Jak jsem říkala, Jean si na mě pěkně počkala před učebnou opřená o okno naproti dveřím. ,,Tak pojď. Musím tě nachystat!" pronesla, popadla mě za ruku a vlekla ke kuchyni.
,,Vezmeš si tohle, ne tenhle hábit je nejlepší a vlasy ti zatočím do takového volného drdolu ze kterého bude Fred úplně hotovej. Možná ti trošku zvýrazním ty tvoje lícní kosti, ale to bych spíše udělala na vánoční ples, protože je to takový na více slavnostní události." uvažovala nahlas aniž by jí vadilo, že jsem přímo před ní.

S Weasleyem jsme se měli sejít před knihovnou, ale on tam ještě nebyl. Přemýšlela jsem jestli mám počkat nebo jít a připravit zatím nějaké materiály než přijde. Rozhodla jsem se pro, jít do knihovny. Našla jsem vhodné místo na které dopadaly sluneční paprsky a krásně osvicovaly stolek a regály. Odložila jsem si brašnu, ještě jednou se podívala na zadané téma a napochodovala k regálu s bylinkářstvím. A kdo tam nebyl. Jasně, že Fred a v rukou měl asi tři bichle encyklopedií. Hned jak si mě všiml rozzářil se, usmál se a pozdravil. Přistoupila jsem blíže k němu, abych mu mohla odebrat knížky a začít vypisovat různé body o úponici jedovaté.
Odložila jsem hromadu na stůl, přisedla si a k mému štěstí jsem si zapomněla v ložnici svůj brk se třemi svitky pergamenu. 
,,Co se děje?" ,,Co? Ne nic. Jen jsem si nechala nahoře pergamen s brkem."  ,,Já ti pujčím. Mám všeho dost." a s těmito slovy mi podal své pomůcky. ,,Moc ti děkuju." trochu jsem se začervenala. 

,,Nechtěl bys jít na večeři a potom se sem ještě vrátit a dodělat to?" zeptala jsem se Freda, když jsem začínala mít hlad a venku se začínalo pomalu, ale viditelně stmívat. Uznal, že čekal, kdy to navrhnu, rychle si sbalil věci, kývnul , abych šla taky, rozešel se ke dveřím a zmizel. Asi byl opravdu hodně hladový. Pomyslela jsem si a pokračovala chodbou k Velké síni.  

Síň se zaplnila rychlostí světelného roku. Přisedla jsem si ke své kamarádce z mrzimoru, k Susan Bonesové, která se asi jako jediná se mnou alespoň trochu baví. Nu což, musím si ty přátelé získat sama svým důvtipem. Jean už se to povedlo, tak proč by mně ne. Zamyslela jsem se, když jsem viděla Jean, jak se směje u zmijozelského stolu s Pansy Parkinsonovou a s dalšími několika populárními kluky. Jen Malfoy byl odstrčený, tomu se to asi moc nelíbilo podle jeho výrazu v obličeji. Nevypadal moc přátelsky, za to sestřenka byla přímo nadšená. Zřejmě jí vyšel jeden z několika jejích plánů. 
Hned jak spatřila, že jsem u stolu, koukla se na mě zvědavým pohledem a něco sdělila svým přátelům, kývla směrem ke vchodu a zvedla se. Už mě jde zase vyslýchat. 
,,Povedlo se mi Malfoye zostudit." pronesla s klidem, ale velkým úsměvem na tváři, když ke mně přišla. ,,Nechci vědět, co ti provede." ,,Nic. Je na to moc velký srab." pousmála se sama pro sebe. ,,No nic já si jdu dojíst svou večeři a vychutnat si pomstu. Ty se drž s Fredem, potom mi všechno povyprávíš!" a s těmito slovy zase odešla a přidala se k rozhovoru.

Viděla jsem Freda, jak odchází, tak jsem na něj počkala a pustila se do rozhovoru.

,,Už nám toho zbývá málo." oddechl si, když se podíval na naši práci. ,,Mohli bychom tam ještě zařadit třeba tenhle odstavec o tom jak ji chránit.. Co je?" zasmála jsem se nad tím, že na mě Fred celou dobu jen civěl a nejspíš ani nevěděl o co jde. ,,Co jsem teď řekla?" ,,Něco o úponici." ,,No to taky, ale bylo by dobrý, kdyby jsi poslouchal a zapojil se do tvorby." ,,Asi bych mohl, což?" ,,To mohl." začala jsem se smát. Fred na mě pořád koukal, přímo do duše a mně to bylo trochu nepříjemné. Chtěla jsem se odvrátit, ale chytil mě pod bradou a naklonil se blíže. Díval se mi přímo do očí a já se bála uhnout. Cítila jsem jeho dech na mém obličeji, jak byl tak blízko. Potom zavřel oči a chystal se mě políbit.