,, Proč tě pokaždé najdu tady když je úplněk? "zeptal se tichý hlas který mi byl až příliš známí.

,, Je tu nejlepší výhled." řekl jsem klidně ale nepodíval jsem se na něj.  Už je to dlouho a přesto mi to připadá jako včera když jsme spolu byly naposledy sami.

Pevněji jsem sevřel dítě v mém náručí a usmál se. Alespoň něco dobrého s toho svazku vzniklo.
Moje první reakce byl čirý šok. Tohle nemohl být můj syn ale když pak jeho matku zabil drak dolehlo to na mě.
Mám syna co mě potřebuje a já se o něj postarám jak nejlépe umím.
Nemusím se ale bát. Přes to všechno je mi jasné, že na to nebudu sám.