,, Tak to bylo o chlup. "řekl Ťafan a opřel se rukama o kolena aby se mohl vydýchat.  Pobaveně se otočil na svého komplice a na rtech mu hrál velký úsměv.

Snoplivec měl stále ještě ve vlasech sníh a lehce zrudlé tváře. Sám sotva popadal dech ale usmíval se.  To je jev co se zas tak často nevidí.

Měli štěstí, že Rafana neumí chodit potichu. Kdyby je načapala brzy by o tom věděl celý ostrov a to nemohli dopustit. Už tak je Škyťák a Astrid v jednom kuse podezřívali.

Jenže oni si nemůžou pomoci.  Zkrátka by to nevydrželi. Stala se z toho taková jejich závislost.