval v cestě.

Jisung tam několik vteřin stál. Nevěděl co si o něm myslet. Většina lidí, co potkal se jen báli vyslovit jeho jméno. Báli se, že budou další.

V čem byl Jeongin jiný?

,,Umění... komunikace..." zašeptal a pomalým kroky ho následoval.

°•°•°•°•°•

Když Minho konečně doběhl do slepé uličky, vyskočil na dvoumetrovou zídku a přeskočil na druhou stranu. Dopadl hbitě do dřepu jako kočka a zvedl hlavu k Chanovi, který stál kousek od něj.

,,Mám to," vydechl zadychaně a ukázal na tašku na laptop, kterou držel v rukou.

Blonďák si hl chtěl vzít, ale když uviděl hustou tekutinu na jeho rukou, s povzdechem si vytáhl rukavice z kapsy. ,,Kolik?"

Menší mykl rameny. ,,Nevím. Ten majitel a tak tři, co šli po mě," zvedl se a chtěl si protáhnout ramena, ale ucítil silnou bolest na své levé paži. Byl celý od krve, nemohl říct, jestli byla jeho, nebo cizí. Možná si ruku jen narazil.

Rozhodl se to zjistit až na světle svého pokoje, Chan by ho akorát poslal do nemocnice, nebo na dlouhou a zbytečnou kontrolu k Felixovi. AKA, jejich rodinnému doktorovi bez diplomu.

,,Můžu jít?"

,,Utíkal jsi jim jak cvičený zloděj!" vydechl nadšeně Felix, který se zjevil na rohu hlavní ulice. Stačilo pár kroků vpřed, aby úplně ztratil kontakt se světlem lamp.

,,Jakobych nebyl..." zamumlal a převzal si od něj čistou mikinu a igelitku. Do ni vložil svou zakrvácenou bundu a přes špinavé tričko hodil tu čistou.

Sdělil jim posledních pár detailů ohledně toho, co se stalo, i když věděl, že to nebylo potřeba, když ho Seungmin sledoval skrz kamery a vydali se zpět na koleje.

Někdy mu přišlo vtipné, jak řádili po ulicích, a pak se vrátili na koleje, jakoby nic.

Tak nějak se s nimi rozloučil a vydal se ke svému bytu.

Otevřel dveře, odhodil tašku do rohu a rozhlédl se po svém spolubydlícím. Jako na zavolání se otevřely dveře jeho pokoje a z nich vyšel právě menší brunet.

,,Mám otázku," řekl.

Nikdy u něj neviděl takový zájem se o čemkoli bavit, proto ho jeho tón opravdu zaujal.

I tak mu to nechtěl dávat najevo. ,,Proč bych měl vědět odpověď?"

Jisung jen zakoulel očima. ,,Ten Jeo... Jaon... Joeng..." nedokázal si vzpomenout na jeho jméno, proto k němu zvedl pohled, jakoby zadal o radu.

Možná za ním mladík chodil celý den jako ocásek, ale nikdy ho neposlouchal. Jeho jméno slyšel jen když se představoval. Jak si to měl pamatovat?

,,Jeongin? Chanův spolubydlící?" zamumlal Minho.

,,Kdo je Chan?" zeptal se zmateně.

,,Nikdo, to je jedno," povzdechl si, jelikož neměl energii mu cokoli vysvětlovat. Už tak byla velká oběť z jeho strany, že neodešel. ,,Tak o co jde? Chcu jít spát."

,,Nepřijde ti nějak... divný...?" zeptal se s vážným výrazem.

Minho nejdříve nechápavě zamrkal, ale neubránil se pobavenému úšklebku. ,,Žiju s tebou už pár týdnů. Vedle tebe není nikdo dostatečně divný," odpověděl.

,,Hej!"

Věděl, že to nebylo to, co chtěl slyšet, a proto ho nepřekvapilo, když schytal ránu do paže. Nebyla velká, spíš hravá, normálně by na to vůbec nezareagoval, ale teď to opravdu bolelo.

Vlastně úplně zapomněl, že měl zraněnou ruku.

I Jisunga překvapila jeho reakce, a až teď si vsimnul, že skrz tmavou látku mikiny mu na paži prosakoval tmavý flek. Na orvni dobrou by řekl, že to byla voda, ale Jisung měl velmi citlivý čich.

Pach krve. Proč si doteď nevšiml?

,,Kde jsi byl?" zeptal se, přestože si nebyl jistý, proč ho to zajímalo.

,,Měl jsem práci," odpověděl suše a s ohledem na bolavou ruku si sundal mikinu. Odhalil díky tomu světlé tričko nasáklé krví. Také konečně odhalil své poranění.

Když utíkal, naběhl na něj několik můžu a v návalu adrenalinu, který si na misi nejvíc užíval, nedošlo mu, že ho jeden z nich řiznul hluboko do paže.

Z rány tekla stále čerstvá krev. Nebylo to moc hezké.

,,To sis dokráčel s tímhle jen tak?! Nemotá se ti třeba palice?! Víš kolik krve jsi ztratil?!" vyhrkl Jisung, čímž překvapil jak sebe, jak druhého.

To byla snad první chvíle, kdy projevil nějakou starost vůči svému spolubydlícímu. Kde se to v něm vzalo?

,,Kdyby to viděl Chan, musel bych na urgent. Na to už nemám energii," odpověděl, zatímco si prohlížel svou zakrvácenou ruku. Dělal nepořádek na podlaze a opravdu začal cítil lehkou mdlobu.

,,Jsi bledý," zkonstatoval Jisung. Možná se mu uvnitř vysmíval, protože věděl, že měl pravdu, ale tvářil se zcela seriózně. ,,Chceš pomoct?"

,,Vzhledem k tomu, jak dobře probodáváš lidi, pochybuji, že to zvládneš ošetřit," zamumlal.

Menší opět zakoulel očima. ,,Bydlíme spolu několik týdnů a ty pořád nevíš, že jsem na lékařské?" vydechl, tentokrát byl on s tím pobaveným výrazem.

,,Jen potvrzuje mou teorii, že doktoři jsou maniaci..."

,,Aha, takže pomoct nechceš?"

,,Fajn! Promiň."

,,A studuju ošetřovatelství, ne lékařství."

,,Dobře, moje chyba."

Hiiii! ^^

Doufám, že se máte krásně a zvládáte školu. Přeji štěstí hlavně vysokoškolákům ve zkouškovém!

Ať už prožíváte cokoli, nezapomeňte na sebe dávat pozor! A jak by řekl Minho, pořádně jezte a pijte!

Taky si určitě udělejte čas pro sebe a nebuďte na sebe přísní.

Uvidíme se příště!

Vaše Anonymní Holčena <333