Naruto se usmál, když spatřil nevěřícný pohled dětských očí. Mitsuki se vzbudil pozdě odpoledne, přestože horečky už mu klesaly, pořád se necítil dobře. Naruto slyšel klapnout dveře ložnice, sluch za poslední dny vycvičen vnímat i sebetišší zašustění. Tiché našlapování na studenou podlahu v chodbě, takřka neslyšné zalapání po dechu.

Pozoroval chlapce, ve svém ohromení nádhernějšího než kdykoli předtím, rozcuchaného a vláčného spánkem, utopeného v obrovském triku z Kakashiho šatníku. Díval se na něj, hruď rozdrcena mezi dvěma kameny, zatímco chlapec měl oči jen pro rozložený vánoční stromek v rohu u okna. Holý, zelené větve pořádně neroztažené, krabice vánočních ozdob uložené na zemi vedle. Přesto se zdálo, že v Mitsukiho očích nyní neexistovalo nic nádhernějšího.

Naruto neodolal, bylo to jen pár kroků, natáhl po Mitsukim paže, obejmul křehké tělo okolo pasu, přitiskl se na jeho záda, vnořil obličej do vlasů a jenom vnímal. Štěstí, které jako pára stoupalo z Mitsukiho vlhké kůže, vděčnost za každý dotek a každé pohlazení, za každou maličkost, kterou pro něj udělali.

"Nikdy jsem stromek nezdobil."

Slova, která chlapec vyslovil předešlý večer, zabalen v Kakashiho pažích, když společně koukali rodinný film plný vánočních koled, byla plná smutku a jakéhosi smíření. Nebylo potřeba víc. Krabice s vánočním stromkem vyložená v obývacím pokoji záhy poté, co Mitsuki usnul, vánoční ozdoby Naruto vyskládal hned, jak přišel z práce. Stromek stihl postavit jen před chvíli, sotva pár minut před tím, než se Mitsuki probudil.

Byl šestý prosinec, půl šesté večer, když se Kakashi vrátil z práce a našel Mitsukiho tančit okolo stromku, vánoční ozdoby zavěšené na jeho prstech cinkáním doprovázely vánoční koledy z rádia i Mitsukiho melodický hlas. Kakashi ztratil dech, naprosto okouzlen. Stejně jako Naruto, který seděl na podlaze opřený zády o stěnu, a poslouchal tóny linoucí se z Mitsukiho úst.

Chlapec zpíval a zářil. Nádherný jako nikdy předtím, smetl z Kakashiho veškerou únavu, vymazal náročný den, vše ztratilo význam. Kakashi dnes silněji než kdy jindy cítil, jaké to je, vrátit se domů.

V ten večer se do křehké schránky vrátil život.

A už zůstal.

🤍🤍🤍

Na jednu stranu si říkám, jestli ten příběh nemá trochu creepy nádech, protože Kakashi s Narutem se chovají snad až trochu divně. Pak si opět řeknu, že drž hubu mozku, je to vánoční povídka a kdo by si nepoňuňal Mitsukiho?!