,, Je to pravda? "zeptala se a v očích jí stáli slzy. Nebyla žádná citlivka ale teď neměla daleko k zhroucení.

Stálá úplně zkamenělá naproti lidem, které brala jako své přátele. Možná víc, byly pro ní něco jako rodina. Neměla slov.

Všechna její slova byla zbytečná když jí došlo, že to nejdůležitější nikdy neřekla. Nenašla si příležitost k tomu aby jí to prozradila.

Kolik zbytečností plácla aby nebylo ticho? Kolik  nepodstatných informací, jen aby jí nakonec došlo na co zapomněla.

Klesla na kolena a neslyšně se rozvzlykala. Jak rychle se celé štěstí může zhroutit jak domeček z karet.
Už nikdy nebude mít šanci jí říct, že jí miluje.