"Já byl taky troska než jsem potkal Škýťu. Bez rodiny, bez přátel..."

"Och, to je mi líto Bezzubko."

"Nemusí. Měl jsem přece ryby."
~~~~~

Malý Škyťák seděl schoulený v lese u stromu. Otřel si slzy z jeho dobité tváře a vzlykl. Dnes ho znovu zmlátili.

Ptal se sám sebe co komu udělal. Proč ho bohové takhle potrestali. Udělali z něj rybí kost, neschopnou trosku. Chtěl být jako ostatní, tak by ho přijmuli.

Lesem se ozval křik jeho bratrance a dvojčat. Hledali ho, chtěli ho zmlátit po druhé. Postavil se na vratké nohy a dal se do chůze. Musí se dostat pryč, pokud chce zítra vůbec stát.